PetraK
Evo,
taky mi to info, jak s Tali kdo cvičil v začátcích hodně chybělo. když jsem se ptala třeba, jak přivolávají na píšťalku, protože to je pro mě stěžejní, ostatní si už můžu „napískat“ jak chci, ale tady je dobrý pokračovat v tom, jak se s ní domlouvali oni, tak cosi zamumlal a koukal, jak když se ho ptám na rodný číslo a když jsem to upřesnila jestli jako klasika, dva krátký hvizdy, tak zase zahuhlal. Když jsem chtěla, aby nás spojil s tím jejich kámošem starým myslivcem, kam ji na nějakou dobu přestrčili, protože se jim nehodila, a chtěla jsem vědět víc, jak ten pes žil, učil se, atd. tak prej to ne, to nejde a kdesi cosi. Ale co se divím, však mi pak došlo, kdo jsou. Stejně jsem ale měla nějakou zvláštní mozkovou stopku, proč se tomu razantně nebránit.
Je supr, že Sindy neblokuje tu spolupráci, to je prima, protože máš na čem stavět. Prostě to budete muset „vypilníkovat“ . Až bude umět vnímat hezky u těch holubů, posunete se, neboj. Děláš to všechno úplně suprově. Hodně bych si s ní na tý stopce hrála s tou koncentrací na mě. Ať už formou her, nebo cvičení pozornosti, poslušnosti a hodně bych usilovala o to, aby mě vnímala co nejvíc. Jak se tohle prolomí, budeš už mít skoro všechno. Hele já zpočátku chodila v poli třebas s velkou kostí a kdykoliv mně vnímla, nechala jsem ji hlodnout. Nebo jsem s sebou nosila syrovou zavářku játrovou 😀 , a nechala jí to blemtnout z ruky. Nebo třeba kelímek s žervé, či pribiňáčkem. Taky- protože má ráda sladký, tak jsem si pomáhala další prasárnou – takový ty obyč ale chuťově výrazný – müsli tyčinky a nebo ještě líp 😀 takový ty pyré, co jsou v tom pytlíku se šroubovacím uzávěrem. Tohle jsem vynašla, že jí hodně bere – ono to asi připomíná tu dobu, kdy štěndo mámě matlalo cecíky. Prostě brala jsem ten nejsilnější kalibr co šel. Pokud Sindy není zlodějka, jako Tali, u tý to nelze moc použít – dělala bych to, že za supr reakci ji nechám, ať si zabrakuje v ledvince, či pamslkovníku s dobrůtkama. Tzv. jack-pot, ale to si budeš znát do trenéra. 🙂