R: Cože????

T: No řikám, že to byla exkrémově nejlepčí procházka!

R: Extrémně ty pako. Leda bys myslela, že exkrementálně 😀 😀 . Ale to byla vlastně taky. Ale… nikam sme moc nedošli teda.

T: A to ale nevadí, nevadííí, vůbec nevadí, protože …psíbože Sýrije, já sem netušila, že pánčička je taglenc přející a že mi něco takovýhodle dopřeje!! BUFET!! BUFET V CUKRÁRNĚ. KOBLIHA KAM SE PODIVÁŠ!! ACH PSÍBOŽE SÝRIJE, DĚKUJU, DĚKUJU, ZA TENDLE DEN. BYL TO SVÁTEK F PSÍM ŽITÍ!

R: No nevím, já z toho tak vyrvanej teda nejsem. Koblihy nežeru. Nejsem prase.

T: Nejsi možná prase, ale si padlej na hlavu, takovej prostřenej stůl a von si toho nevšímá. Prosim vás, lidi, je von normální? Já byla tak ščastná, hovno kam sem se podivala, celej výběh plnej koblih.  Ešče, že nás pánčička vzala s  sebou na to sbírání koblih do záhonůch. No však teda sme ale taky byli vod sousedů zvaný, tak nemohla říct: „Ne, vona ta flekatá je prase, nechám ji doma. Teda takle, vona to do toho telefénu i řekla, ale prej ne, prej šécky vemte s sebou, koniky budou vedle. Tak si pozvdechla jen, řekla, čert to vem a vzala nás s sebou. Tak hlanvě, že ten čert nevzal ty koblihy!!  Že tam toho dost bylo.  Jen teda bylo blbý, že nám je celkem vodebírali a dávali na ten vozík.

Teda na ten, kdybych se bejvala já mohla dostat, to by bylo!!!! Ale i tak sem se dobře zavopatřila. Páč pánčička nemohla furt hlídat každej koblih, když je nakládala, že jo.  Takže jediný co řekla, že dneska ušetří za žrádlo, páč ta stodola flekataá se už zaopatřila sama 😀 . No a pak došlo i na zákusek!! Našla sem tam vyčesanou srst. Už ste to někdo někdy vokoštoval?? Hele překvapivě dobrý. To už teda dost řvala jako, když sem se do toho pustila. Ale stihla jsem si dát, to ne, že ne. 

R: Ble, takový nechutnosti. To já si radči hrál s dětima. Byly přesně v tý vejšce, kdy se jim dá vomejvat gezicht a nemožou se bránit, jen pištěj a smějou se. A taky uměj pěkně krmit piškůtama.

T: No.. to pánčička taky řikala, že i Tobě bude muset vodečíst z nějaký dáfky – jako sociální, nebo co.

R: No mně se nic moc vodečítat nemuselo teda, zas tolik jich nebylo. Těch pičkůtů. Proto sem si musel přivydělávat zpěvem. Chtěl jsem předvést i mrtvolu, ale to mi – prý vzhledem k podkladu – nebylo dovoleno, že bych si mohl koblihu zabalit na záda. I ten zpěv mi pak pánčička utnula, že prej už stačí, nebo jim prasknou bubny. 

T: Ale jinak to bylo výborný, výborný, nebyli sme skorem dozorovaný! Achm jak já si pošmákla. No to ty děti byly dozorovaný mnohem víc než my. Ten malej škudibik dostal dokonce i vylágoš. Nejdřív vod mámy, která pravila, že je dneska na přetrhnutí, páč má nudli, nebyl ve školce a nedá se s ním vydržet 😀 A pak i od táty, kterej se rozčiloval hodně, páč sami taky mají doma psy. Ale já sem si toho stejně vlastně skorem nevšimla, že mě bacil tou čepicí. Já myslela, že je to moucha nějaká.  Já sem moc hodná.  Pánčička mě pochválila. 

R: Ale jinak děti výborný, já sem si to užil velmi, konečně nějaký sociální kontakty dlouhodobý a ne, že jen tak sem tam někoho potkáme. Prtky, pěkně přes půl vodpoledne. Sociální lábuš!

T: A taky koblihovej lábuš!! Pánčička je formát!

R: No, tos na to přišla brzo teda 😀 😀 

Poznámka toho, kdo je ten formát: Neviděli jste ščastnějšího psa, než je ta flekatá stodola. Já je s sebou vzít i musela, když jsem chtěla, aby se ovenčili, protože sousedi mi volali hned, jak jsem dorazila z prasé, že už jsou ve výběhu a můžeme nakládat. Takže tím pádem … jsem si řekla, že je zkrátka musím vzít s sebou. A nebudu řešit, co tam bude ta příšernice provozovat – bylo mi to jasný a že na to peču, zanechám dozoru, ať si flekatůra užije. A to si teda užila 😀 😀 😀 . Měli byste ji vidět, jehehééé.