Milena z Prahy
Myška je navolno furt und furt. Prvního půl roku (už je čtyřletá) jsme ji taky zavírali na noc, když jsme neviděli, co dělá. Ale pak dostala naši důvěru :-). Je jasný, že jsme s ní měli i štěstí, je opravdu klidná a hodná.
Možná má na její povahu vliv i to, že je vykastrovaná. Jako prevence rakoviny dělohy, na kterou nám dlouho a komplikovaně umírala naše první holka, Bocmanice.
Zrovna co tohle píšu, přiběhnul mi k nohám upozorňovač. Myška se zatím mírumilovně dožaduje večerních granulí: „Už je čas, pane učiteli!“