Nechce se nám domů ani jedné.

Kdysi jsem měla na vrcholku navštívených míst penzion na Horské Kvildě. To místo je tam opravdu překrásné, syrové. A pojí se se vzpomínkami na Thierry a Eliette. Ty poznaly vždy, že jsme zase TAM a na veliké louce za chalupou mi ukazovaly, co je čiré štěstí.

Minulou sobotu jsem ale objevila v nenápadné vesnici ještě nenápadnější roubenku a našla tu pro sebe i pro Cheval kousek ráje. Za celý týden jsem potkala pět místních lidí, jinak nikoho, v chalupě jsem byla s koníčkovou sama.

A to ticho tady mě nepřestává překvapovat.

Louky a lesíky kolem mne za celou dobu neomrzely. Jela jsem z domova s plnou nádrží a s plány, jak budu dorážet na Krkonoše i Jizerské hory, ale nakonec si dvě třetiny nádrže zase vezu zpátky.

Včera, cestou z vycházky, jen kolem cesty v lese na kopci Strážník trčelo ze země hřibů, že byl za půl hodiny plný batoh.

Ráda bych se tak o tuto adresu podělila.

Chaloupka patří velmi milé paní, která za covidu přišla o muže a tak zůstala s dvěma dcerami sama. Přízemí je jejich soukromé, v patře má apartmán a ložnici pro hosty. Je tu opravdu čisto, žádný takový ten zašlý pach a povrch, který v penzionech člověk potkává. Zahrada je oplocená. Že je dobře oplocená, prověřila Cheval osobně, protože vedle v zahradě pouští pán na volno slepičky.

Od chalupy můžete rovnou na louky kolem, kopce jsou mírné a výhledy až na Studniční nebo Černou horu.

Přikládám odkaz a dávám k němu tímto své doporučení.

https://www.roubenka-holcova.cz

(a jěště samořejmě přidávám pár obrázků)