Dneska jsme byli sekat, takže teď, když píšu, už je víc, než hodně hodin, takže to vezmu trochu hopem.

Jeli jsme na Apaluchu po hodně dlouhý době a navíc s odkladem, protože původně se mělo jet už v pondělí, leč nevyšlo to. Takže jsme odjížděli s tím, že tentokrát, když už to bylo víc, jak čtyři neděle od posledního sekání, tak že to tentokrát bude teda nejspíš šichta.

Ovšem když jsme dorazili čekalo na nás to překvápko. Už když mě Brtnik vysazoval v úvozu, aby se cestou k chalupě ohaři proběhli a vyvenčili, když pak na ně nebude moc času jsem si říkala, že to asi tak hrozný nebude. A když jsem s ohařema vyšla úvozem až k nám, bylo jasný, že jsme tady tak trochu „zbytečně“ . Ač mezi sekáním pršelo, tak sucha jsou jinak tak obrovský, že ta tráva na zahradě vůbec, ale fakt vůbec nenarostla. Jen trochu plevelu v rokli. Ale ani to by se bývalo nemuselo nejspíš sekat.

Jediný, kde to nutný bylo, byla louka nahoře nad zahradou. Ta dolní část louky přiléhající těsně k chalupě na tom byla stejně jako zahrada. Nic moc k sekání. Ale ta horní část , tam narostlo bylo . Ani ne tak tráva samotná, ale bílá jakási bylina. A to poměrně do výšky. Takže, kdyby se to nevzalo teď, tak pak, až tráva naroste, už by to při sekání byla prekérka. Takže jsem se rozhodla, že tohle posekám.

Takže překvápko bylo jednak to, že se sekat v podstatě nějak moc nemusí a nebude to tak hrozný a druhak to, co na mě čekalo právě na té horní části louky.

STÁLO TAM eSUVéčko. Okamžitě se ve mě vzedmula tsunami. Jak si někdo může dovolit dojet autem na cizí louku a tam si v klidu, bez dovolení,  zaparkovat???????? No ty bláho. Chytla jsem z první. A volala přes celou louku na Brtnika, že nějaký hovado drzý si sem prostě přijelo, zaparkovalo a odešlo. Hodlá tu kempovat, nebo co??? Slyšet mě museli až přes kopec ve vesnici, jak jsem hulákala.

A dohulákala se majitele onoho auta. Přes NAŠI louku si to ke mně štrádoval zelenej chlapec s flintičkou přes rameno. No…………….kdo mě znáte, asi si představíte. Začal něco vykládat a pak mastil s autem odjet, že to nechá na cestě. Pára mi šla z uší. Jak si to sakra může dovolit. Autem?? Na cizí pozemek??????????Dělá si……….???? no řvala jsem fakt hodně. To už jsem byla zpátky na zahradě, kam jsem si šla pro traktor a kde mi zpětně došlo, jak supr se chovali ohaříci, jak hezky byli ovladatelní a poslušní. Tali mě udivila tím, že si toho chlapa vůbec nevšímala, nehlídala a nechala to celý na mě. Když jsem mu vyřvala díru do hlavy, sbalili se oba bez povelu a šli pěkně se mnou na tu zahradu a pro traktor.

Který poskytl další překvapení. Nechtěl chytit. Chvíli  jsme se tam s tím mordovali a pak to konečně chytlo. Vyjela jsem z garáge , ze zahrady a po cestě se řítila na svém černém ďáblovi, stále vytočená do běla. Páč mi došlo, že jestli ten zelenej hošan, zaparkuje svoje eSUVéčko na tý cestě, tak mi zablokuje vjezd na louku. A to už jsem byla připravená rovnou asi střílet. Z tý jeho vlastní flintičky 😀 .

Jak kdyby to tušil, auto tam nebylo. Chvíli jsem dumala, kam ho teda prdnul, páč odjíždět jsem ho neviděla, ale jak jsem vjela na louku, vypustila jsem to a vyrazila s černým ďáblem makat. V půlce první otočky jsem si všimla, že zelenej chlapec sedí  na skládací židli na poli vedle naší louky, kde se sekalo a auto má zaparkovaný opodál taktéž tam.  Byl tam jak rybář na suchu 😀 .

Nicméně zanechala jsem rybáře rybářem a soustředila se na sekání, abych neposekala něco co  nechci. Třeba plácek s mateřídouškou, divoký hrachor a nebo žluté pantoflíčky. Aby hmyzu něco zvostalo. Rejdila jsem jako divá, vypustila při  tom páru a ke konci sekání si řekla, že to půjdu posléze urovnat. Dosekala jsem a vydala se za ním. Jak se ukázalo, byli tam nakonec dva – ten druhý asi radši ani nevystrčil nos. Osvětlila jsem jim, že jestli něco nesnáším, je to přesně tohle, zvlášť v dnešní době, kdy jsou lidi dost oprsklý a schopní zanechat po sobě ještě bordel. Bylo mi jasný, že tam čekaj na divočáky, který se tam u nás pod loukou usalašili a který mohlo sekání vyplašit. Je to v dnešní době, přemnožených divočáků, v podstatě záslužná činnost, tak proto jsem si řekla, že bych to měla jít urovnat. Protože to dneska moc nikdo nedělá a pak nadáváme, že je hromada prasat všude kolem. Tak jsme nakonec hodili řeč a rozešli se v dobrým.

A mohlo se jet domů. Teda nejdřív do New Bubu, kde  jsme si objednali pizzu k večeři. A …….nejen pro nás. Brtnik mě překvapil, to bych od něj nečekala. Pravil ať ohaříkům taky jednu objednám. Páč oni pizzu milujou. Tali, ta je po ní úplně šílená a je to její nej, nej odměna. Tak teď to bude mít místo večeře. Proč jednou za čas nezahřešit, ne?

Hele, měli jste je vidět, když jsme dojeli domů, já došla zavřít slepice a kuřátka a pak jsme konečně sedli k večeři. To bylo pro ně překvapeníčko. Tolikatě pizzy!! Taliprdnici stříkalo štěstí z uší a hýkala nadšením. A polykala pizzu v celku. To Rumíček si ji vychutnával a dlouze si ji žižlal. A pak překvapil.

Protože když jim Brtnik nabídnul ještě okraje od své pizzy, tak zatímco Tali okraj bez zaváhá vdechla, tak Rumoušek ho vyplivnul. A pak!! Pak mě teda dostal. Vstal, sebral ten okraj, došel ke mně a nabídnul mi ho k výměně. 😮 . Chvilku jsem mrkala, jestli jako to chápu dobře, pak sáhla pro okraj své pizzy a na výměnu přistoupila. Odevzdal mi okraj té do Brtníka, která byla pálivá a vzal si jemně ten můj. A pak si ho spokojeně sežvejkal.

Když už byl dojeden poslední drobeček, šli se uložit na pelíšky. A já ještě vyrazila do nastávající tmy pozalévat svoje výpěstky, protože ač mělo pršet, tak opět nic. A vypadá to, že ani zítra, ve čtvrtek se deště nedočkáme. Takže jsem musela. A teď… teď už musím do peří. Je jedenáct. Takže to po sobě nestihnu ani zkontrolovat, tudíž buďte, prosím, shovívavý k mým překlepům a hrubkám.

Dooobrou