Terapie kuřetem zaujala celou rodinu. 😀
Ono je to totiž i zajímavý pozorovat ten vývoj. Nejen vztahu mezi námi a kuřaty, které chodíme všichni krmit a uplácet- teda všichni ne, jen my dva s Brtnikem. Ohaři spíš odebírají naturálie v podobě bráněnek, kterým přišli velice na chuť. I Rumíček, který nejprve ohrnoval, že přece nejni žádná slepice a dnes? Každá sváča pro kuřecí tábor ve formě bráněnek vyžaduje nějaký ten odpustek pro rezavý a flekatý kožichy 😀 .
Já jim vyvařuju:
A nosíme jim furt jak stižený něco zelenýho (což se v těch vedrech blbě momentálně hledá, ale mám svůj zdroj u kohoutku se zahradní vodou). Největší lahůdka je…….ptačinec – asi si ho budu muset napěstovávat, páč už mi dochází naleziště:
A zde vidíte naše zcela první hodiny zžívání se:
Kuřátka jsou tady na těch záběrech ještě malý zaprdnutí prdíci. Počkejte časem, to uvidíte, co z nich roste za bandu. A jak to má s nimi Maruška těžký. A jak to mají těžký oni s Maruškou…. to taky uvidíte! Točim jako pitomá influencerka nějaká 😀 😀 😀 . A tak vono taky co v těch vjédrech dělat , že jo. Večer vždycky poklidím výběh, prosprchuju ho, aby to tam nebylo mrtvý, přes den uklidím kurníček – do hoblin jsem nasušila levanduli a tak to mají vyvoněný. Stejně jako do snáškovýho hnízda, jsem levanduli nasypala do slámy, aby – až to na Marušku přijde, ta potřeba vyprdnout po dvou měsících vejce, aby to měla s luxusem.
Pro mě zvláštní věc – slepička nic moc člověka nepotřebuje – i když je to trošku sporný, jak se ukázalo časem. Nicméně, já si nemůžu zvyknout, že když kurník obstarám večer – voda, zobání, úklid, že pak tam celej den vlastně jakoby nemusím. Ale stejně tam furt lezu, nosim svačinku, zelený a…….bráněnky. To máte vidět, ten fofr, to jsou přemety, výmyky na hrazdě a já nevím, co všechno. A překvapilo mě, že když jsem jim prvně předložila celý zrno pšeničný, jak ti malý draci po tom šli. Aniž by to kdy viděli, ochutnali, příroda jim jasně řekla – ber! A tak berou! Je s nima sranda, pozorovat je u všeho. Jak se hašteřej, ba dokonce už se i bojuje! Jojo, hned jak se zabydleli- zabidleli ještě ne, na bidlo v té době ještě nešli – tak se ti dva kohoutci začali poměřovat, kasat se jeden na druhýho a mydlej se. Smradi rozcapení.
No, hezky se mi na to kouká a jsem moc ráda, že se k tomu Olinka nechala přemluvit, že si můžou užívat sluníčko, vánek, pobíhání, poskakování….prostě relativní svobodu. A že je s Maruškou můžeme učit různý dovednostě – třeba, jak si hledat potravu. Protože já jim dobrůtky často rozhodím po výběhu, aby měli taky nějakou práci a neváleli se furt jenom. Ne? A ona je vodí a ukazuje jim a povídá, co ano, a co ne. To si všimněte na tom úvodním videu, jak jim nabídnu ptačinec. Krátce kvokne a to je souhlas, že můžou.
Už umim po slepičim!! 😀
Ááá to jsou roztomilí raptůrci 🥰. Nedivím se, že se jim v “ Hiltonu“ dobře daří..
Jsou a jsou ftipný teda. A a moc zajímavý je sledovat, jak se máma stará, jak s nima komunikuje. A jak to má různě s různými z nich. Kaliméro, je kápo a toho jedinýho, nedržela od začátku moc zpátky. Zatímco on nás šel třeba zkoumat a ona ho jen dozorovala, tak když se šla podívat slepička, přišlo ostrý a rychlý a nekompromisní KVOK! a slepička mazala zpátky za paty 😀
Vašim slepičkám bude chybět možnost popelit se.
Dobrý den Anno,
díky moc. Ale nebojte, popelení tam mají – jednak jsem tam udělala popeliště já a druhak si vyrobila Maruška and gang svoje vlastní, totálně lepší. V koutě výběhu mají jedno – to jim dle rad zkušených občas lehce provlhčím – a bylo znát, že tam v těch vedrech chodili nejvíc a pak mají asi třista jiných jamek, který si vyrobili tak různě vč. jedné na nejsušším místě. Odkopali si tu kůru a vyčutali krátery. Oni to tam vůbec přestavěli, architekti jedni. Měli tam z travních drnů takový „gaučíček“ . Když byli úplný prťata, Maruška je tam vodila na odpoledního šlofíčka. Bylo to chladný a měkký………….. no a už to není. Ti hovádi to rozdrbali a maj po gaučíku 😀 Mají tam teď nový interaktivní prvky 😀 😀 a chystám se – snad o víkendu -udělat jim houpačku, ať mají ještě víc, kde rajtovat a Máňa má od nich klid .
To je dobře. Pohled na popelící se slepičky je krásný. Nejraději to dělají ve dvou, potřebují dost místa.
Maji to pekny. A jeste o sto procent vetsi zabava na sledovani je kdyz mas slipky s kohoutem.
Teď to už mají vylepšený. Něco si vylepšili sami – třebas vykáceli diviznu a zakrátili maliny. Na terase si děla kurty z krmení – vyprasej to kolem, rozházej to jak antuku a běhaj po tom. Něco jsme vylepšili my přidáním zábavných prvků.
Mám problem s tím kyblíkovým pítkem – nevydává to vodu! Něco jsem udělala špatně, fungovalo to, ale jen do první výměny vody. Hm nakonec zlatý bajonetový, jak jste mi říkali – jenže ten kyblík se mi jevil dobrej objemem a tím jak tu vodu hezky dávkuje, je to vysoký, nezaprasej to… a ano, jak říkali zkušení – nejradši úplně pijí z betonovýho . Takový to dvojkrmítko pro králíky. Mám tam, tak jsem ho použila a to je nejoblíbenější zdroj vody.
Kdyz kyblikovy nevydava vodu, obvykle je to ucpany, staci vylejt, vycistit ten odtok ven a nalejt novou vodu.
Sem udělala a prt. No prohlídnu to znova a pořádně. Zítra, dneska jedem pro divočáka. Díkec. No ale netušila jsem teda, že to hned při první výměně vody začne takhle blbnout.
Ja uz to mam roky a blblo mi to jen parkrat, tak muzes mit vadnej kus. Taky prekontrolovat, jestli je tam vsechno spravne zasazeny, mohlo se to hejbnout pri vymene vody nebo kdyz to uvnitr drhnes.
Taky bych byla pořád vylepená u kuřátek. V předškolním věku jsem u babičky na vesnici poprosila o krajíc chleba se sádlem. Babi se zpočátku divila, bylo po obědě, ale pokaždé namazala a já mazala s krajícem za kuřátky a drezírovala je. Pak babi zjistila jak se věci mají a se slovy – děvčico nenos jim ten chlebík – mi podávala plecháček se zrním. Jenže kuřata trvala na chlebu se sádlem. Chodila pak za mnou jak za kvočnou. Ta jen dohlížela a pokvokávala, namazaný chleba chutnal i jí.
Budou ti vaši malí plivníci v dospělosti zbarvení do černa jako mamina, nebo se spustila s kropenatým kohoutem?
Hmm chleba se sádlem…bych si dala taky a to nejsem kvočna, jen obyčejná slepice 😀 . Já se-tím, jak nejsou moji- snažím striktně držet toho, co můžu a nemůžu, konzultuju na netu, takže třeba maso jsem jim ovařila. Nejvíc, krom bráněnek jede pochopitelně tvaroh a vařený vajíčka, to jsou jako ti blááásni.
Já si myslím, že část jich bude kropenatých- Kalimero a ten druhý stopro, plus pár slepiček. Zbytek je zabarvený do černa. S tím, že min. jeden kusan vypadá spíš jako kachně – tím zbarvením. Bůhví, co to bylo za mejdan 😀 😀
Maya
no já tam se vším hejbala. Právě proto, že jsem už s tím manipulovala, tak mě to napadlo. Musím to předat Brtnikovi ke kontrole, ale teď se furt něco děje a večer ho s tím už otravovat nechci, je tou dobou už dost jetej a musíme třeba kouknout na kontrolu dokladů, nebo objednávky. Ale prověřit se to musí, to je jasný, když to fungovalo po prvním napuštění, tak něco někde nějak blbě musí být.
Pohled na popelící se slepičky je krásný. Nejraději to dělají ve dvou, potřebují dost místa.
jo to teda je. Mám takový pocit, že Maruška, se celou tu dobu, co byli šprčci malí vůbec nepopelila. Je to možný? Pořád, pořád byla na stráži, bylo to dojemný takový.
Ti hovádi to rozdrbali a maj po gaučíku. 🙂 🙂 🙂
Plivníci malí. 🙂 su zvědavá na tu houpačku.
No já taky. POtřebovala bych 2x toli hodin v těch 24.