PetraK
No Evi, jste dokonale vybavený a koukám, že jsi to vzala od podlahy.
ale “kraví” – má to kůži, tak to s tím nejdřív trochu zaklepu
😀 ano, to máme taky, když je to něco lehkýho (tzn, něco pod půl tuny 😀 ) a poctivě se přiznám, že tohle už jsem odmávla – řešili jsme tolik problémů, kde bylo nutno tlačit na pilu, že tady jsem si nakonec řekla, že na to kašlu. Když nese toho dumíka, nese ho pěkně, a holt to ostatní, to jí odpustím. Ono i se s tím „crcrat“, když jsou ti psi na práci dva, tak to bych už moc žulila Rumouška a to mi za to nestojí. I když jako cíl jsem to měla.
Je supr, jak na tom makáš. Jak to popisuješ – naprostý ideál a dovolím si Tě pochválit před nastoupenou jednotkou.
když venku mám psa skoro pořád v distresu
tady se přiznám, že po určitý dlouhý době, kdy jsem dospěla k tomu, že pokud postupuju touhle svou cestou, se to v Tali případě otáčí do záporných hodnot a místo, abychom postupovali, tak se noříme, jsem se na stres a distres už vykašlala, protože jedinej, kdo ve stresu a distresu byl, byl hlavně Rumíček a my 😀 😀 .Nemám z toho vyloženě radost, ale nic jinýho mi nezbývalo. A vzpomněla jsem si smutně na kdysi jednoho člověka – holky ho znají (chvd, psíček atd) s kterým jsem se přela, když říkal, že jsou psi, pro který tahle cesta není. Myslím, že v týhle době hodně škytal teda. Asi kdybych byla stokilovej chlap a ona byla jedinej pes v rodině. resp. v mých rukou, tak by se to vydržet dalo a po sto letech bychom tu cestu ušli, takhle hrozilo, že někoho z nás to převálcuje víc, než jen tím, že budu mít zrasovaný prsty, vykloubený rameno, budu otlučená od toho, jak se mnou práská o zem, Brtnik spálený kotníky tak, že skončí se strháváním kůže a Rumíček s tikama.Od určitý hranice jsem prostě zjistila, že to nefunguje.
Pak jsem si ale říkala, že možná hodně z těch původních zájemců, by ji vrátilo nejspíš zpátky, protože někdy to byl fakt velkej masakr .
Tak! přesně tak. Pokud by ten pes neměl štěstí na někoho extrovního, tak to spousta lidí nedá. Jo není to pes agresivní, je hodnej, milej, ale….. není normální. A na to taky každej úplně nemá. S tou stopkou, jak jsi psala, že je Ti to líto, že víš, že potřebuje pohyb………… přijde to, neboj. A to, že teď má stopku- i to je pro ni výhra, vzpomeň si jak žila – a taky jak měla skončit. Pokud by ji dostal do rukou někdo, kdo s ní nebude pracovat, bude mít v lepším případě doživotně vodítky, v horším skončí v útulku a v tom nejhorším nebude vůbec. Tohle neřeš, te´d žije život a jakým se jí nesnilo a děláš všechno proto, aby mohla fungovat ještě líp. Nebýt Tebe tak co? 🙂
a pořád ještě někdy je
Vím, o čem mluvíš, ta doba, než se něco pohne o krůček někam je hrozná.Vydrž, jdeš skvělou cestou.