EvaC
Jojo, tak nějak to bylo – respektive Sinďa si všimla klacíčku, který tam ležel a začala o něj jevit zájem a očichávat ho(dělala chvíli toho „normálního psa“). Tak já jsem toho využila a za velejásání: „podívej co mám, klaaaacíček“ jsem jí ho hodila a ona ho radostně donesla, tak jsme to potom ještě 2x zopakovaly za mého povykování „no ty jsi ale šííííkovná“, “ honem mi to přines“ apod. zřejmě k velké radosti těch lidí, co bydlí v okolních domech. ( páč v půl sedmé ráno, tohle určitě každý chce poslouchat, obzvlášť s tou infantilní intonací, že jo 🙂 🙂 ). Nemluvím o pohledu chlápka, kterýho potkávám téměř denně jak venčí boxera, kterej když vidí kočku nebo zajíce tak vejrá, jako když přistáli Marťani (boxer, ne chlápek) – takže to se mu to venčí..
S tím aportem to znám ještě v menší obměně – předchozí aport pes přinesl, k dalšímu se rozběhne, bez povšimnutí ho míjí a mizí v dáli…
Míček na šňůrce máme, zatím je to nejmíň zajímavá hračka bohužel 🙁
PetraK mě rozesmála – přesně – tanečky si může člověk strčit do trenýrek, pokud zrovna madam neusoudí, že by to mohlo být zajímavý alespoň chvíli..
Klasickýho peška jutovýho mám doma ještě po Bramborce, toho Sinďa vyhodnotila jako „dobře by se okusovalo“, takže jsme ho zatím odložily… Možná ten z lana, na kterého poslala odkaz Petrs01 by byl lepší…