Hezky fšicí dohromady a já musím Koněva moc pochválit.
Byla skvělá. Musím říct, že fakt skvělá. Dokonale zapadla do party a neřešila vůbec nic. Ani kocoura, ani jídlo. Ohledně jídla se z ní stal naprostý Otesánek. Kdybych jí do misky nasypala hřebiky, vdechne je, ani se nad tím nepozastaví.
Každý jídlo hopíkala po místnosti jako blásen a tvářila se, že jí doma nejen nedopřejou, ale dokonce ani vůbec nedaj. Jídlo je prej převeliká vzácnost, kterou leta neviděla 😀 😀 Lhářka prolhaná 😀
Aby jí ten odjezd páníčků tak nebolel, tak jsme si pro rozjezd daly v soukromí nějakou tu čuchačku a taky něco na zub. A bylo hodně mudlání, aby ji nebylo tak smutno. Vždycky, když jsem šla spát, sedla jsem si k ní na gauč, špitala jsem jí do oušek a ona se kolem ovíjela, jak ovíječ obalový, nebo jak se to jmenuje ten ovíječ. Pak si mi stoupla v klíně na hlavu 😀 a ščastlivě funěla.
Přes den měla podnětů, že pak večer byla ráda, že je ráda. Ráno obří procházky a protože je hodná, byly navolno. Poté obří snídaně a po jejím strávení šup na zahradu. A tam jsme třeba dělali agilitní družstvo. Popravdě tři jsou moc. Na to, aby to nějak vypadalo a, aby se to taky dalo natočit, že jo.
Takže jak vidíte sami – pojízdnej cirkus. Ale hlavně, že jsme se bavili fšicí. Tali teda až tak ne, to je fakt 😀 😀 . Ale zase byla otomilá, prtka jedna flekatá. Jak tam zavře ty oči a dělá, že spí 😀 😀 Musím teda říct, že ona je vždycky zpruzelá, když je Koněf u nás. Asi má obavy, aby nám tu nezvostala. Jí nejde ani tak o Koněva samotnou, jí jde o podstatu věci. Nechce tady žádnýho dalšího psa, chce si užívat toho, tak jak to teď má. A já to, přiznám se, akceptuju a nic dalšího neplánuju.
Musím vychválit Koněfa, že skvělá byla i v tom, jak chytrá a učenlivá vona je. Velmi rychle jí to šlo. Dokonce i připojení třetí „překážky“ – oběhnutí bramborové věže – což na záběrech není. Neb to je nad možnosti kameramanky a cvičitelky zároveň.
A pochopitelně musel být i nějakej ten plyšovej kamarád, kterýmu by mohla svěřit svou bolest největší. 😀 😀 
A když nepomohlo to………mohla se svěřit Brtnikovi, jak ji duše tíží 😀
Zkrátka bylo o ni dobře postaráno ve všech ohledech a tak jí to ani nepřišlo a těch pár dní, co strávila s ohaří bandou uteklo jako prt. Pak se otevřely dveře a………….
K : „VONI SOU ZPÁTKY, ZPÁTKY,ZPÁÁÁÁÁTKY, SOU ZPÁTKY, ZPÁTKY, ZPÁTKY, NENECHALI MĚ TADY, HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. „
T: No hurá, konečně. Můžete si ji už laskavě vodvézt?
———
😀
Talinka je chuděra moooc zpruzelá 😀
To jí budu muset přivézt příště nějaké kokínko, za tu křivdu.
Pojízdnej cirkus, jo tos napsala dobře. Ona je šikovná, já to říkám pořád, akorát vy se jí vždycky smějete 🙂
A to že u vás chodí na volno je velká pocta, protože vím, jak to máte, já jsem taková
(vždyť víš) že to zas až tak moc neřeším, když neposlechne, ale vím, že se na ní můžu spolehnout, že nevyvede žádnou Koněvovinu.
A moc děkuju. Jste nej psí lágr 😀
No hele tentokrát to Taliprtku fakt bralo 😀 😀 . Já se bavím pokaždý, když si tohle video pustím. Jak vona to pěkně sehraje 😀 😀 a pak zavře ty očička, že vlastně ona celou dobu spí. A neni tu.
Koněf je fajn, je to vždycky pohoda. My se jí smějeme, protože ji máme rádi. Pošahance vižlího rezatýho. ❤
….. Jste nej psí lágr ……
a tohodle si teda echgold považuju!
Jsem se taky nasmála nad Talinkou, stojí, poslouchá na co se jí panička ptá… Talinko, tak ty nepůjdeš skákat? a Tali místo odpovědi – žuch sebou do trávy. Tvl běhej si s tou kozou rezatou sama. 🙂 🙂 a šplhounek Rumíček proskočil bez povelu kruh hned 3x za sebou a Koník nohatý jak bleskurychle chápala, co má dělat, bavilo jí to a hlavně na smutnění nezbyl prostor.
Chci si hráát s pejskama. Máme ve dvoře nové štěně hnědého labrouše, Rozárku. Naštěstí se její páníček staví k socializaci kladně a tak po zeptání si někdy s Rozinkou v parku chvilku zablbnem /jindy je obcházím obloukem ať neruším, když vidím, že na stopovačce trénují povely a přivolání/ je strašně roztomilá, nebojácná, dychtivá objevovat svět a miluje všecky lidi.
Jo jooo, tahle scénka je výborná, tu si budu pouštět jako antideprezívum 😀 😀 . Rumoušek by byl ščastliv, kdyby jeho panička měla stejný buňky na agilitění, jako má od štěňátka on. Pro jeho socializaci jsem chodila do štěněčí školičky, aby si mimo učení měl hlavně možnost hrát se stejně starejma mrnítkama. A jeho to hopikání tak moc bavilo a tak moc mu to šlo, že se stydím, že jsem mu neumožnila stát se agilitním žampijounem.
Ale to je výborný s Rozárkou. PO všech stránkách, Ty se můžeš vyblbnout a ona má socializaci. A páník velké plusové body, že to bere tak poctivě.