deme, deme lesem…sem a tam.
Jasně, že jsme se furt jen neflákali v kurniku, nebo se nepracovalo. I když počasí nepřálo plánovaným výletům teda. To jsem musela odpískat. Páč nejsem zase nesoudná, abych nás tahala v tropických hicech po výletech. Ono si to počká na jindy. Zdraví ohaříků, kteří už mají svůj věk, je pro mě důležitější.
Ale jsme obklopeni lesy, milosrdnými lesy, který dávají blahodárný stín a chlad. Když si vyrazíte ráno, tak o to víc. A tak jsem tentokrát moc nevyspávala na Pražáka (jen trochu a jen někdy 🙂 ) a místo toho jsme – k nezměrný radosti ohaříků, jenž metali kozelce před brankou, za brankou a ještě půl cesty potom, když zjistili, že jdeme hromadně – chodili v plném počtu. Nebo v plném… Mouses na to kašlal, šel jen kousek a pak se za hlasitých komentářů vytratil a mastil zpátky. Za což jsem byla ráda, protože jsme se toulali tak jako dál od Domečku.
A bylo to vždycky moc fajn. Za celou tu dobu, jsme ani jednou jedinkrát nepotkali ani živáčka!!! Fakt ani jeden člověk, nikde nikdo. Jen ticho a šumění stromů. Duše, uši a oči si chuchraly blahem, stejně jako ti ohaříci, co se radovali, že jdeme takhle hromadně.
A když jsme se pak vrátili domů…….jejich první cesta byla ke kurniku, zkontrolovat stav posádky 😀
….jejich první cesta byla ke kurniku, zkontrolovat stav posádky 😀
To znám, máme to teď taky, Indina první cesta hned po ránu a pak ještě milionkrát za den vede k Mícině misce, k jejím schovávačkám a tak. A naše teda taky 🐈
No ale to je hezký, to je moc hezký Mirko, že to paní Indiánka takhle má, to je roztomilý. Mám radost, že to takhle společně funguje.
No vono dochází k různým situacím, kdy si ty dvě vůbec nerozumněj, a Induška je dost nepoučitelná, tak do toho za chvíli spadne znova. Když Induška i Míc vrtí ocasem, tak má Inda problém, bo může dostat na čuňu. Když se obě rozkročí, tak Indy láká Mícu k honičce, jenže Míc (vlastně správně Kajuška) se chystá, že jí dá na čuňu. Jenže pak si večer Kajuša dojde vymňoukat Indu, ať s ní jde z domu, že půjdou společně obhlídnout rajón a ťapku k ťapce spolu odchází do tmy 🐈🐕
🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣
a nene! jehehééé, já to vidim, úplně , úplně to vidim. No jo, to jsou ty rozdílný jazyky halt no. Ale já jsem se teď nedávno poučila, že ani u kočky vždy to máchání ocasem neznamená vrcholný stav nas..štvanosti a přípravu k útoku, že k tomu musí být i další – jako třeba ty uši do strany a tak, že prostě to prudký švihání není vždy varování.
A choděj holky spolu?? to je moc hezkýýý, já tu sedim a usmívám se jako blbeček, při tý představě.
Nojo, někdy choděj spolu. Podezírám Kajušu, že si bere Indu s sebou jako ochranku, protože se najednou o naši zahradu rozhořely mezi kočkama boje. Indy se nemůže rozhodnout, jestli má na Kaju žárlit, protože žere něco, co by mohlo bejt jinak její a protože ji muchláme, když bysme mohli muchlat ji, ale zároveň si myslí, že jsme jí pořídili novýho plyšáka. A páč je jak hrom do police a občas na ni šlápne, tak to pak schytá. Ale jinak se hezky zdravěj, jen Indy občas neodhadne, že už jí moc narušuje její osobní prostor, jenže to vona nevodhadne ani u spřátelenejch psů. Ostatně po kočičím neumím ani já, překládá mi dcera. Ale Kajuša je dost splachovací.
Lesy hned u domečku jsou fajn, závidím 🙂 U nás mám lesíky 1,5 až 2 km daleko. Tam v žáru jít nechcete, hlavně pak cesta zpět by byla děsná. Jde se stále jen na slunci, žádný stín. Tohle léto stálo zatím dost za houby. Na vycházku s Metíkem chodím brzo ráno a ještě spíš do vesnice, protože se při vhodně zvolené trase dá jít ve stínu domů. Ale včera a dnes bylo krásně, šli jsme do polí.
Jo, okolí vybíraného domu bylo od momentu, kdy nám to došlo, hrozně moc důležitý. Možná vlastně nejdůležitější :-)? Nebo min. jedno z nej.
My takhle v těchhle vjédrech taky třeba pěšky k vodě nejdeme. Protože prostě zpáteční cesta by byla pak peklo. No vlastně obě. Takže ač jinak zbytečně s autem nejezdíme, tak sem tam se udělá výjimka večer nalodíme ohaře a vyvezem je k vodě. Lesy to venčení zachraňujou, to bez pochyby. Vždy se ve vzpomínkách vrátím, do toho rozpálenýho sídliště a brrr, to byl pak od určitýho věku psa pro mě děs.
Jo teď se konečně trochu ulevilo a po těch deštích, nebo při nich se krásně venčilo.
Mirka – hezky to má Kajuška asi vymyšlený. A je to dobře, aspoň jí ostatní kočky nebudou mlátit. Musí to být sranda, holky pozorovat. Jak to mají spolu zařízený… fajn, je to fajn, pro obě strany – zas se tu usmívám jak blbeček.
MIRKOOOOOO? MIRKO. Ešivá ten kalendář klapne, tak tohle tam dám určitě:
Tak to je přesný 🙃 Induška zdraví od Baltu a hlásí, že se ji včera pokusilo sežrat moře. Naštěstí to skončilo jen slanou pudelí 🤣
Jééééééééé Balt!!Tam to mám ráda. Německo nebo Polsko? Já znám teda jen Německou část – Rostock, Warnemünde a okolí.
Polsko, Jastrzabie Gora. Pro strakatou veteránku ideální. Cestu taky zvládla skvěle.
Tak to je supr, supr, supr, moc si to užijte!!! A… nebude třeba taky povídání a pár fotek??? Že abychom viděli?
Promyslím to 🤭
Joooooooooooooo, to by bylo skvělý!!