PetraK
Dennyky
Co se týče flexiny, mně vypověděla službu v tom nejlepším
nejen flexina, mě takhle vypekla v nejblbějším momentě stopovačka – resp. karabina na ní – a to byla nová! Šla jsem s Ešátorem – to mu bylo 3/4 roku – cvičit dolů pod chalupu a když vypálil kolouch, Ešátor vypálil taky, karabina uďála cvrnk a aniž by to cuklo, Ešus plavně pokračoval dál. Já řvala jak prokopnutá a letěla za nima, podařilo se mi opět protnout oblouk, vlítla jsem tehdy do něj a řvala fakt tak, že mě muselo bejt slyšet až na Bezdězu. představa, že tomu mláděti by něco udělal, protože to ho opravdu štval, tak to bych nevydejchala. Naštěstí, jak se mi zatmělo, byla jsem megarychlá a podařilo se mi ho zastavit. Tvl máš psa zajištěnýho, jdeš cvičit a pak to nakonec může skončit blbě. Taky mi pak pěkně blbě i bylo, fuj.
Fifi
To je skvělý, že měla paní Sch. takovouhle radost, to jsem ráda. Dneska pošlu tu veteriny, do poznámky taky napíšu Zrzavci, aby věděla. Na veterinu není nikdá prachů dost.
MOC DĚKUJU VŠEM, ŽE SE TO TAKHLE RYCHLE DALO DOHROMADY, ZA COŽ VDĚČÍME ČAJDĚ, KTERÁ TO VYKOPLA DO PROCESU. Je fajn, že se i v týhle době takovýhle věci dějou.
Skřivánci jsou místo, kde vím, že peníze jdou opravdu na to, na co je člověk posílá, a paní Sch. nepřestanu být vděčná, že tehdy – díky tomu jsme se poznaly – pomohla staroučký feňulce Ťapince, který poskytla opravdový domov, kde mohla dožít, když moje hnusná a hloupá a debilitní kolegyně nebyla schopna se o ni po smrti svojí mámy postarat a nechala jí tam napospas tehdy tvrdý zimě s tím, že jí tam občas někdo donesl granule. Byla jsem z toho tehdy zoufalá a pak následně ščastná, že Ťapinka měla i na sklonku svýho života zase vlídnou paničku, která ji měla ráda tak, jako úplně všechny ostatní pesany, který jí prošli rukama a který u ní našli domov, ať dočaný a nebo leckdy i trvalý, když to jejich situace vyžadovala, či vyžaduje. Smekám před paní Sch. že i ve svým věku se pořád takhle stará o ty, o který se jiný nepostarají, takže DÍKEC VŠEM JEŠTĚ JEDNOU. Je to krása.