EvaC
PetraK
Souhlasím určitě s tím, že by to bylo o dost jednodušší, kdybychom je měly od štěňátka. Sindy má poměrně dost velkou touhu spolupracovat, ale jenom doma, případně na zahradě, kde může tak akorát počítat myše, nebo sledovat ptáky, kteří jí stejně uletí…Ve volném prostoru venku se dodnes ocitá tak trochu „v jiném světě“, řekla bych. Zřejmě jak znala v podstatě jen ten dvorek, tak i po tom roce jí to pořád přijde jak z Marsu. Dokáže docela dobře fungovat tam kde to zná, pokud jdeme někam, kde ještě nebyla, vracíme se často o dost zpátky.
Co se týče hysterických výlevů -Tvůj výraz ječela a zmítala se je naprosto přesný. Když jsme ji poprvé vzali na chatu, hned na první procházce jsme potkali kočku – asi tak 10m od nás byla. Sindy na zadních (uměla na nich velmi dobře stát z dob, kdy byla přivázaná na řetězu u boudy zřejmě) a vydávajíc zvuky, ze kterých mi bylo špatně – nikdy předtím jsem nic takového neslyšela. Já visela na druhém konci vodítka zapřená vší silou, abych ji udržela…hrůůůza. Byla jsem z toho potom asi dva dny dost přejetá. (žasnu nad těma Vašima fotkama s Mousesem, protože u nás je ta kočka bych řekla ještě horší než zvěř).
Vystavovat trochu umí, jen hodně záleží na tom na jakou vzdálenost zvěř vidí a jestli je v pohybu nebo ne (ta zvěř). Jakmile je to hodně nablízko a třeba ještě v situaci, že zvedne bažanta z vysoké trávy, nebo jí vyběhne zajíc pod nosem, jde natvrdo… Taky si pomáhám holubama :-), když to jde. Někdy se mi podaří ji na povel posadit, někdy ne. Pamlsek si teď už taky většinou vezme, ze začátku v těchle situacích nevnímala ani mě, natož pamlsek. Teď se nám několikrát docela dařil zajíc, dokud seděl na místě a chroupal trávu.
Pokud se mi nepodaří ji uklidnit, odvádím ji natvrdo pryč a tam ji potom posadím a čekám až se uklidní – nic jiného se totiž v takové situaci moc dělat nedá.. Moc Ti děkuju za Tvůj čas, který mi věnuješ…