No asi nejspíš jo.
Ale nemožu za to!!! Jen jsem se prostě hrozně lekla a chtěla zabránit nepovolenýmu vniknutí.
Byl už večer, šécko to spalo a já šla taky do peří.
A jako každej večer jsem ještě měla poslední úkol toho dne.
Jít vyvolávat.
Koťoula. Mousese. Zmetka pekelnýho………. tyhle šécky tři v jednom kožíšku 😀 .
Postavila jsem se před vchodový dveře a zapískala signál.
Netrvalo dlouho a vidím, jak se mouratá dělová koule řítí tmou ke mně.
A! Třímá v kušně trofej.
Evidentně dáreček.
Pro mě.
Okamžitě jsem dveře za sebou zaklapla. Protože mi bylo jasný, co bude následovat.
A taky následovalo.
Mouses tu pidimišku pustil. Abych si ji mohla chytit. Což jako nenastalo, celkem i logicky. Myší se nebojím – max. se leknu pohybu, když někde vypálí, ale nebojím se jich. Měli jsme doma ty, které jsem měla za úkol koupit pro našeho hada a po příjezdu domů je odmítla vydat jako večeři, protože jsme se cestou skamarádily. Takhle 2x, než Brtnik naznal, že na lov musí vyrazit on, jinak had bude hlady. A co hlavně, měla jsem na chatě na skalách jednu myšu ochočenou. Takže nebojim. Nicméně ani ale nelovim, že jo.
Už tohle Mouses vyhodnotil – dost oprávněně, páč když někomu přinesete dárek a von si ho nevšímá – jako čirou neschopnost a netaktnost. Darem se má obdarovaný zabývat, že. Takže když jsem tak k ničemu, šel myšku vyšťourat sám. Což se mu povedlo a….
Myška udělala přemet a zajela pod okapnici dveří. A zmizela pod ní. Prostě to vypadalo, že se jí podařilo pod ty dveře dostat!! Jak to jsem netušila, nicméně myša byla malinká, takže jsem si řekla, že třeba prošla v koutě dveří, kde může třeba být nějaká pidimezírečka a teď je už uvnitř verandy!!
S výkřikem A do……..!, který se nesl noční tmou, jsem rozrazila dveře do verandy, abych myš dostala ven. V ten moment jsem zjistila, že jsem nedovřela dveře z verandy do útrob Domečku, jak to běžně dělávám, právě pro případ, že by Mouses donesl živý dar-nedar a ten se dostal dovnitř.
To už se ono zvolání neneslo jen noční tmou, ale i Domečkem. Skočila jsem po klice těch dveří a přibouchla je s takovou intenzitou, že se Domeček otřásl až v základech. Je s podivem, že se nikdo nepřišel na ten cambus podívat. Ani Brtnik, ani ohaříci.
Odskočila jsem od těch dveří se záměrem pátrat po myši, pokud se jí nepodařilo přímou cestou vběhnout dovnitř. A pohledem před vchodové dveře zjistila, že nepovedlo. Mouses už ji třímal v tlamce. A tiše, aby nenarušil, na rozdíl ode mne, klid noci, s ní odcházel zpět do tmy.
S pohledem, který asi nemá cenu popisovat. Vyplývalo z něj to, že jsem nemožný motovidlo, který ani přes to, že mi večeři naservíruje pod nos, není schopno si obstarat obživu 😀 . Ty dvě další myši jsem pak našla ráno mrtvý. Asi pro jistotu 😀 😀 Když jsem takovej lůůůůůzr.
Ach, ty tlapičky. Von je prostě tááák děstě otomilej! Ale moc, mocmocmoc!
Že jo. A ten pupiček ňuňatej. Mazlik. 😘🐈😽
Jo jooooo, otomilost sama. A mazlíík, vyloženej rodinnej mazlííík 😀 😀
Ba ne, včera přišel, stočil se mi na klín a směla jsem ho hladit, pok se přesunul k Brtnikovi.
Poloha mléka a vody, jak by řekl Jarda Dušek. 🙂
Noženky vytrčené přes okraj a spinká „hore kokotom“. 🙂 Kam se hrabe kámasútra na Mousesovy polohy.
Fascinuje mě na nich ta proměna. Jsou pomalí, vláční, leniví … ale jen do doby, než se objeví kořist. To je pak obrat z nuly na sto ve zlomku vteřiny.
Já bych spíš řekla poloha vyteklého mléka a vody, páč von přes ten gauč vyloženě přetýká 😀 😀
No kořist – potřebovala bych mu nějak sdělit, že by se mohl podílet na omezení počtu hrabošů, hryzců. Páč sama na to zatim evidentně nestačim a ty jeho dva kousky, to s tím taky nezamává 😀
Byl ale ftipnej, jak se na mě díval, jako na něco naprosto neschopného, životaneschopného………. 😀
nepřetejká přes gauč, nevejde se tam, když tam strašej ty načančaný polštáře, na který si stejně nemůže lehnout. 😀
Jistě, nebožátko malé, odstrkované! 😀
Když se doma objevily dvě malé kočičí sestřičky, kocour Ríša usoudil, že je musí naučit lovit. On byl takový starostlivý vychovatel odjakživa. Učil i malého kocoura, ale venku na zahradě. Kočičky byly domácí, Ríša donesl myš a pokaždé ji hodil do psího pelíšku. Rychlým chvatem, než se myš rozkoukala, jsem ji vzala a vyhodila oknem ven. Na kocourovi bylo vidět, že je zklamaný, jak s dárkem zacházím. Vyběhl ven, že ji donese znovu, ale to už jsem zavřela dveře. Pak vždy probíhala vstupní prohlídka. Kočičkám nosil malé myšky. Dárky pro mě byly větší a kladl je mrtvé na rohožku za dveře. Nosil mi potkany, asi usoudil, že potřebuju pořádnou porci 🙂
To je hezký u kocoura, když je to takovýhle vychovatel. Já je chápu, jak to vnímají, když člověk pohrdne tím, co mu darovali, to je pěkně nepěkný od nás. Mouses má obětiště, potkany nechává na záhonku, taky výborný.
Ale to je rozkosnik. 😀 Jak nejsem kocici clovek, tak mututu. Dneska mi ho polohou silne pripomnel zdejsi mainsky myvalak, ustlal si uprostred asfaltky kousek pred domem, asi se nahrival. Musela jsem zastavit, rikam mu jemne, at odejde. Nic, hodil zada. Musela jsem do nej/ni zduchat nohou, aby laskave velicenstvo zvedlo prdel a ja mohla zajet k baraku. 😀
Rozkošník to von je, vo jako jo 😀
Ach maiňák! To jsou moji oblíbenci. Já to měla stejný dneska při odjezdu do práce – mladej kos se producíroval před autem . Musela jsem 2x zastavit, už jsem se chystala dokonce vystupovat, protože jsem vůbec neviděla, kde se pohybuje. Blbeček malej.
Sis dovolila žďuchat nohou, musel – la být znechucený/á 😀
Mě spíš udivuje, že Brtnik nechal nezatlučenej ten velkej černej hřebík v tom šupleti dole. 😂
Sis, ty mas oko pro detail. Pravda, pravda, to je nebezpecny prevelice. 🙂
🙂
I mu to teda řeknu. Jen nevím, jak ochotně ho půjde zahulákat dovnitř kladivem. Má ten gaučíček celkem rád 😀 😀