PetraK
Evo – je supr, že Sindy jeví zájem o spolupráci na tý zahradě, to Tali neměla zájem ani tam. Tak to hodně podporuj a hraj si tam s ní – i lovecky. Tedy pracujte tam. Pořiď si nějakýho chlupatýho dummíka, vpohodě umělou kožešinu nějakou, nebo něco podobnýho a trénujte tam třeba aporty, vyhledávání. Aby si zvykla pracovat a to s Tebou, nejen si hrát. Tali se tehdy naprosto zamilovala do „liščího“ dummíka. Tehdy poprvé se mnou opravdu spolupracovala a brala to vážně, ne jako něco co musí a nechce, ale jako opravdovou práci, která ji baví. On je takový těžší , opravdu klasický dummík na lovecký výcvik, přivezla ho Pta Ap. A jeho hledání a aportování / vč. klasickýho předsednutí a tak/ ji skutečně baví a pracuje. A od tohoto momentu jsme se tehdy odpíchly k dalším krokům. Trénovala jsem to s nima na louce u chalupy, tedy vně zahrady, ale ještě pořád na našem, i když v „terénu“
Je taky supr, že nějakým způsobem vystavuje, to chce jen upevňovat, upevňovat. Zlatý holoubci!! a výborný je, že už si pamlsek vezme, že Tě vnímá, to už máte dobře našlápnuto. Tali to taky ani dneska nemá dokonalý – na těch holubech ano, ale i dneska ráda občas vyrazí. Nicméně tuhle předvedla supr vystavení nad malinkýma zajíčkama. Myslím že psu může aspoň trošku pomoci trénování klidu před vykopnutým balonkem. Já obecně psům balonky hodně kopu při zemi, což simuluje lov malý zvěře a učím je u toho, aby se ovládali. Musí sedět, když to před nima vystřeluju, vykopávám. Pomáhá určitě i to, že je ve hře druhý pes. Jasně, ta zvěř je o něčem jiným, nicméně nějakou maličkou práci i tohle udělá. Vůbec u nich je dobrý učit sebeovládání se, páč jak jsou obě splašilý, tak cokoliv co je vede k tomu, že nemůžou jednat impulsivně, se počítá. Myslím, že i takový to hraní si s pamlskama, jak psa „obložíš“ na nohou pamlskama, nebo je před ním postrkuješ, pohazuješ na zemi anebo je necháš pamlsek třeba hlídat na židli.
.... a vydávajíc zvuky, ze kterých mi bylo špatně – nikdy předtím jsem nic takového neslyšela. …
ano, to je přesný. Člověku to nedělá dobře, ten pes je totálně přetočenej, nedá se nic, vůbec nic. odvést Tali bylo kolikrát nemožný, její fyzický projev u toho byl značně bolestivej pro toho, kdo měl v ruce vodítko. Brrrr, na tohle fakt nerada vzpomínám, člověku nebylo dobře vůbec. A já si říkala, proboha co budem dělat, když se to nepodaří opracovat a bude to takhle pořád, to bude peklo. Pro všechny a nejvíc mi bylo líto Rumíčka, protože tím pádem pro něj padalo všechno jako pohodvý výlety, vycházky, kdy jsme si mohli hrát a užívat si to. Místo toho dryják kam se člověk podíval. Nenene, uuuž nebudu vzpomínááát! 😀
Každopádně ale vlastně já děkuju zase Tobě, za to co píšeš, jak to je u Vás, protože – já si hrozně vyčítala, že to nedávám tak, jak bych si představovala, hledala jsem chybu hodně u sebe a i v tom, že jsem díky tomu, jaká byla moje situace v tu dobu obecně, nebyla tak silná v kramflecích. Ale ono by to asi nebylo o moc lepší, jak tak koukám. Každopádně jdete hrozně dobrým směrem – obě! Jste šikovný holky!