Já mám tu dovolenou.
A nemám nic napsanýho. A víte proč????
No………………… protožeee.
Já mám tady tábor!
Malý soukromý tábor. Koukejte:
Domluvila jsem se s Olinkou, která přišla ke kuřátkům jak slepej k houslím, že než aby byly dlouhodobě zavřený-protože se musí separovat od ostatních velkých slepic, dravců a i Mousese, že jim poskytneme ubytování. A tak právě Brtnik kopnul do vrtule a dotlačil ten kurníček do vítězného konce. Není ještě všechno – ale třeba trusný stůl zatím netřeba, protože ty šprči stejně na bidlo nevyskotačej a máma je s nima dole, takže to se stihne. A taky není okénko, ale to taky nevadí, protože je vjédro a jsou hice, takže to by se stejně nechávalo otevřené. A zamřížované to je.
No takže prostě už fungujeme. Zcela na rychlovku a nečekaně, ale fungujeme. Všicí jsme celý dni nasáčkovaný u kurniku a pozorujeme ty malý pipiny. A jejich mámu, která je neskutečně laskavá, jak mámy mají být. Vybojovala si ty svoje šprčky před celým světem, protože ve svém původním doma – u tchána Olinky – prchla, ukryla se a vyseděla si osmihlavou saň! Páč těch malejch velociraptorů je přesně osm. No a tak je tchán daroval a umístil u Olinky. A tam byly v chlívku, jenže by tam takhle museli – ani i, protože jsou tam i kohoutci – být ještě hodně dlouho a když my tady máme ten slepičí Hilton, tak………… tak jsme jim ho poskytli.
Stěhování bylo trochu kách a trochu adrenalinový. Protože jsme se rozhodli je stěhovat večer, když už budou v klidu, páč voni ti šprčci už jsou hodně pohyblivý. Trochu se to zkomplikovalo, když jedno to prtě za ukrutnýho křiku uteklo ven a zmizelo vzadu v zahradě, kde ho Olinka s Honzou lovili, akorát, když jsem přišla. To to už vypadalo, že to padá, ale pak jsme se rozhodli to zkusit znovu. Chuderu mámu dali do pytle a já, ani nevím vůbec jak, polapala postupně tu druhou půlku ještě neodchycených pipin a nacpala je do připravený krabice. A pak se uuuutykalo do kurnika, kde jsem stihla před tím akorát připravit vodu a krmení do krmítka.
Osazenstvo přestěhováno z pytle a krabice do nového bydliště a to bylo pípání a típání a kvokání. Všicí byli, pochopitelně vyděšení. V kurníku jsme zhasli, nechali svítit jen jemné venkovní světlo a nechali je v klidu. Večer jsem jim tam pak už šla zhasnout úplně, aby byli v klidu.
A ráno! V sedum! Už si to fšicí štrádovali po výběhu, neb dvířka se jim se světlem hezky sama otevřela a drobotina i s mámou měli otevřenou náruč denního světla.
Moc hezky se mi na to, s ještě nerozlepenýma očima koukalo. Musela jsem pomalu, protože po včerejším zážitku byla máma pochopitelně víc, než ostražitá. A když se tam pak objevil Rumoušek, zajeli fšicí hned do kurníku.
Tady už se trošku seznamujeme:
Pak mě napadnul geniální tah. Když jsem se o ně starala u Olinky, nosívala jsem jim tam sušené bráněnky. A teď jsem si pro ně taky došla. A dobře jsem udělala! Jak zblejskli fšicí, že jsem jim je nasypala na dlaždici, aby je snadno viděli, ostych byl ten tam a nařítili se kousek ode mne a pustili se do louskání. Máma jako vždycky nechala všechno hlavně jim a tak jsem se jí snažila – trochu marně, odhodit něco bokem.
A tak se z nás pomaličku stávali kamarádi a do večera, než jsme odjížděli do divadla už to bylo mnohem, mnohem lepší, než ráno.
jéééé to je hezký tábor. 🙂
Že jo? Jen to sežere hrozně času, nic neudělám, furt jsem tam 😀 .
Jééj a už aj začali všetko rozhrabovať! A sú to veľmi pekné kurence aj mama je fešanda. Keď sme mávali kurčatá, vždy som im hľadala dážďovky, obracala im všetky kamene a tak. A mali radi lístie z repy, tak to sme im nosili.
Ano, burdel fšade!! Slepička je krasavice, v duchu jí říkám Mařenka – když si je tak vybojovala, matka roku to je. Ale nesmím se k nim moc vázat, musím to brát pragmaticky a prakticky, tak za měsíc půjdou zpátky. Listí z řepy? Supr, díky moc za radu, nasekám jim ho.
Klidně házejte fšicí svoje zkušenosti a nápady, já si z toho něco vyzobu, jak ta slepice 😀 . Budu za to ráda.
Josef by řekl: Kuře! Ham!
Už jsme zpět, vajíčka, já vím… Vydrží to ještě týden? My ještě v sobotu jedeme na týden na tábor (bez slepic 🤣)
😀 😀 Josífek tu bude mít safari, až přijedete. Jak je to dlouho s těma vajíčkama? Já je tam mívám celkem dlouho, myslím, že to ničemu vadit nebude? Uvidíme, já za chvíli doberu ty svoje , co jsem si vydělala hlídáním, tak zkusím, jak jsou na tom tyhle koupené. A dám vědět.
Volalas před 14 dny cca, my akorát začínali dovolenou. Takže by u tebe ležely měsíc.
Po tragédii která se letos odehrála na čapím hnízdě v Bohuslavicích jsem ráda, když vidím jak si „trochu jiné“ ptice důležitě vykračují v Hiltonu u Brtníků, zvědavě objevují svět, šmrdolí se kolem mámy kvočny /mimochodem krasavica/ a ta by si fakt zasloužila metál za ten husarský kousek, co se jí povedl.
Co se stalo v Bohuslavicích??? Vůbec jsem nestíhala 🙁
Pipiny jsou boží, točím a furt je sleduju, nutně je potřebuju ochočit 😀 .
Ano Mařenka má můj obdiv, za to jak si je vybojovala před celým světem. A jsem ráda, že se Olinka nechala přesvědčit, že je vypustíme u nás, že nemusí být zavřený v tom chlívku.
U prarodičů byly slepice bílé (leghornky) a hnědavé (vlašky). Kuřátka si pamatuju žlutá heboučká. Když bylo v kurníku moc chladno, byla ubytovaná v kuchyni ve spodním šuplíku sporáku. My jsme je pozorovali a brali je do rukou. Taky se ohřívala tak, že Haryk sebou plácl na zem a kuřátka se uložila do dlouhé srsti na břiše. Patrně ten blízký kontakt s lidmi měl u jedné generace následek, že kohout se pasoval na šéfa domácnosti a hlídače pozemku. 🐓 Vesničani tak postupem doby museli chodit velmi opatrně po pěšině vedle domku, protože kohout na ně útočil, raději to obcházeli kolem zahrady po silnici.
Jéé , ale to muselo být moc hezký!!! To jsou takový krásný zážitky. Já jsem ráda, že jsem se takhle obloukem ke kuřátkům dostala, protože líhnout si je nebudu, nemám je na jídlo nebo tak a nevím, co bych s nimi dělala. Kohouta se bojím teda, oni to bývají celkem obecně dost teritoriální kápa – ne všcichni, to je jasný. Ale mám z nich dost respekt. Teď můj šéf byl vlastním kohoutem zaútočen, poradila jsem mu radu lidí, co chovají, popadnout kohouta a zatočit s ním, tak jsem zvědavá, zda to zabere.
Z dětství mám z pobývání u prarodičů zážitků bohatě, zvířátkových i pracovně rolnických. Mazlívaly jsme nejen kuřátka, ale i králíčky, kůzlátka a tak nějak jsme byli srozuměné s tím, že jsou chovány pro užitek a skončí jako jídlo. U koťátek se zase počítalo s tím, že zůstane jen jedno – kocourek. Celkový počet kočičáků zůstával skoro stejný (čtyři kusy), protože mnozí se nevrátili z výletu do blízkého lesa a co pamatuju, dva doplatili na přebíhání silnice.
Hezky kurata, ale jsou uz vetsi, ty uz muzou byt klidne s dospelym hejnem, jen se musi krmit zvlast a k tomu slouzi jakoze takova zelezna kvocna se tomu rika, kam si kurata prolezou, ale dospely slepice ne. Ale maji se u nas dobre, jen jestli slipky nepujdou taky do polivky, mely by se brzy vratit do hejna, aby si na sebe zvykly.
teď je jim šest týdnů.
Já tohle nechám na Olince, myslím, ale že jsou ještě malá na to, aby se tam mezi ty starý doroty pustila, dlouho trvalo i když přišly už větší kuřice, než si to sedlo. Ono… tam se neodděluje právě, aby si na sebe zvykali (i s těma kohoutkama¨‘) nějak postupně, prostě se to tam vypustí a je to, a tohle – asi jak jsou furt na tom dvorku, je takový bitkařský hejno – z mýho pohledu, se to tam šikanuje celkem.
a pak ´máma i oni si zaslouží, aby si užili klid a možnost být venku a hlavně v klidu. šest týdnů v chlívku , no.
No právě, čím jsou větší, tím hůř si na ně bude hejno zvykat, když jsou s nima odmala, nejsou problémy, kromě žrádla a navíc mají kvočnu, která je hlídá. Tyhle už brzo kvočnu začnou opouštět a pak se budou muset začleňovat větší a sami, což je blbý. Ale jako chápu, že nejsou tvoje, takže to těžko můžeš nějak organizovat a určitě je jim líp venku než v chlívku. Slepice jsou ale mrchy a šikanujou běžně a nejvíc pak ty samotný odrostlý kuřata, který neznaj.
Dík, předám info dál. A to myslíš, že už poslat je tam takhle malý- šest týdnů??
Když víš, tam to pro ně nebude takovýhle, myslíš, že pak bude problém??? Však kuřice se taky dávají později?? Jsou tady tak spokojený…
Já mívala kuřata vždycky společně,pokud ještě mají kvočnu je úplně zbytečné je dávat stranou,jen spát ze začátku jsem je dávala do spodní králíkárny.Na to zanášení byli experti vlašky,ovšem nevyrovnaly se perličkám.I kachně se občas povedlo zdekovat,pak jsem koukala jak ve stodole padají káčata z několikametrové výšky.A ne,nic se jim nestalo,odkráčely s kachnou úplně v pohodě.
6 tydnu uz je na kurata dost, je to akorat doba kdy se osamostatnuji, to poznas, zacnou si chodit sami a ne jak vlacek za kvocnou. Problem kdyz je pak das do hejna, je s krmenim neb hejno je k nemu proste nepusti, je potreba je krmit jeste dlouho zvlast, to mame tu zeleznou kvocnu a nebo to mama resi tak, ze da na zem dve krmeni a u kurat stoji s kostetem a slepice odhani. Taky se muze najit nejaka slepice, ktera je bude klovat. Ale je dobry, ze jich je vic, ja kdyz kupuju odrostly kurata nebo rocni slipky, tak proste minimalne dve nebo tri, protoze to trva hodne dlouho nez se zacleni a tak nejakou dobu fungujou jako dve hejna. Kdyz jsou kurata s hejnem odmala, tak tyhle problemy nejsou, hejno je na ne zvykly. Takze ne ze by to byl vylozene problem, ze jsou u vas, jen s tim vracenim bude vic prace cim vic budou starsi.
A fakt ti nemůžou zůstat? aspoň ty slepičky, když jsou stejně navíc.
tak to je skvelej tabor, male slepicky i s kvocnou 🙂 jsem zvedava, jak pak bude probihat to vraceni a zaclenovani