Tohle byla hláška mojí kolegyně z vedlejšího oddělení, kam jsem šla ukázat videa z našeho kuřecího tábora.

Neb jsou celou dobu nejen v očekávání až udeří hodina Há a já si přivezu konečně po těch letech čekání svoje první slepičky, ale taky s napětím sledují výstavbu našeho slepičího wellness.

Takže, když jsem se vrátila z dovolený a podařilo se mi odhrnout první vlnu práce, která se vždy po návratu z dovči na každého z nás těší, urvala jsem si chvíli a zaběhla tam.

A pustila jim tam těch pár ukázek, který už jste vy viděli.

Kdy se přítomné dámy bavily mými rozhovory s Marií. A pak někdo pravil: „No, to může bejt výživný, když to slyší někdo venku za plotem. Vybuchly jsme smíchy při tý představě. A následně to totálně dobila naše malá vlídná kolegyně s vizáží víly Amálky, když pravila: „Si tam ten dotyčnej stopro řiká, že ešče, že tu ženskou teda držej v kleci!“ Popadaly jsme hromadně pod stoly, přes židle a na podlahu a když jsme se vzpamatovaly a utřely rozmatlaný líčení po gezichtech, poslala to znovu k zemi její mladší kolegyně, když suše pravila: „A doufám, že tu klec maj dost pevnou!“

Já to furt řikám. Teorie slepicí. A když jim vyprávím některý historky, žádají si přímý přenos. Jako ondynoj třeba. Při zavírání toho slepičího gangu. To jsem měla zrovna na starosti i ten gang u Olinky, byl podvečer, čtvrtek. Mně už se nic moc nechtělo a drahá Marie hlásila nějakej problém. To jsme zrovna seděli venku s Brtnikem na Madeiře, jak říkáme našemu letnímu koutku a pili nějaký dobrý pitíčko. A Marie se ozývala. Brtnik pravil, že tam mám nějaký požadavky a měla bych je jít evidentně urgentně vyřídit. „Kulový!“ pravila jsem. „Ať si milá Marie škubne pařátkem, nebudu ji furt vobskakovat!“ „Ale vona Tě volááá, vona si tě žádá, potřebuje Tě. Nemůžeš nechat Marii v nouzi. “ pošklebovala se mi moje drahá půle. „Nic nebude!“ , pravila jsem pevně. Abych se v následující půlvteřině zvedla 😀 😀 😀 . Má pravdu, nemohu nechat slepici v nouzi 😀 😀 😀 😀 .

Když jsem došla k výběhu, vidím k mé potěše, že půlka gangu už je zalezlá v kurniku a Marie je asi svolává, nebo co. Páč půlka se šamrdačila ešče venku. „Výborně! Tak to je supr, když už jsem tady, naženu ten zbytek dovnitř a už sem nebudu muset chodit! Paráda“. A vyrazila jsem splnit misi.

Ta čtyřka si vesele pobíhala venku, že si ešče užije mejdan. „Nic, holenkové, mazejte chrápat, matka vás volá, máte jít na kutě.“, směřovala jsem je pomalu a s rozvahou, aby se mi ty svině pernatý nerozutekly, do kurnika. Úslužně jsem jim přiotevřela i druhá dvířka, aby nám ten vstup pěkně odsejpal. Jedna černá slepička se nějak nemohla rozhodnout a pak ji napadlo, že se vlastně ešče asi pude napít (chápavě jsem počkala, není radno mít na noc žízeň). Pak tam nakonec zaplula.

„Supr přátelé, dobrou noc.“ Zabouchla jsem druhá dvířka a ty hlavní naopak opatrně na špehýrku /aby někoho nenapadlo jít zas ven/ otevřela, abych zmáčkla ručně čudlík automatických dvířek.

Ta se počala zavírat.  Páč už je mám prokouknutý, pernatce jedny, jistila jsem otvor dvířek botou do té doby, dokud nesjela dostatečně dolů. Pak jsem se spokojeně, že tohle mám už vyřízený,  otočila k východu z výběhu. Jakmile jsem sáhla na dveře od výběhu. Vybuchly mi za zády slepice!!

„Kokooooooooooooo, kokodááááááááák, kokokodáák koooookokoooO!“

Otočila jsem se a viděla jak ze špehýrky ještě ne zcela dovřených dvířek někdo vystřeluje jednu po druhým všech vosum mladejch slepiček.

„E????“

A než jsem se vzpamatovala, vybuchla Marie.

Jak se ta hajtra dokázala procedit krz mezírku velikosti klíčový dírky nechápu už vůbec

„Vy krávy? Co to děláte?“ 😀 😀 začala jsem se smát jako blázen. Sama ..zavřená ve výběhu 😀 😀 😀 Jestli mě někdo viděl, fakt musel bejt rád, že jsem tam zavřená 😀 😀