Aby naše dovolená nebyla jen o práci, ač je to práce pohodová, vymyslela jsem i jinčí program.
Vyrazíme do zahradnictví a nejen tam. Spojíme to i s další příjemností – vytáhnu Brtnika do Slanýho, do starýho centra. Který je sice nevelký, ale nešť. Projít se pár starýma, uzoučkýma ulicema, nic nemuset, jen se tak loncat a pak zaplout do kavárny, to je přijemná činnost. A cestou zpátky rovnou nakoupíme, spojíme tak příjemné s užitečným a nebude nutno pak zase s autem vyjíždět někam do civilizace. Co taky v ní, když u nás je tak krásně.
A naplánovala jsem to na čtvrtek. Dobře jsem udělala, byl to poslední den dovolený, kdy bylo hodně hezky. Ne nějaký vjédro, ale příjemně na sluníčku. Ideální pro loncání po zahradnictví.
Já tam jela s plánem, co si potřebuju koupit. Abych mohla zušlechtit zase jedno místečko v zahradě. Takový nenápadný. Je to roh zahrady, kde, jak jsem psala, máme kus plotu společného se sousedem. No kus plotu. Plůtku. Je nevysoký , asi tak do výše mýho pasu. A já si navymyslela, to už víte, že bych ráda před ten plůtek nasadila pár keřů v řadě, aby ho tak nějak pěkně doplnily. Ne převýšily, to není zapotřebí, ale doplnily, ohezčily. A! Aby taky byly k tomu užitku, jak jsem psala. Takže nějaký hezký nízký keřík, který lze případně přistřihnout, zahustit, aby zjara kvetl tak, že bude potravou pro hmyz a s podzimem, aby vydal potravu pro ptactvo. Vybrán byl skalník rozkladitý a k němu kdoulovec.
No, to jsem se přepočítala 😀 😀 . Kfyž jsem v zahradnictví oslovila příjemnou paní zahradnici, rázně mi řekla, že „Ani náhodou, skalník vám neprodám, to je dobrý tak jen do parků a kdoulovec taky ne.“ „A-há? A co teda jako tam dáme?“ „Nechte mě chvíli přemýšlet.“ Zamyslela se, hodila nějaký návrh, ten jsem já zamítla, zase se zamyslela a pak se rozzářila. „Víte co, běžte támhle za kolegou od jeřábů, ten vám vybere.“ „Ehe? Od jeřábů? Sakra já ale nechci strom, chci přece keř?“ „No dyk jo! Co áronie?“ „A JO!!! Já sem blbá, ani jsem na ni nevzdechla, však ji máme na chalupě, to je přesně vono!“ a už jsem šupajdila za kolegou od jeřábů a sháněla Brtnika, který si tak loncal kolem někde, abych s ním konzultovala ten nápad. Jestli to vidí taky tak. Viděl, takže to bylo jasný. Netušila jsem doteď, že ta áronie má už v současnosti několik velikostních rázů. A pán nám nejen rozhodnutí odsouhlasil, ale taky vybral přesně tu velikost, co potřebujeme a navrch šest krásných velmi vzrostlých sazenic. V podstatě už malý živý plot. Krása, krása, krása, byla jsem spokojená. A šli jsme řádit po zahradnictví dál.
Zakoupeny dvě bohyšky do mého proutěného záhonku pod ořechem, jedna dubolistá slečna Hortenzie a jedna popínavá slečna Hortenzie. A macešky a macešky a macešky a narcisky a narcisky a narcisky a………..kufr narvanej kytkama. Zase 😀 . Zato peněženka se uprázdnila 😀 . To je vám zajímavej jef. Naplníte kufr a vyprázdníte peněženku a zaplníte záhony. Dobrý, ne? 😀
No a mohli jsme vyrazit na tu procházku starým městem 🙂 . Je to opravdu nadnesené, protože ta stará část Slanýho je fakt jako pidimidi plácek. Ale najdou se tam, najdou místa, koukejte.
Báječný na tom bylo to, že nás prostě netlačil čas. MĚLI JSME DOVOLENOOU! Provedla jsem nás těma uličkama a nakonec nás zavedla do malý a milý kavárničky.
Ta se akorát vyprázdnila a měli jsme ji téměř jen pro sebe. Příjemný personál, dobrý kafe a ten zákusek! Nehřeším, ale tady jsem si dovolila a dopřála si k tý kávičce řez Raffaelo. M-Ň-A-M . Takhle maji dovolenkový zážitky vypadat Klídek, pohodička, válení se v křesílku…. Poseděli jsme, klábosili a pak se zvedli, došli těma starýma uličkama k autu a cestou zpátky se stavili pro ten nákup. A……taky v nedalekým vyhlášeným řeznictví, kde si všechno vyrábí sami. Takže ano – to byly špekáčky, sekaná, domácí tlačenka, pro pejsky vepřový ocásky…………. však oni taky mají dovolenou, ne? 😀 .
No a jakou měli po našem příjezdu ale radost, když jsem na ně ty ocásky vybalila, taky bych to tipla na dokonalej dovolenkovej zážitek.
A ano, protože nejen kurnikem jest člověk živ, došlo i na další velkou událost, která se už nějakou dobu chystala. Já jsem si vždy v domě přála velký stůl, kde se všichni pohodlně vejdou, kde můžu podávat spoustu dobrot a kde se mi vejdou i nějaký útulnosti, jako svíčky, věnce…. A tak mám zase jeden sen splněný.
Už jsem ho z nedočkavosti představila ondynoj v diskuzi, neb jsem to nevydržela. Je krásnej, miluju ho. Spolu s Pomněnkou tvoří pan Stůl naše srdce domova. A když na něj pak dáte pekáč buchet….
tak co vám chybí? Nic.
To je krásný 🫶
No ony tam paradoxně ty narcisky a macešky nejsou na těch fotkách moc vidět , což nechápu, jak jsem to fotila. Ale zapomněla jsem napsat, že jsme si koupili ještě jednu rostlinu – ten keříček, co je ve spodní řadě uprostřed /zatím do záhonu usazen jen v květníku, musím vyřešit hraboše, co tam řádí/, je to Hroznovec velkokvětý, neznala jsem ten keřík , ale vypadá, že to bude krasavec. Už i takhle malý mě zaujal.
Uz jednou jsem obdivovala stul a ptala se, zdali Brtnik vyrobil? Esli jo, tak si ten pekac buchet velezaslouzi! 🙂 A prknovy podlozky na stole vypadaji hezky, sednou si. Krasny to tam mate, i zahradu. Neni nad poslusne pejsky, kteri do zahonu nelezou…
Ano, ano, vyrobil . Už před časem jsme koukali na jednu desku, drahý to bylo jak čert. Pak přišla sleva, tak jsem ho ponoukla, protože jemu se hrozně líbila. Ničím si neudělá radost, tak ho vždycky do něčeho musím „dokopat“ . Museli jsme si pro ni dojet loni do Ústí . No a pak už se pustil do výroby. Já jsem z něj nadšená hodně, je veliký, útulný, dobře se u něj sedí a splňuje to, co jsem si přála.
No oni by lezli, ale tak je od malička – či od začátku, co k nám přijdou, vedu fakt k tomu, že do záhonu ne-e. Páč prostě chci mít pěknou zahradu. Hrabat nemožou, do záhonů nemožou, zbytek zahrady je jejich. Rumíček to má stoprocent, Tali tak vosumdesát, protože mozková kapacita někdy nerozliší mezi trávou a záhonem 😀 , no a Mouses? Tak ten to má na nule 😀 a chodí se mi válet do kozlíku a šanty, logicky, že jo ´. Ale zatím kytky přežily. Taky mi tam jako na obětiště nosí potkany. Což je výborná věc, když pracuješ v záhonu a objevíš třeba vysušenýho potkana 😀 . Ble.
Z vašeho stolu jsem hotová. Jak se ptala Fifi esli Brtník sám, tak jsem si říkala /při vší úctě k mistrově šikovnosti/ tohle by asi nedal. No, omlouvám se, vyrobil krásu nesmírnou, opravdu bytelný nádherný kus nábytku. Říkat tomuhle krasavci nábytek je rouhání, přijde mi jako součást Domečku i vás. Upřímně a z celého srdce závidím.
Pozdrav zfetovanému Mousesovi, esli bude vnímat.