kachna
Jasne, nerikam, ze by si lidi nerikali, co se stalo, to je skoda, bude mi chybet… ale to je takovy to “sejde z oci, sejde z mysli” cloveku je to lito, ale nejak razantne mu to zivot nenarusi.
Mně teda Petr chybí celých těch patnáct let. Posledních 13 tedy jinak, jako kamarád, spřízněná duše. Vím, že to má Net stejně, žijeme oba svoje životy, jasně, šťastný, krásný, naplněný životy, ale Petr v nich prostě chybí. A to nemluvím o extchyni, jak tý musí chybět. A to neodešel úmyslně.
Pokud bych věděla, že pro tu dotyčnou entitu život nebyl potěšení a nebyla naděje na zlepšení, neměla bych problém to akceptovat, ale tyjo, u mladého velmi blízkého života, bych asi měla sakra výčitky, že jsem nedokázala pomoci.