PetraK
Petrs01
ak si představ kde a v jakým stavu by ta krůta flekatá teď asi byla kdyby tě poslechl…
ale jooo, já vim, vono taky kdybych já bývala poslechla sebe, že jo a uďála Herodesovou nějakou protivnou ženu, tak by to neklaplo a ……. vona by co? Já vím.
Míla
Petro (Koláčová), jak se vlastně Brtnik o Tali dozvěděl?
byl jeden inzerát na štěňata germánských ohařů…. a … a už to jelo. Já jsem mu celou dobu vysvětlovala, že germán je jiná liga. A von si furt mlel to svoje, že chce psa, kterej nejni takový dámička, jako vižla, kterej je samostatnej a tvrdší….. no hehehehehehehéééééééééééééé, tohle mě i přes to šécko vždycky rozesměje a občas mu to otřískám o tu jeho ježatou makovici, protože člověk ne vždycky chce, aby se mu jeho přání splnily doopravdy 😀 . A tady je to vrchovatě. Hlavně jsem mu celou dobu říkala, že je to o naprosto jiných loveckých vlohách a tahu na zvěř. Ti psi jsou doposud převážně /pro plemeno z úhlu pohledu zachování vloh jen dobře/ v rukou myslivců, takže opravdu jiná liga. No … nevěřil, nevěřil, už tehdy jsem byla nějaká moc chytrá a posléze jsem se přesunula do kategorie chytrá jako rádio (a popravdě se poctivě přiznám, že v dobách, kdy mě Tali šrotovala, jsem mu tuhle větu nemohla odpustit). Tak jsme se jeli podívat na štěňata. Jak jsem měla mozek starostma hozenej trochu jinam, nedošlo mi, že majitelku chovky znám a že to není moje krevní skupina – svým přístupem ke psům, nedošlo mi , že je to místo, odkud bych si psa nikdy nevzala /postáráno dobře, to nepopírám, ale množství psů – vč. těch na výcvik, prodej atd. neumožňuje to, aby pes žil jako součást rodiny. Kotce, kotce, vnitřní venkovní….. V době, kdy jsme tam byli, měli tři vrhy štěňat najednou, ne vlastně čtyři – 2x germáni, 1x vižla a pak nějací polský honiči. Takže prostě továrna na psy, komfortní, ale továrna, která je totálně živí a to není místo, odkud já bych psa někdy vzala. Majitel tedy potvrdil Brtnikovi, to, co jsem mu o germánech říkala já, ale obratem vyrukoval s historkou o Tali, která nemá zájem o zvěř a blablabla. Pak ji vypustili, ta lítala jak kdyby sto let venku nebyla, kontakt na člověka nula, poslušnost nula – desetiměsíční pes. Mno…. vzadu v hrbu mi jelo varovný vlnění. Jelo se domů a Brtnik unešen a od prvního pohledu zamilován. A v podstatě rozhodnut. Dohodla se společná procházka, kdy já jsem si potvrdila, že to je a bude průšvih, protože pes na lidi totálně dlabe. Nulová vazba, rozstřelenej magor, kterej nereaguje na nic, takže poslušnost probíhala tak, že se zařvalo Daun a s prominutím se psem bylo jebnuto o zem. No jo, no. To už jsem byla doma právě v tý kategorii chytrýho rádia 😀 . Domluveno, že si ji vezmeme na víkend a ani to mého drahého muže neodradilo. A ani to mě nepřimělo udělat scénku buď já nebo pes 😀 😀 😀 😀 A tak je naše. Ani Rumoušek ju nechtěl, páč taky vědíl, že to bude v hajzlíku 😀 A tak jsme to nějak překlepali, prosmýkali, prořvali a bez mučení přiznám i prodrbali, protože od určitýho momentu to prostě jinak vzhledem k předchozí její výchově nešlo. Pokud to nebylo po mysliveckým, nefungovala a brala všechno ostatní, že jako nemusí. Bohužel, bohužel. nikdy bych tomu nevěřila, ale je to tak. Hrozně dlouho jsem doufala, že to s ní dokážu projít tou cestou, kterou chodím já. Jenže to ona považovala za slabinu a pak byl respekt ne nulovej, ale mínusovej. No tak aspoň, že teď už jsme jinde.