HORY JSOU STŘECHOU SVĚTA A KONĚ JSOU JEJICH DUŠE. V.

Pátý díl – čtvrtek 27.8.2026

Budím se opět do krásně slunného rána, rozhrnu závěsy a přímo z postele mám výhled na hory. Čeká nás další úžasný den! Po vydatné snídani formou švédských stolů, se jdeme obléknout do jezdeckého a hurá za koníky. Dnes nás čeká asi 3-4 hodinová vyjížďka s piknikem někde nahoře v kopcích. Každý jsme vyfasoval krabičku s dvěma sendviči, zeleninou a lahví vody. Vyrážíme. Tentokrát jedeme na druhý konec vesnice, průvodce nám dělají dva mladí Kyrgyzové a ani jeden nemluví rusky. To bude zajímavé. Hned u stáje se k nám přidala pouliční saluka a jde s námi. Po chvilce přejdeme silnici a jdeme dál za vesnici po kamenité cestě, ta se postupně mění na polňačku. Jdu se svým koníkem první a tudíž mám naprosto dokonalý a nerušený výhled. Je přímo dechberoucí. Jdeme a já se jen usmívám od ucha k uchu, šťastná jak blecha. Ano, tohle je ono, to je to, proč jsem sem přijela. Užívám si to opravdu plnými doušky, koník hezky ťape a cesta ubíhá. Míjíme hřbitov – muslimské náhrobky, hrobky a kovové zdobené ohrádky, vše zarostlé travou, za tím se v dálce zvedají hory. Krásné místo na poslední odpočinek… Saluka se mezitím vrátila do vesnice, ale někde u hřbitůvku se k nám přidal menší ovčáček, vypadá jako menší holandský ovčák. Evidentně jsme mu zpříjemnili den, běhá kolem koníků anebo chytá myšky ve vysoké trávě podél cesty a je šťastný. Když už je mu moc velké vedro, zaběhne se vykoupat do potůčku, což mu teda dost závidím. Začínáme mírně stoupat. Potkáváme pasoucí se koníky, uvázané za nohu a poblíž nich jejich pány, sekající trávu na zimu. Tady se ještě vše dělá ručně. Posekat a shrabat do kupek. Jak to ale dostanou dolů? Netuším… My jedeme dál, cesta se vine chvíli nahoru, chvíli dolů, sem tam přebrodíme potok, koně pijí. Pak už začíná být stoupání prudší, koně napínají síly a funí do prudkého kopce. Je hrozné vedro, potíme se všichni. Jsem ráda, že dnes nemám na zádech batoh, to bych se asi mohla ždímat. Po nekonečném stoupání a nekonečných výhledech najíždíme kdesi nahoře na širší cestu, která nás zavede do lesa. Tam, ve stínu, sesedáme z koní, uvazujeme je ke stromům a dáváme si připravenou svačinku a kocháme se výhledy. Dávám svému koníkovi okurku, ale zřejmě to vůbec nezná, takže nemá zájem. Ani žádný jiný, raději okusují stromy a vyčnívající kořeny. Jsou holt zvyklí na tvrdý režim. Po asi půl hodině opět nasedáme a pokračujeme lesní cestou, jít chvíli ve stínu je moc příjemné. Jedu předposlední, za mnou už jen druhý z Kyrgyzů. Najednou koukám, jak mizí i s koněm v lesním srázu pod cestou a za chvíli se zase vynořuje a se stydlivým úsměvem mi podává jakousi větvičku. Maliny!! Mňam, výborné, šťavnaté, sladké maliny. Už vím, z čeho tu dělají tu neuvěřitelně sladkou a dobrou marmeládu, kterou nám servírují v penzionu. Usměju se na něj a poděkuju, načež on znovu mizí kdesi v džungli pod námi a veze další várku 😊 Po chvíli opouštíme les a cesta začíná pomalu klesat po loukách zpět do údolí. Výhledy jsou za každou zatáčkou ještě nádhernější, než před chvílí, a mně snad pukne tou nádherou srdce. Stále klesáme níž a níž a když už jsme úplně dole, ještě se vyškrábeme na jediný kopeček uprostřed údolí. Nahoře jsou nějaké vysílače, ale hlavně dokonalý výhled do všech stran. Naši průvodci nás chtějí dostat zpět dolů po tom nejpříkřejším srázu, to ale hromadně odmítáme a tak jsme šli hezky po cestě, které obkružovala kopec a klesala jen snesitelně. Po opětovném překročení pár potůčků a míjení stád krav a koní, přijíždíme pomalu zpět k vesnici. Dostávám další maliny a kytičku 😊 Přijíždíme k penzionu. Bylo to krásných 16 km, převýšení 830 m a zvládli jsme to asi za tři hodinky. Z toho budu žít ještě dlouho… Zbytek odpoledne jsme měli volno, takže jsme odpočívali, poflakovali se po zahradě a posedávali v jurtě. Večer nás čekala další výtečná večeře a zasloužený spánek.

24 komentářů u „HORY JSOU STŘECHOU SVĚTA A KONĚ JSOU JEJICH DUŠE. V.“

  1. Efe! Díky moc za krásný ráno v tramvaji. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji 😀 . A když jsem četla o malinách a pak i kytičce tak jsem se tiše zasmála i nahlas. Hele, já se vůbec, vůbec nedivím, žes byla ščastná jako blecha. Ta svoboda prostoru tam. Ta nekončící a tak jiná příroda. V sedle koně………… věřím, žes po dlouhý době svobodně dýchala a chápu, že to bylo přesně to, proč si tam jela. Saluka krásná teda – jsem zvědavá na tu část psí. Vidím na fotce dítě, nebo vidím špatně?
    Mrzí mě, že stránky neukazujou popisky 😮 . dala jsem si s tím dost práci, abych je tam dostala ke každé fotce a asi něco dělám blbě.

    1. Jo, tohle byl ten nej den z celý dovolený a když teď vzpomínám na Kyrgyzstán, prvně se mi vždy vybaví tohle…
      Dítě je na oslíkovi – to jste myslela?

      1. Jojo, jsem se upsala, oslík, ne koník. Kde se tam vzalo? bylo od těch sekáčů?

        Je skvělý, skvělý, když se ten zážitek takhle propíše a zapíše a stane se z něj ten nezapomenutelnej.

  2. Krása. A rychlost 16 km/ 3 hodiny v tomhle terénu mi ukazuje, že by to šlo o trochu pomaleji obejít i pěšky – ideálně se psem 🙂

    1. Tady to údolí bylo obklopeno 360 stupni hor a každým směrem byly ty hory jiné. Byla to nádhera. Na hřebeni severním směrem byla hranice s Kazachstánem.

  3. Ještě pár takových článků a mám obavu, že navážu na svou aktivitu před cca 10 lety a začnu si zase platit hodiny na jízdárně.. 😏😊(abych se z lazara stala jezdcem, který bude schopen jet na vyjížďku..)

    1. A pak.. jezdkyně jede podzimní krajinou a po boku jí běží pes. Páč by se asi paní Sindibádová divila, ž ejí můžeš taky vzít kramle Ty 😀

      1. No, to je krásná představa, ale obávám se, že nereálná , poněvadž paní Sindibádová by (pokud by se nebála koně), vzala čáru hned při první příležitosti a čerstvé stopě 🤣

        1. No, to je pak právě výhoda toho koně – když zdrhajícího psa dojedeš, dóóóst čumí.

        2. ve spolupráci s někým, kdo by ji držel bys ji naopak mohla krásně ukázat, že i Ty jí dokážeš zmizet.

          1. Petrs01, PetraK
            To je fakt – na koni bych ji dohnat mohla, to bych ale musela být dobrý jezdec 😏. To by asi opravdu čuměla..
            No a věřím, že kdyby ji někdo držel a já odjela v dál na koni asi by ji to trochu překvapilo..
            Ta představa jezdkyně na koni v podzimní krajině a věrného psa po boku – je krásná, budu si to alespoň představovat 🥰

          2. Jako ta představa není vůbec špatná – pokud si k tomu dokážeš představit i to bahno – ve výbězích i na koni, tmu v zimě, vedro v létě a hromadu práce okolo. A pak zjistíž, že si ani nepocváláš, bo ten pes zas tak rychlej není a vlastně to vůbec není zas taková sranda, o penězích nemluvě.

          3. Petrs vsak Eva natuty ví, když jezdila, ze to není jen selanka. Nebo teda jo, když si to člověk taplati, ale pak to neni o koních, ale o jezdeni na prostředků.

  4. Petrs01
    Vím… jezdkyně na klusajícím koni v podzimní krajině a rozesmátý pes, který ji doprovází je jenom takový idylický obrázek – ale krásný, alespoň pro mě..
    Jinak je to neskutečná dřina, pokud je to se vším všudy a ne jenom přijdu, nasednu a jedu.. Bláto, prach, těžká práce.. Ale patří to prostě k tomu(pokud člověk jezdí kontinuálně a pravidelně).. Už bych na to neměla – především fyzicky a ani časově..
    Ale snít může člověk kdykoliv 😉

    1. ano…. 🙂 snění je krásná věc.

      a ozdravná.

      Pokud dojde na další ročník kalendářa, tak máme první obrásek.

  5. Krásaa. To se Ti povedlo a koukám, že jsi mě zvěčnila zamlada s dlouhými vlasy . Škoda že sem nemohu vložit foto jako důkaz 😅

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.