Aneb….. zase…..nevstoupíš 2x do stejné řeky?

Někdy se to tak trochu, napůl, povede. Třeba hned následující večer.

Napůl proto, že tentokrát Rumoušek prohlásil, že už bude spinkat a podruhní ven nejde, ať si deme cárat jen my dvě. Nechala jsem ho spinkat, venku už byl, a vzala tedy jen Tali.

A udělaly jsme si tu holčičí chvilku.  Já jsem si vědoma toho, že se vám nebude chtít číst vlastně to stejný. Naprosto to chápu, ale mně to udělala takovou mou tichou radost, že to prostě napsat musím.

Bylo to tak moc hezký a tak moc hluboký, že je to s tím pometlem flekatým velmi vzácný.

Zase bylo ticho, klid a příjemný přítmí. A taky trošku chládku. Což je momentálně  stejně vzácný, jako ty hluboké chvilky s Tali. Vedro v každý molekule kolem člověka je ubíjející a tak si člověk ten chládek sosá.

A já sosala i ten klid. Protože Tali vedle mne prostě capala, jako normální, normální pes! Naprosto normální. Pes, kterej je na vás napojenej a ví, co bude a podle toho se řídí. Nevystřeluje nikam, jde po vašem boku a……….. JDE PO NĚM RÁD!! To je na tom celým ovšem nejpodstatnější.  Obě spokojené, oběma nám takhle bylo dobře a jen jsme si tak na pohodičku šly. A byly SPOLU, vědomě a ochotně.  A já  nemusela vůbec nic, ani u silnice nic říkat, protože ona si sama od sebe sedla, když jsem se já zastavila, na pobídnutí šla bez povelu pěkně vedle mně.

Jak kdyby to byla ta nejnormálnější věc v jejím životě 😀 😀 😀

Večerní sasrak? Asi ano. Pak si sama zašla na to stejné místo jako včera, já furt držela toho bobříka mlčení a uvnitř se radovala z té, tak obyčejné, ale neobyčejné chvíle v tichým podvečeru. Teda spíš jako večeru, že jo. Bylo půl jedenáctý.

V dálce, za loukama v lese houkala sova. Tak jsem dala dlaně k sobě, palce k sobě a do těch dlaní zahoukala taky. Třeba se přiletí podívat, kdo jí to odpovídá.

Mno.

Přiletěla. Flekatůra obecná. Zapomněla jsem totiž, že tenhle zvuk v ní spouští puzení přiletět se podívat a skočit mi do gezichtu, odkud ten zvuk vychází. Stihla jsem cuknout makovicí dozadu a nemusela tak přepočítávat zbylé zuby 😀 . Smála se jako vždycky. Udělala jsem na ni výpad a pleskla jí po zadnici. Tryskala po louce jako  magor. 😀 Když dotryskala, vysmátá mi přišla říct, že můžeme jít domů.

A tak jsme šly. Jestli se ta sova doletěla podívat, byly jsme tou dobou už obě spokojeně v pelechu. Moc hezký to zase bylo.