Jaro je totiž naprosto plný kýčů.

Podívejte. Já vím, ty fotky nejsou extra kvalitní, ale snad uvidíte to, co já:

A nejen plný kýčů, ale taky pro mě krásných a tichých momentů, kdy pes, který nevmímal lidi, se stal psem, který sám od sebe, bez volání, přijde radostně z pro něj exponovanýho místa, což louky  a les pro ohaře jsou,  za svým člověkem. Jenž je z toho následně celej poprděnej! A nemože se mu to nikdá vochodit.

Tohle byl den, kdy jsme si po práci vyšli na louky hned u Domečku a ač jsme vyráželi později, než obvykle, rozhodla jsem se, že nám je to jedno a půjdem, půjdem. Došli jsme ke Královně všech třešní, který to kvetení letos zase nesmírně sluší a užila jsem si tam intimitu malý uzavřený loučky, ticho krajiny a hlasitý ptačí zpívání. To pak stojím, rozhlížím se, poslouchám a jsem neskutečně vděčná za tu nádheru, kterou mám možnost vnímat. Dává mi to možnost řádný dávky regenerace. Kterou potřebuju, páč to řízení mě dycinky děsně vycucne, když dojedu domů. Páč se prostě pořád hrozně bojim. No nic, doma si to vždycky vynahradím. A v tenhle den úplně luxusně. Však to na těch fotkách vidíte sami.  Ohaříci byli jak já, nabírali do čumesů všechny ty pachy kolem a ščastlivě si běhali.  A nebo taky…. 😀

Nespěchala jsem vůbec, vůbec nikam. Pořád jsem se zastavovala a koukala na tu krásu.

Ohaři pobíhali a já je nechala, ať si mě vedou, kam jim libo. Ozvala jsem se jen jednou. To když Tali v podrostu u potůčku vystavila a jasně říkala, že TAM je. Kdo, nevím a nehodlala jsem, aby to zjišťovala. Trochu problém, protože vystavovala fakt hodně pevně. Což je skvělý, skvělý, ale rušit nikoho v tom křoví nebudeme. Ani tím, že na něj civíme. 

Došli jsme k silničce mezi dvěma vesnicemi a já si řekla, že ji přejdeme a chvíli si pobudeme tam. Odtamtud je to video, které mi ale zatraceně pěkně topí pod osrdím. Tady v těch místech jsme zatím mockrát nebyli. O to víc, si to tím pádem ohaříci užili, protože mohli prozkoumávat neznáme. A to psy vždy baví, to víme.

Bylo mi krásně, fakt moc. A asi jako závěrečná odměna na mě čekal pohled na tyhle dvě kytičky, které rostly na překvapivém místě, statečně mezi……..rákosím 😮 .

Pořád si říkám, jestli se tam nemám vypravit, abych je odtama vysadila někam, kde by jim bylo líp? 

Co myslíte?