Milena z Prahy
PetraK
To, co popisuješ, je takový pořád ještě zdravý průšvihářství. Když jsme našemu synovi v jeho cca sedmnácti zamkli počítač v naší ložnici, protože na něm pořád pařil, rozbil květináčem sklo ve dveřích, aby se k němu dostal. Nemáme mu přece co zakazovat. Takže jsem volala policajty, sháněla toho správnýho psychologa, co pracuje už v podstatě s delikventama. V osmnácti jsme na radu odbornice kluka vyšoupli ze společnýho bytu (naštěstí jsme měli kam), začalo masivní záškoláctví, my mu za to nedávali žádný prachy na živobytí… Změnil školu kvůli absencím, půl roku se snažil, pak zase nechodil. Zato my jsme chodili k jeho psycholožce, k jeho třídní, k řediteli. Až si našel brigádu a začal pracovat, maturoval v podzimním termínu.