Jsme šli v ten čtvrtek.

Je zas období, kdy musím řídit. Takže ano, jak jsem psala v diskuzi – JEDUJEDUAUTEM, JEDUJEDUAUTEM,JEDUJEDUAUTEM SEMATAM! A tak vždycky přijedu domů krapítek vyždímnutá. Protože se pekelně soustřeďuju, sem nejsoustřeďovanější v celým vesmíru 😀 . Po dojezdu musím vypustit ohaříky, který mě přivítají, a běží k brance zkontrolovat, jestli jsem fakt toho Brtnika nepřivezla. Cestou k brance stihne Rumouš fláknout tak dva tři kotouly na usychajícím pažitu a Tali porazit popelnici.

Než dojdu k brance už tam hopíkujou a vyřítěj se – organizovaně, to se u nás musí, nemám ráda, když psi vylítávají ze dveří,  jak zátka od žampuňskýho. Ale pak musej utikat, to je jasný, to je jasný. 250x obrotujou zaparkovaný auto a občas některý z nich povyskočí, aby líp viděl dovnitř a se ujistil, že Brtnik v tom autě fakt není. No není, to jim říkám každej den a je to marný. Po tom 250 kolečku kolem auta se konečně odebrali ulevit svým útrobám a mohli jsme jít zpátky domů. 

Abychom, až si přehodím hadry a spustím úklidovou četu, mohli jít zase ven. A co myslíte? Rumouš, než doběhl k brance stihnul jeden až dva kotouly na tom pažitu uschlým a Tali se jen taktak vyhnula popelnici, aby se hlavou zastavila o branku. Následovalo další civilizovaný a organizovaný vyřítění se z branky.

Kde.,,,,, Jim to trochek rozhodilo auto, který tam nečekaně stálo na plácku před brankou. Aháá. Kdepak se to tady vzalo a kdo to k nám přijel? Určitě návštěva pro ohaříky, všichni jedou za ohaříkama….. Opět se rotovalo, ale protože nikdo nevylezl z auta, přestalo je to bavit. Zamířili jsme k silnici, ale pak mi došlo, že by mohl být v ohrožení Mouses, který se zrovna zjevil na scéně a tvářil se jako automechanik. Vrátila jsem se k autu a zjistila, že tam sedí nějaká slečna na sedadle spolujezdce.

Zaťukala jsem na okýnko, abych upoutala její pozornost přilepenou k mobilu. Stáhla okýnko a pravila, že hned odjíždějí, že máma támhle jde.  Řekla jsem jí, že kvůli tomu tady nejsem, že je mi to jedno, ale že se jim kolem auta motá kocour a že bych moc prosila, aby ho nepřejeli. Otočila jsem se a viděla paní, které u nohy předpisově a s pohledem ÍPO psa pochoduje Taliprdnice, ščastná, že jí přijela ta návštěva 😀 .

Odvolala jsem ji k sobě, přišla s naprosto otráveným gezichtem a vystřídal ji Rumouš. Toho nevodvoláte už, že jo…….. nicméně paní neměla problém. Já jí nastínila ten svůj. Pojala to chápavě. Ono už v daný moment nebylo ani moc co řešit, protože odjížděli, tak jsem si Mousesa přivolala k sobě, počkala až odjedou a pak už jsme mohli jít. V těch čtyřech. 

Ale nebyl to právě Mouses, kdo doplnil náš počet na číslo čtyři. Tou čtyřkou byla…. plyšová pískací kytička, kterou jsem před časem ohařům koupila a kterou se Taliprtka rozhodla vzít na venčení s sebou. 

Ondynoj to byl obří plyšovej zajíc, kterýho jsem s sebou odmítla tahat.

Kytička je podstatně menší, tak jsem jí to dopřála. S vědomím, že pokud to někde položí, strčím ji prostě do ledviny a ponesu já. Ale dost jsem se přepočítala.

Tali si kytičku svědomitě nosila skorem celou procházku

a byla jsem to já, kdo jí řekl, ať mi to dá, že to ponesu. Páč vono se sice kapek vochladilo, ale i tak tahaj ohaři jazyky po zemi. Tak mi přišlo lepší, aby měla volnou kušnu. Aspoň chvílema. Jinak, jak byla kytička dostupná, chňapla po ní a dělala důležitou. Že nekecám vidíte tady:

A taky ji musím ještě pochválit, protože jsme s kytičkou chvíli i všichni pracovali, když jsem ji ve vysoký trávě podél cesty odhazovala a oni ji museli na střídačku hledat. Nejen, že hezky hledala, ale taky pěkně přinášela. I když na ni bylo vidět, že by si ráda šla prozkoumávat dál. Což teď nejde, protože nevíme, co louka v hloubce ukrývá. Tak abychom neškodili. A jí ta možnost hledat aspoň trošku v té její oblíbené vysoké trávě udělala radost, to bylo vidět. I proto jsem to po nich chtěla, protože jsem ji chtěla aspoň trošáááneček dát možnost si tam zaplout, když je ta hodná pejsková. Byla ščastliva.  A já při pohledu na ní taky. A Rumíček byl též ščastliv, protože on je vyloženě pracovitý pejsek a tak je rád, když spolu něco fšicí kutíme. 

Bylo z toho zase takový příjemný odpoledne, který hezky odplavilo štréz a starosti.