Ptačí muž.
Aneb příběh se štastným koncem. Aspoň tedy v tomto momentu.
Že je Brtnik ptačí muž, vím já už dávno. Už několikrát měl na ruce ptáčka žijícího volně. Ať už byl v nesnázích, nebo to bylo tak trochu jen tak – i když i tady by se dalo mluvit vlastně o nesnázích. Když v mrazivý zimě šel kolem keře, kde seděl kosák. Pražskej Pepík, kterej hned tak neuletí, když jdete kolem a on se třeba ráchá v kaluži. A tak toho „Pražskýho Pepíka“ oslovil a nabídnul mu prst. Což milej kosák vděčně přijal a na tu ruku si prostě přelezl. Aspoň trocha tepla z tý teplý lidský ruky. Pak už to Brtnik s tím kontaktem trochu přehnal a kosák se vzdálil.
Jinak v nesnázích byla třeba samička krahujce, která se zamotala do pletiva, když lovila na chalupě kosa.
Miniaturní sýkorka, kterou mi vložil do ruky, než si došel pro žebřík, aby ji vrátil domů,
A nebo Chmejří, z kterýho se vyklubala pěnice černohlavá,
Zbytek, jako třeba dvě straky, nebo několik už v Domečku zachráněných prcků – naposledy ten ťuhýk, zdokumentováno nemám. Každopádně je to ptačí záchranář a s ptícama to evidentně umí.
Což se hodilo zrovinka teď.
Protože.
Pán a paní Kosákovi si vybrali náš vikýř, coby vhodnou rezidenci. A taky bezpečnou, protože se tam hned tak někdo nedostane.
Když nemá lešení, jako má Brtnik. Kterej tam ovšem potřebuje pracovat. Jak ale můžete pracovat, když přesně v tom místě je hnízdo. A v něm tři vajíčka a dva mimozemšťani. Páč přesně jako mimozemšťan vypadá každý holátko. Má to obří hlavu, která se kejve ze strany na stranu a má divný očička. A s tím vším je na tom hnízdě i paní Kosáková. No, prekérka jak vyšitá.
Takže halt muselo dojít na stěhování. A tady právě se hodí to, že Brtnik je ptačí muž, ke kterému má obvykle ptactvo důvěru. Díky který všechno proběhlo neskutečně hladce. Poté, co se mu podařilo hnízdo uvolnit, protože bylo pevně spojeno se zdí, došlo na přesun.
A! Došlo k něčemu nečekanýmu. K něčemu, co ukázalo, jak veliká je mateřská láska a jak velkou odvahu matky mají. Protože paní Kosáková se ani nehla! Prostě zůstala sedět v tom hnízdě a nechala se s ním přenést. Neopustila ty svoje holátka a vajíčka. Seděla jak přibitá.
Když ji Brtnik i s hnízdem přesunul, přepočítala si tu dvou drobotinu a seděla dál. A dál i sedí. Resp. teď už i lítá a krmí spolu se svým mužem. A nám spadnul šutrák z osrdí, že se to povedlo. Ale pouze díky srdnatosti, kterou oplývají jen matky. Paní Kosáková si na Brtnika zcela zvykla a tak tam může vedle ní kutat, řezat a stavět. Stali se z nich evidentně dobří sousedé 😀 😀 A Brtnik má National Geographic v přímém přenosu.
No a já doufám, že se oběma rodičům podaří odchovat všechna mláďata. Aby jim to šlo líp, nechávám jim na střeše starého včelína sušené červíky. A pevně doufám, že až mláďata vyletí z hnízda, podaří se mi Mousese držet na uzdě. Aby ten dobrý konec byl opravdu až do konce.
Peti, ten váš Domeček a okolí mi přijde nemlich stejný jako „záchranná stanice“ u Maričky v Austrálii. Duch místa či čo, empatičtí, slušní, laskaví lidé a co já vím, kdo nad těmi malými ráji drží ochrannou ruku…. a zvířena to pozná a mezi sebou si řekne. 🙂
Dnešní článek mě mimořádně potěšil! Mám pro ptactvo velkou slabost a jelikož miluju své lítací sny, „vím“ vo co gou, pernatcům závidím. 🙂 Kdysi jsem si mohla poručit, že chci ve snu lítat /boží, s ničím nesrovnatelný pocit/, ale časem se ta schopnost někam vytratila. I když cca 2x do roka si nad stromy u nás v parku ještě neplánovaně zakroužím.
No ne, u Maričky je to šécko dokonale vymazlený, u nás je to čistá improvizace.
Ale je pravda, že Brtnik je fakt ptačí člověk, domluví se.
A na zahradě je spousta věcí pro ulehčení života ptáčků v lidský blízkosti, od pítek, přes krmítka, plus to, co volně ukládám a nabízím mimo krmítko. A tak si prostě zvyknou.
Na jaře jsem kvůli pobytu v nemocnici nestihla nechat ostříhat živý plot. Ten hodně přerostl, tak se mi před třemi týdny podařilo přemluvit zahradníka, aby přijel teď. Pustil se do toho. Před odjezdem mi vysvětlil, proč některá místa zachoval nebo ostříhal méně – pár ptačích hnízd. No celou zimu krmím, tak se jich pár rozhodlo usídlit se tu trvale. U branky, kde jsem chtěla srovnat plot i z boku kvůli průchodnosti bylo kosí hnízdo. Kosí matka při stříhání neodlétla, jen kousek vedle dozorovala. Zahradník, když na hnízdo přišel, taky střihl méně. Já jsem se tam za pár dní šla podívat a ptáčata hleděla z hnízda. Viděl je tam i soused z balkonu v prvním patře. Teď už je hnízdo opuštěné, ale miska s vodou je stále bohatě využívána.
Ha, tak taky matka stačnáý srdce. Neopustila je. 🙂 . Tak budeš mít o strávníky navíc.
Krása, mám radost, že se hnízdo podařilo přestěhovat a kosáci se můžou dál starat o mláďata.
Létací sny jsou fantastické. Dříve se mi také zdály častěji. Když létám, jsem havran, proto přezdívka Raven. Ten pocit, když letíte nad stromy je neskutečný, vítr a pak pohled z výšky. Mám takový zvláštní zážitek. Létala jsem ve snech nad bývalou požární zbrojnicí a občas si tam sedala na římsu. Střecha byla plochá, okolo římsa a ze země se určité detaily uprostřed zahlédnout nedaly. A pak přišly mapy.cz s leteckým pohledem a tam jsem uviděla stejný pohled, který jsem znala ze snu. Neumím si to vysvětlit.
Já létací sny nemám. Vůbec. :-/ Asi jsem moc přízemní, nebo co. Umím si tady navodit stav, že letím na známou krajinou,, ale to není totéž, co zažíváte vy dvě.
….Neumím si to vysvětlit…..
vědomí má větší dosah, než samotné tělo?