Mno…. jednu chvíli to vypadalo, že pojede tak maximálně……..nikam.

Ale to předbíhám vlastně! Nejdřív musím říct, že jsem byla moc ráda, že se tady na stránky ozval Radek Šturman do diskuze. Protože jeho maminka, která ho to poprosila, je totiž Zvířetnice! A taky chodí sem k nám. A to je pro mě určitá známka toho, že takový člověk je opravdu zvířetomilný. Protože min. na Zvířetnik nikdo, kdo by zvířatům nedal to, co potřebují, nechodí. Natož aby se účastnil Zvířetnickýho srážení. Takže tohle, když jsem se dozvěděla, bylo z mojí strany rozhodnuto. I proto, že takhle nezůstaneme bez spojení, že vím, že budu mít o Rexíkovi vždy nějaký ty zprávy.

Měla jsem radost, že to takhle vyšlo. O  to víc, když jsem pak s paní  Šturmanovou mluvila. Bylo to přesně to, jak by si to mělo všechno sednout. Když se nic nepokazí.

Když se nic nepokazí………… a zdálo se, že se nic nepokazí. Předala jsem všechny informace sousedce bývalé Rexíkovy paničky a čekala, zda to uvidí stejně.  Viděla to stejně a tak se mohl dohodnout termín předání Rexíka. Aby mohl jet domů.

Když se nic nepokazí…. mno …. a v pátek v den předání to teda rozhodně vypadalo, že se  něco pokazilo. Protože zničehož nic jsme ani já, ani Radek Šturman, neměli spojení na sousedku. Bylo dohodnuto, že Rexíka mu přivezou v pátek do Prahy a on buď hned, nebo v sobotu ráno vyrazí, aby ho mamince dovezl. A za celý den se mi už nepodařilo se se sousedkou bývalé majitelky spojit. Ani během dne, ani večer. A stejně tak panu  Šturmanovi. Už jsme začínali být dost v obavách, co se děje. Rozmysleli si to nakonec? Ale proč to tedy neřeknou? Stalo se něco fatálního?? Proč není možné se dovolat. Nikdo jsme nevěděli, co se stalo. Až večer, když jsem poslala další SMS přišla zpráva, že v práci  je velký průšvih.  No jasný, chápu, to je hodně blbý, ale přeci za celý den, jde poslat krátká SMS. Třeba, když si člověk musí nutně odskočit, a že to za celý den aspoň jednou nutný je. Tak dát vědět, že to padá, že se to posouvá na druhý den, aby druhá strana, která netuší, nebyla nastoupená a věděla, jak se má zařídit. Jestli to platí, nebo ne. Protože si taky mohla druhá strana klidně říct, že s takovýmhle přístupem na to peče a ať si milého Rexe nechají.  Jenže druhé straně naštěstí na tom psíkovi opuštěným záleželo a záleží, takže přes určitou rozladěnost, to neodpálila, jak by se u někoho jiného mohlo klidně stát. A pak by mě tedy zajímalo, co by jako s Rexem bylo. No co, šel by do toho útulku, že jo. 

No a v sobotu ráno, když se nic nedělo, se Radek Šturman raději rozhodl, že tedy pro Rexíka pojede sám, než aby čekal, že mu ho přivezou. Přes to, že to bylo o další km navíc, které musel najet naším směrem a pak zase zpátky do Prahy a z ní pak už domů. Za což jsem mu tedy vděčná. 

Tam dorazili kolem půl čtvrtý  a hned mi přistála v telefon SMS, že už jsou na místě. A tak jsem tiše doufala, že bude možné říct – „Vítej v novým domově Rexíku. “ Byla jsem zvědavá, jak proběhne usazování v novém doma. Ale nechtěla jsem hned volat, protože je jasné, že v takový moment, má člověk jinčí „starosti“.

Večer jsme pak spolu s Radkem mluvili a já se mohla začít uklidňovat, že to bere dobrý konec, přes tu podivnou předávku, která proběhla, kdy Rexík nedostal na cestu ani očkovací průkaz.  Což je problém, protože nevíte – byl pes očkován???? Nebo nebyl?? Máte ho nechat očkovat, nebo ne? Kdyby byl očkován, tak pokud ho naočkujete znovu, není to v pořádku. A vy máte psa, kdy nemáte v podstatě ze zákona povinné očkování……………. Jak se k tomu postavit, abyste mu neublížili tím, že mu třeba v krátké době dáte další očkování? No… uklidňování mi sice trvalo, ale…..

ANO!!!!!

VZALO TO DOBRÝ KONEC, VZALO.

Teď jsem s Radkovou maminkou mluvila a zrovna byli s Rexidlem venku a užívali si krásný jarní dopoledne /ptáci řvali jak prokopnutí 😀 /. Během hovoru se na ně přiběhla podívat mladá vižla a Rexík v pohodě. Bude se muset trochu dát do kondice, aby svojí nový paničce stačil, protože ho čekají každodenní dlouhý osmikilometrový procházky. A na tu dobu, než tu kondičku bude mít………. tak………….dostane svoje vlastní vozidlo!! Na cestě je totiž psí kočárek, aby mohli na pohodu s paničkou zvládat celou štreku. No není to krása? Je, je to krása a já jsem nesmírně vděčná – a tentokrát nejen Centrální distribuci, ale hlavně ZVÍŘETNÍKU. Protože Rexíkova nová panička je tedy Zvířetnice a dokonce byli před časem na jednom – či více, teď nevím – Zvířetnickém srazu!! Protože na Zvířetník chodí jen lidi zvířetomilní, tak mi bylo jasný, že Rexík tam bude mít dobrý domov. Ba co víc, ten nejlepší, protože když jsem tak poslouchala vyprávění jak Radka, tak jeho maminky – a že já umím poslouchat – dozvěděla jsem se tolik zdánlivě nenápadných detailů, že jsem si byla jistá, že se nespletu.  A už jen pro klid duše jsem domluvila s Kristýnou, od které má Kessinku Zdena od Bonči, že se zastaví na krátkou návštěvu. A i to, že s tím nebyl v budoucím novém Rexíkově domově problém, pro mě zase bylo znamením, že vybírám dobře. 

A TAK MŮŽU S RADOSTÍ V HRUDNÍM KOŠIKU ZVOLAT – VÍTEJ DOMA REXI, AŤ SE TI DOBŘE DAŘÍ. 

A jsem ščastná, že jsem to S.O.S. zavolala. 

A jsem ščastná, že jsem ho mohla zavolat tady, kde se Zvířetník protíná se Zrzavcem a kde jsou zvířetomilní lidi. Moc děkuji paní Šturmanové, za ten skvělý nápad a Radkovi za to, že sem napsal. 

A tady ! Krásná fotodokumentace Rexík nejen v novém domově ale i v novém krásném postroji:

aji pohyblivá dokuementace:

Tak myslím, že nám tu přibyla další celebríta! 😀 , co Rexíku?