… tak co jíst furt jen doma. Že jo.

Řekla jsem si o dovolený a vymyslela prima věc. Když už se takhle touláme po lesích ráno, co to nespojit s něčím nestandardním. O zimní dovolený si tady kolikrát dáváme v lesích piknik s řízkem a brsalátem, k tomu trocha svařáku a pohodičky.

Tož co si to takhle nějak neudělat v létě a se snídaní.

Navrhla jsem Brtnikovi.

K mé nezměrné radosti, která se rovnala radosti ohaříků, když zjistí, že jdeme ven fšicí, s tím Brtnik bez zaváhání souhlasil.  A juché!

A protože já nás rozhodně nevošidim, pustila jsem se do toho zgruntu:

Vyrobila jsem obří sendviče z domácího chleba, doplnila to volskými očky a ozdobila zeleným. A zabalila. A přibalila k tomu trochu vlastní zeleninky . A domácí bochte, to je jasné, to mosí byt! Ešče kafe do termosky!! A taky ohaříkům dobrůtky. A mohlo se jít.

Hned na začátku cesty jsme potkali kouzelnou soušku, co měl čaroděj Pepa Abrhám  v pohádce Korunní princ.

Nás ale nezačarovala (asi taky máme dutý hlavy?? 😀 ) a mohli jsme pěkně pokračovat dál. Až na moje oblíbený místo, kde je brána v prostoru. Protože tady, tady to přesně vypadá jak, když je člověk na dovolený v Novorhadkách:

A tak jsme se šli toulat těma Novohradkama, po kterých se mi občas stýská.

A co k tomu psát víc? Že nám chutnalo. Všem. Jen to kafe z termosky – to prostě není ono.  A aby se ohaříci při našem snídaňovém pikniku moc nenudili – je asi jasný, že svou snídani vdechli, jak kdyby nic nedostali, udělala jsem jim opodál z pamslků čuchačku, aby si nepřišli v době, kdy jsme pili kávu, odstrčení.

Bylo to takový prima oživení ranní procházky.