Takhle to mám ráda, když to frčí.

Ne, že by se mi to stávalo pravidelně 😀 . Páč rána jsou pro mě převeliký utrpení. A to  bych ani nemusela vstávat v tu hroznou hodinu, co vstávám. Stačí, že prostě musím. Stíhat, do práce a prostě ne, ráno je potíž.

Ale, když se takhle podaří, tak mozek je spokojen, dá duši impulz a čéku je dobře. Stihla jsem toho totiž neúrekom /na rozdíl od předchozího dne, kdy jsem se mátožila jak zombie křížená se somnambulem. Prostě somnambulík 😀 😀 . Dneska ovšem – cvak a na scénu přichází výkonná osoba, která křepce vyskočí z postele a jede.

Vypucuje chrup, aby ho mohla cenit, omyje si gezicht, vklepe arganový olej a levandulový olej a odtančí do kůchně, aby muži svému připravila do práce jogurta s domácími pečenými müsli. Zabalí svačiny, které muž připravil a jde si zacvičit. Nic velkýho, jen si tak protáhnout tělo a udělat se sebe na chvíli to prkno, jógově se protáhnout a šup namalovat si na tu svou zmuchlanou držku člověka. Kupodivu nedojde k tomu, co předešlého rána, kdy si vypíchla skorem oko a rozmatlala řasenku po půlce obličeje. Táhne linku nad očima jako profesijounál, nanese řasenku, našmrdlá hubu oblékne hadry v kterých může ke slepicím a odtančí do kůchně.

Popadne sváču v misce pro slepice  a zamíří nejdřív do Alcatrazu. U něj se sice přerazí o připravené drny, které pak zapomene tím pádem slepicím pro zábavu hodit do výběhu, ale nasype jim tam aspoň tu půlku mísy zeleniny, vajíček natvrdo a skořápek. A uuutykáá přes sad k sousedům, aby tam jednak vysypala tu zbývající půlku a druhak hlavně otevřela kurník. Což u sebe nemusí, Marie s dětmi má svýho osobního elektrifikovanýho dveřnika.

Cestou zpět se zastaví u záhonu, natrhá si trochu petržele, rajčata a okurku, aby tím doplnila připravenou svačinu. Oblékne se do civilizovaných hadrů a jde si připravit odpustky pro ohaříky. Ti se zrovna vrací s páníkem. Trochek oschnou na  místečku ve verandě a pak si je pánčička vytáhne na trochu tý ranní legrace.

Času ještě stále dost! Takže si můžeme zahrát odhazovanou. A nejen to, stíhám ještě ohaříkům udělat postupně pro každého čmuchačku na psím gauči, kdy jim tam pod polštáře rozmístím pár pamlsků a postupně si je tam zavolám. Oči jim svítí jak lampijounovej průvod na prvního  máje. Celou rošádu zakončím odesláním na pelíšek, kde si každý musí najít ještě jeden pamlsek. Spokojeně se tam pak uloží a já jim, už s batůžkem na zádech rozdám ty připravený odpustky. Každý má svou krabičku s dingáčem a těší se, jak budou rabovat. Odpočítám tři-dva-jedna-vezmi a stejně spokojená, jako oni, můžu vyrazit do prasé.

………………….

Abych se cestou k autu dvakrát přerazila. Nejdřív ve futrech vchodových dveří a pak si ještě našiju bombu o nohy židle opřené o špulku.

Ale jinak to bylo vynikající ráno, jsem rozpumpovaná tak, že můžu energii rozdávat. Po cestě se ještě stavíme u Marušky na pumpě, dáme si s ní kávičku, zasmějem se a………to se to pak jde do prasé mnohem líp. Už jste toho hodně stihli, tělo díky cvičení už běží jak spolehlivej motor…………tak to jsem teda zvědavá, jak to budu mít zejtra 😀 😀