R:“To teda byla!
Divný bylo už to, že nás pánik nevytáhnul na megadlouhý procházení, ale na takový obyčejný procházení. Ale vlastně dobře udělal. Páč jinak bychom byli zmožení ešče víc.“
T: „Nikdo nám neřeknul, co na nás šécko čeká a pak najednou BIM!“
…………………..
R: „Přijelo auto a nejdřív z něj vystoupily popelnice. Z kterejch měla radost pánčička, páč prej se jí budou hodit. Asi ne k vlasům, nebo šatům, řikala ke slepicím.“
T: „No a za těma popelnicema!“
R: „BOOOUBELÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉS!!!“
T: „No jo……….Boubeles, nějaká…. aby ses nepotetnto!“
R: „A to se klidně potento……..BOOOOUBELÉÉÉÉS, ČÁÁÁÁU, TEBE SEM ALE HODNĚ DLOUHO NEVIDĚL.“
B: „A jako by se toho stalo, ty votravo.“
T. Přééésně, jako by se toho stalo………hele………….co to tady máte, co to vláčíte na ruce……….. ŽE TO JE DÍTĚ?? PUČTE MI HO NA CHVÍLI, JÁ MU HUBU UMEJU! Jak ne? Jak pocem! Hubu mu ……au…. si hnusná pánčičku, já bych mu tu hubu…… co ne?
R: „Boooooooooooooubelééééééééééééés……….hele………a………..dítě, že bych mu hubišku umy… co ne? Jau, neščítpej, že neslyšim neznamená, že necejtim.“
B: „Hele ………kocooour……………….!“
„BOUBINOOOOOOOO, BOUBÍÍÍÍÍÍÍ, POĎ ZPÁTKY, DĚLEJ, BOUBINOOOOOOOOOOOO! Ty jo, jak mohla tou malou dírou vylítnout ven?? BOUBINOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO, dem za ní, obejdem to…. BOUBINOOOOOOOOOOOOOOOOO! BOUBÍÍÍÍ POCÉÉÉÉÉÉM!“
……………
„Nevolejte jí, je tady. Když voláte, utíká zase za váma!“
„No tak, jo, dem zpátky…!!“
………………………………..
B: „Paničkooooooooooooo, gde si byla?? Já se bála, že ses mi ztratila!“
R+T: “ Heleeee, už sou zpátky, dem na ně!‘
…………………………………………..
T: „Pocem ty dítě, umeju ti tu kušnu. Jak zase lehni, ale podrbat mě můžou , ne?“
R: „Mě taky, mě taky, doma nedrbou, podrbejte mě někdoooo!“
B: “ Bože ty sou votravný, nemůžou si tady chvilku v klidu lehnout? No tak sláva, ešče, že už deme, mám toho ohařího hemžení po krk.“
R: „A to je škoda, že už šli, mohli jsme jít s nima! Proč nejdeme s nima? Pudem s nima? Deme s nima!“
T: „Jak nikam, pudem potom. My chceme jít tetkon, my chceme jít tetkon, my chceme…….. jak klid zase? „
R: “ Hele maj vodítka, maj vodítka, dou voba.“
T: „Hurááááááááádemedemedemedeme!“
R: „No ale – kam deme? Jo nahoru? Ke Kostelíčku? Tak fajn, mažem.“
…………………..
R: „Na vodítko?? Já?? Tady?? Proč??“
T: „Jo! Na vodítko? Já? Tady? Proč??
T: „Jak jako hluchej a blbá???? „
R: „Co řikala?“
T: „Ale nic, prosimtě ty hluchoto obecná. No, tim pádem hluchej je jasnej, ale kdo je ta blbá???????“
R: „Žjoofkaužofkáá – to je tady lidí zase. No vlastně jo, vona je ta pouť……HELEEEE BOOUBELÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉS!“
B: „Ježiš voni sem přišli taky?? Nestačí ta hromada lidí, rozruchu, ešče zas tydle dva, já se jich snad nezbavim!“
T: „Žjooofkááužofkáááááááááááá! Stánek s jídlem!! Hele pánčičko, ne že to bude jak na těch trzích, kdy šécko trhnul Rumouš, páč sem s tebou šla kupovat medovinu nějakou blbou.“
T: „Jhoooooooooooooo párek , párek v rohli…ach ku.žištojetakdobrý, agrrmňam…mmhmňam.“
R: „TodleEE? No to fakt nechci.Děkuji, vem si to sama.“
T: Já,já, jáá, dej, dej, dejmitooooooooooooosimtědejmitooootojelábuš…žištojetakdobrý, agrrmňam…písk..huíí..mmhmňam! PsíbožeSýryje, to je svátek dneska….. HELE DÍTĚ MÁ PÁREK, JÁ UŽ NEMÁM PÁREK, TAK TO……Jak nech to, nežer mu to?? Mohla sem mít větší svátek. „
R: „Hele támdle je pes, a další… a tady je ta fešná bordera………vodítko blbý, pitomý, co si řikala?“
T: „Hele dítě, už ten párek nebudeš? Jau, co si řikala?“
R+T: No tady ležim, furt prej tady ležim….to je fakt výborný, tak proč sme sem chodili?
R: „Hele , chlapi…hasiči… nemůžete nás aspoň pomudlat?“
T: „Jo, aspoň něco , ať si užijem, dyž nemožu sežrat na co přindu.“
R+T: „Už deme?? No konečně, huráááááááááá do lesa….beeeez vodítkaaaa!“
A pak spali a spali, jak ti Broučci od pana Karafiáta.
………………
Do tý doby ovšem, dokud nepřijela Petrs a Peťan. To pak nastal další cambus, další lítání a další vítání a další a další žádosti o podrbání, hlazení a jiné psí potřebonostě, kterých se jim doma evidentně nedostává 😀 😀 . Měli ten den zkrátka šichtu. A tak myslím, že byli rádi, když jsme v pondělí vyrazili do práce 😀
Jak vám ta pouť vlastně vyšla s tím slejvákem? Dyť je to muselo spláchnout z kopce dolů, ne?
Hele dobrý právě. Dokud byla pouť nahoře což bylo asi do dvanácti?? Tak dobrý, pak se to zatáhlo, to už jsme šli lesem domů a v dálce začlo bublat. Došli jsme dom a za chvíli to spustilo. Tak já ani nevím, jak to pak dole, kde pouť u Sokolovny vždycky pokračuje, tak jak to tam bylo. Asi všichni skončili uvnitř 😀
Petro je ti jasný, žes právě prozradila, že doma máte nelegální chov tygra? Protože jinak přece není možné, že se Boubina protáhne dírou v plotě ve velikosti pro normálního kocoura 🤣 děkujeme za milou návštěvu, dobrou kávu a pozvání na líbeznou pouť!
No a nebo je Boubeles prostě Mrs. Houdini. Já furt nechápu, jak to prostě v tý rychlosti zvládla, já to viděla, tam nebyla vteřina zaváhání, neznala terén, nevěděla, jak velká ta díra je, kam vlastně on zamíří………. v podstatě dokonalý.
My taky děkujeme, bylo to moc milý. Naši pouť mám ráda, je to takový maličký, je škoda teda, že kostel nebyl otevřený, von na to pan farář dost jako ….víme, co.
Jo a muž vzkazuje, že domeček máte vymazlený do posledního detailu. Byl nadšen a smeká klobouk (konkrétně cylindr, my furt tak trochu žijeme v 19. století 😇), protože si umí živě představit, co je za tím práce!
Oj, děkuju, to bude Brtnik rád, doopravdy, protože ano, dřiny je tam neúrekom a ne každýmu to dojde, takže díky, to bude potěšen.
R: „Na vodítko?? Já?? Tady?? Proč??“
T: „Jo! Na vodítko? Já? Tady? Proč??
T: „Jak jako hluchej a blbá???? „
🙂 🙂 🙂 Ježiš, to je dokonalý. Úplně to vidim. Mě z toho bolej vod smíchu škraně i břicho 🙂
No ale když von už je opravdu hluchej. Tu druhou polovinu nekomentuju, páč ji furt pánčička chválí, dokonce i pánik ji pochválil, tak to buď kecá článek nebo voni?
Ale já rozumim tomu, že je Rumíček hluchej. Já to mám doma dokonce 2v1, protože Indy je jednak hluchá (skoro) a občas trochu blbounká (ale máme ji i přesto moc rádi). Takže když naše beruška nasadí výraz COS TO ŘIKALA???, tak to znamená jednak, že to možná neslyšela, ale taky je možný, že ušima to dovnitř prolezlo, ale mozková buňka už to nedokázala zpracovat 🙂
Hluchý pes nedává výraz „cos to řikala“, bo on neslyšel NIC. Nejlépe jde poznat když neslyší otevření lednice, šustění pytlíku s pamlsky a tak. To je prostě jasné, že tohle nehraje.
A peklo je hluchej a normální, to eště Peťa možná pořádně pozná – neboli A PROČ JÁ MUSÍM POSLOUCHAT KDYŽ ON NEMUSÍ?!?!?! Taky zkusím neposlouchat a za pokárání se hluboce urazím, bo proč já a né von? A páníci aby si šli hodit mašli.
No to má madam smůlu, to víš, že se občas diví, já jí ale pomudlám hlavu a řeknu jí, že teď se to prostě otočilo, že dřív to bylo obráceně 😀
Indy není úplně hluchá, ale z 5 m už ji prostě nepřivolám, když se na mě nedívá. Neslyší, že někdo přišel domů. A jak dřív „chytala“ spoustu slov schovaných v běžný konverzaci (půjdeme, baštit, auto, nákup,…) nebo uměla spoustu povelů z poslušnosti nebo dogdancingu, tak teď VIDÍ, že jí něco říkám, ale už neslyší co, takže natáčí hlavu s výrazem nerozumim (probouzí spící buňku) a po zařvání povelu ho šťastně splní. Na blízko slyší tleskání, na větší vzdálenost dělám káně (šílenej skřek, bo neumím pískat, a normální pískaní už beztak moc neslyší).
Tak to buď ráda, že ho splní šťastně. Barouš když už slyšel jen to zařvání, tak ale poznal, že na něj řvu a plnil uraženě, ve stylu „tos mohla v klidu říct a ne na mne hned takhle řvát“. Pak přestal slyšet i to, ale zas mu to došlo, že je někde chyba.
Mirko – to je přesný
Indy není úplně hluchá, ale z 5 m už ji prostě nepřivolám, když se na mě nedívá. Neslyší, že někdo přišel domů. A jak dřív „chytala“ spoustu slov schovaných v běžný konverzaci (půjdeme, baštit, auto, nákup,…) nebo uměla spoustu povelů z poslušnosti nebo dogdancingu, tak teď VIDÍ, že jí něco říkám, ale už neslyší co
stejný , stejný, úplně stejný – já jsem jak větrnej mlejn, jak furt používám ruce, nechci, aby si myslel, že si ho člověk nevšímá. Přiznám poctivě, že někdy je mi ho líto, ale pak si řeknu, sakra, dyk žije dál pěknej život, poctivě se snažím, aby věděl, že ho člověk pořád má tak moc rád. A na rozdíl o pánika teda mi vůbec neva, že někdy řve jak prokopnutej 😀 😀 a vždycky mu schválně na to řvaní skočím.
Indy má operovaný očičko – zákal? Můžu se zeptat kde, udělali to dobře? Podle mě Tali má taky problém. Kolik to stálo?
Mirka – ano, tak to máme taky takhle. Někdy je mi to moc líto. Snažím se hodně posunkovat – vyposunkovala jsem si i pochvalu / klikr – udělám prostě takový ten palec, jako, že to je dobrý. Palec odměna, palec odměna…. učím to takhle rovnou i Taliprtku. Je to prvně co to musím učit. Chci aby věděl, že ho chválím, povely dávám hodně rukama, hodně se usmívám a kývu, že jako tohle je dobře. Musím vypadat……… a to je jedno, jak člověk vypadá, hlavně, že on chápe. A jsem ráda, že řve, že ščastně řve – řve, když něco dostane a zmítá se nad tím, řve, když má radost, řve…….. no jako Pepin 😀
Induška neřve, ale je pravda, že začala vydávat různý nový zvuky, který dřív nedělala, nebo je asi dělala víc potichu (mručí, kníká). Slyší ještě určitě líp, než Rumíček, takže pochvalu ve stylu Pašák, Jo, k ní ještě dostanu. Na přivolání na dálku mi stačí dřepnout – ale to se musí otočit a musí mě vidět. Což je ale další problém – v jednom oku už má novou čočku, ale druhý oko se jí horší, do další operace už asi nepůjdeme, a tudíž se musí natočit správnou stranou.
Ano, Induška má už přes rok novou čočku kvůli šedýmu zákalu, je to náš drahej pes 🙂 Operace proběhla v Pardubicích, musím jen chválit, chvilku pak trvalo, než si na to zvykla, a docela dlouho brala spoustu různých prášků a kapiček několikrát denně, dostali jsme na to krásnou tabulku, jen si Indy vybrala všechny možný vedlejší účinky kortikoidů, takže byla hrozně žravá (dokonce ochotně žrala i ty prášky) a hrozně moc pila, i jí bylo blbě, dostávala šílenej třas. Musí se taky hlídat, aby pes nedělal prudký pohyby hlavou – takže jsem s ní trávila dost nocí na gauči, aby nevstala a neotřepala se, přes den byla u manžela v kanceláři. Pomohlo to přímo zázračně, ona už vrážela do překážek, a protože je pořád hodně akční, tak to do nich naprala v plný rychlosti, v lese mě neviděla, ztratila mě i na blbým cvičáku. Druhý oko se jí taky horší, ale nějak to udržujeme kapičkama – ona je hrozně vzornej pacient, prostě Horákův laboratorní pes, co si nechá všechno líbit. Za mě je hrozně důležitá tahle „prevence“ – běžnej veterinář ti tohle specializovaný vyšetření neudělá, lidskej obvoďák tě taky pošle na oční. Kdybysme to věděli dřív, tak třeba na tu první operaci nemusela – i když by ji to asi spíš jen oddálilo.
však to je nadsázka autorská přeci 🙂 Vona hodná je, ale taky moc dobře ví, že tam je ten stánek, a spousta dětí s jídlem……… 😀 😀 😀
No ano byli jsme tak trochu jak pojízdnej cirkus. 😀
na to vodítko nejsme nikdo moc zvyknutý už. I proto jdeme vždycky aspoň takhle do civilizace. Dřív by tedy Rumíček na vodítku být opravdu nemusel, ale když neslyší povel, tak halt to jinak nejde. A musím říct, že i pro mě je to nezvyk. Mít celoživotně poslušnýho psa, toho nejhodnejšího z nejhodnějších a nejspolehlivějších a muset ho „zalígrovat“. A tak jsem dneska o to víc ščastlivější, že jsme se přesunuli a ještě k tomu sem, kde to vodítko běžně nepotřebuju.
Mousísek doufám nedošel k úhoně. Nerozumím tomu, Boubeles ho prohnala?
Tý jo, to musel být ale mumraj, hluchý a blbá 🙂 🙂 🙂 já je miluju, broučky.
Nedošel, neboj, on s tím počítal, to bylo vidět, měl tu ústupovou cestu připravenou. Boubeles za ním vystřelila dírou v plotě, ale byla hned zpátky, páč se bojí, aby neztratila svou paničku.
Jojo, my tomu tak řikáme Hluchej a Blbá, fšici se tomu smějou, náš kominík moc, zvlášť, když jsem pak volala Hluchýý dědečkůůů pocéém!
Mirko moc moc díky za obě vyčerpávající odpovědi. Ten pooperační stav zní dost dramaticky teda! Já si nedovedu představit uhlídat Taliprtku , aby netřepla hlavou 😮