PetraK
Mílo
poreferuju:
Na Skřivánky se několikrát dělala akce se Zvířetníkama. Můžu dodat detaily – protože teď už asi web není moc aktivní – není kdo, by ho spravoval, paní Schilteová je starší paní, moc hodná, milá, obětavá, povětšinou to jede ze svýho a z toho, co kdo zasponzoruje. Zvírata jsou tam v podstatě s nima doma, kdo nemůže najít nový domov – ať už za jakýhokoliv důvod, tak tam prostě s nima dožije. žádný kotce, nic, část pesanů je přímo v domku, část má svou přístavbu. Ona pro ten zvěřinec žije, nechápu, jak to ve svým věku dokáže stále ještě ošéfovat. Má můj velký obdiv.
Nechci bejt za chytrou, ale nemůže být za únava od přetížený psychiky?
Ne, vůbec, nejseš za chytrou, k tomuhle jsme s Brtnikem dospěli taky. Já tuhle dobu postupně dávám fakt čím dál tím hůř i když se s tím snažím bojovat. Ne tu chorobu jako takovou, ale ten sajrajt, který je okolo. Vždycky jsem vnitřně řešila a rozčilovala se nad takovýmahle debilitama a teď mě to kouše hoodně teda. Potřebovala bych na půl roku do hajzlu někam. Snažím se, co to jde, jen to jde ztuha. I proto že mám ten nerf opotřebovanej z doby předchozí. Jo, takže jo, tohle je nejpravděpodobnější důvod. Práce jako taková mi nevadí, to je myslím i jiná únava – umím vnímat svoje tělo. Teď jsem navíc nic moc právě těžkýho v sobotu nedělala, ale vypla jsem se „dokonale“ teda. Nicméně jsem ráda, že aspoň jsem to nepřetáčela, zalezla do postele a spala jak broučci pana Karafiáta.