EvaC
🙂 mě ještě vždycky nejvíc rozseká, když potkám třeba někoho v okamžiku kdy sedí u nohy na vodítku na přechodu a čeká na povel, že přecházíme silnici a někdo řekne jak je úžasně poslušná..
My ji naštěstí ořvanou nedostali,jí nejspíš předtím nikdo žádné povely moc nedával – až Eva, která ji měla před námi.Jen můj muž poté, co mu nějaká paní venku poradila, že musí povely dávat víc důrazně, měl pocit že to je tedy hlavně víc nahlas, tak mi chvíli trvalo, než jsem mu vysvětlila, že nechci mít ořvanýho psa a každý ráno budit lidi po šesté hodině svým řvaním pod jejich okny.
Než jsme si ji brali domů, prosila jsem Evu, ať mi k Sindy napíše nějaký „manuál“(což by ona evidentně udělala i bez mé prosby) – prostě povelovou techniku, na co je zvyklá atd. Dost mi to ten start potom usnadnilo. Uvnitř ovšem. Spolu s manuálem jsem dostala taky informaci, že venku trvalo měsíc, než vůbec Evu vzala na vědomí, že tam je. Bylo to dost podobné tomu, co jsi psala v tom článku o chůzi na vodítku – podle jejího vyprávění – zmítala se do všech stran. My už na tom byli potom podstatně lépe za předpokladu, že se v nejbližším okolí nevyskytovala kočka nebo nějaká zvěř. A měla u nás tu výhodu, že je jediný pes a snažili jsme se hodně přizpůsobit všechno tak, abychom jí to ulehčili.
Ona ta její krása byla vlastně pro ni nevýhodou, protože bylo asi 30 zájemců, kteří ji chtěli. Někteří si ji chtěli hned z první návštěvy odvézt domů, aniž by alespoň trochu tušili, která bije. Nakonec ze všech těch 30 vybrali nás. A teď se dostáváme k mým zkušenostem. Měla jsem 14 let labradorku (na práci jí moc neužilo, ale složila jsem s ní canisterapeutické zkoušky a nějakou dobu s ní aktivně pracovala u postižených dětí a v Klokánku).Hodně jsem se pohybovala mezi lidmi s flaty, mám několik kamarádek, které mají chovatelské stanice. Kamarádce, která bydlela u nás v domě, jsem občas hlídala vižlíka a vždycky když jsem ho vracela (třeba po jejich týdenní dovolené), říkala jsem jí, že ho mám moc ráda, ale ohaře tedy NIKDY… Dokonce ani flata jsem nechtěla, když Baruška odešla za Duhový most.. a že bych si mohla vybírat…. Po nějaké době jsem došla k tomu, že bez psa prostě nemůžu být a říkala jsem si, že by bylo fajn dát domov nějakému, který to potřebuje. No a narazila jsem na peswebu na Sindy. V první chvíli, jsem okamžitě vyslovila svou větu: „No ohař, to nikdy..“ Jenže to nějak nešlo, pořád jsem tam nakukovala, jestli už si jí někdo vzal…a pořád jsem si říkala: „JE TO OHAŘ!!!!“ OHAŘE NEEE.“ Trvalo mi 14 dní, než jsem jí ukázala doma a další týden, než jsem se odvážila zavolat Evě. Dvakrát jsem se na ní byla podívat…a pořád jsem na ni musela myslet. Moje starší dcera, když jsem jí poslala fotku potom konstatovala, že má pohled trochu jako Baruška (ta labradorka). Potom mi Eva zavolala, že vybrali nás a ať si to ještě rozmyslíme, že to bude fakt běh na hoooodně dlouhou trať a s nejistým výsledkem. Tak jsem další dny rozmýšlela – bylo mi jasné že labrador a NDO je úplně něco jiného a nedá se to ale ani trošilinku srovnávat. Jediné co jsem věděla, že když si ji vezmu, tak ji nevrátím i kdyby nevím co, jediné co by mě omlouvalo by byla smrt. Nemohla bych se už nikdy podívat do zrcadla prostě.. Takže tak…Tak mě zaujala ta Tvoje myšlenka, proč k Vám Tali přišla – že proto, aby Tě dostala do blázince (páč to jsem si já kladla mnohokrát tu otázku, proč to moje nutkání jí poskytnout domov bylo tak silné).
Vím, že je třeba vytvořit vztah, o tom to je….jen venku je to pořád ještě silnější než ona.
Takže s výcvikem nějaké zkušenosti mám, s ohaři jen teoretické… člověk tak postupně přichází na to, že některé věci jsou prostě normální a patří k nim…
Zaplatila jsem si na začátku i několik hodin u trenéra, to mi dost pomohlo s běžnými věcmi – chtěla jsem jít cestou pozitivky, což jsem úplně neuměla, tak jsem potřebovala nějak začít…. ten lovecký pud vyostřený přivázáním na metrovém řetězu se slepicemi a kočkou pobíhajícími kolem asi bude hodně těžké dostat pod kontrolu, ale pořád věřím, že to dokážeme vylepšit. Navolno ji můžu pustit jenom na zahradě, jinak máme 15m stopku – jinak to zatím bohužel nejde..a to mě nejvíc trápí, protože vím, že každý pes a ohař zvlášť potřebuje volný pohyb..