Petrs01
na svete mas sama sebe
Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
Pokud nemáš nikoho takového… a navíc se v životě cítíš tak zle, že si myslíš že by lepší bylo nežít… to si ani ráno ve spacáku někde pod skálou neřekneš „jejda to je na světě krásně, to by byla škoda nezažít“? Takové ty okamžiky kdy prostě víš, že za tohle to stojí? Na co se dá vzpomínat když je zrovna hůř?