DĚCKÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“
T: „Vona! Dyk sem to řikala, VONA už zas je tady!“
R: “ Gdo?“
T: „Seš snad hluchej?“
R: „Sem.“
T: „A jo, no tak ale slepej nejseš, tak dívej.“
R: „Helééé, Koněf!“
T: „No právě! Koněf!“
K: „Děckáááááááááá nažďáář, já sem tadyyy, tadýýý, koukejte, heleee!“
R: „No my tě vidíme.“
T: „A taky bohužel slyšíme!“
K: „Čáááu, tak to sem ráda, že vás vidim!“
T: „Škoda, že to nemůžu říct taky!“
K: „RUmoooušííí, čuuus!“
R:“No nazdáár, jak se máš?“
T: “ 🙁 „
K: „Dobrý, hele, dobrý, zrovna jedem kolem, tak prej, že se na vás kouknem.“
T:“ Noooo – koukat budeš předefším ty, frajle, jedna rezatá, až ti zase zmizej a ty nám tady zvostaneš na hrbu, ach psíbožepročmitodleděláš?Dykjáužsemhodná! Takpročmětaglenctrestáš?“
K: „Co si to tam mumláš?“
R: „Toho si nefšímej, to je modlitba zoufalců!“
K: “ Je zoufalá?“
R: „Teprvá bude!“
T: „No hlavně vona bude, za chvíli, nebude to dlouho trvat a bude ležet na gauči a nivě čučet na dveře.“
K: „Proč?“
T: “ To uvidíš. Koukej.“
K: „No koukám. „
T: „A co vidiš?“
K: „Nic. A co jako?“
T: „No právě, nic. Nevidíš nic. A to znamená?“
K: „Nevim.“
T: „No předefšim, žes úpablbá, páč ses zas nechala voblbnout.“
K: „Jak voblbnout?“
T: „No kde je máš?“
K: „Koho?“
T: “ PÁ-NÍ-KY!“
K: „Pšížiš!! No jo – voni tu nejsou, voni se zas zdejchli. HALOOOOOOOOOOOOO, GDESTEGDOOOO?“
T: „Neřvi. Sou prostě pryč. Zase, jako minule.“
K:“Co já budu dělat, co já budu dělat?“
T: „Pudeš si lehnout na gauč a hlídat dveře. Zase jako minule.“
K: „Tag jo.“
………………………………..
K: „Mě už to nebaví.“
T+R: „Tak poď za náma na zahradu, budem si hrát.
Jak dlouho musí Konývka hlídat ty dveře? Brouček, ale vlítne na zahradu, zase bude tóčo a rošambo a než se naděje páníci jsou zpátky.
Já chodila do týdenní školky a první hodiny byly nejhorší. Od plotu mě nemohli odtrhnout, s nudlí u nosu řvala jsem jak tur. To si pamatuju a ještě, že mě strašně tlačily botičky. Jednou nebo dvakrát se mi dokonce podařilo zdrhnout. Za živého boha jsem tam nechtěla být zavřená.
Konývko vydrž. 🙂
Až se Koněf dozví, že rozumíš psí řeči, to bude teprv tóčo 😀
No jo já vím, že je závislačka, když někdo z nás odchází jinam než do práce,
tak si toho co zůstal doma moc nevšímá, lehne si do předsíně na pelech a čeká.
Kuskus
já myslím, že tohle „hlídání“ jednou za čas jí snad nijak psychicky neublíží,
protože přesně jak říká Tali je to „Frajerka rezatá“ občas je potřeba, aby věděla, že svět se netočí jen kolem ní a že Tali s Rumajzlíkem jsou super chůvičky.
A t co si prožívala chápu, moje mamka občas v bytovce chodila jen vedle k sousedce do dveří a já nemohla spát a přitom tam byla ségra. Občas jsem dokonce házela hračky z okna…bylo to hrozný trauma pro mě, nevím proč. Dodnes nejsem ráda v noci sama. Teď teda žiju 3 roky s Romanem, ale předtím x let to nebylo nic moc, ještěže mám zvířátka :-).
A když jsem byla u prabábi a pradědy na vsi a jednou jsem se časně ráno vzbudila, přišla jsem na to, že ani jeden z nich nejsou doma, tak jsem bosa v noční košili utíkala k brance a tam ječela. Prabábi dělala u telátek, praděda sypal silnice, takže chodili opravdu brzo, když jsem ještě spala. Vraceli se dřív, než jsem se probudila. Pak jsem dostala vynadáno, že běhám k brance bosa. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, že viděli otisky nožiček. Byl totiž sníh…
Byla jsem hodně malinkatá, protože když mi bylo 9 let tak jsme se stěhovali do ČR. Ségra mi nedávno řekla, že jsem byla u nich jako malá asi 2 roky. Pamatuju si jen útržky. Myslela jsem si, že to co si pamatuju jsou víkendy. Vlastně mi to dodnes máma neřekla, že jsem tam byla tak dlouho. Nikdy jsme o tom nemluvily. Divný, co?
Dennyky
…“tohle „hlídání“ jednou za čas jí snad nijak psychicky neublíží“…
taky myslím že ne. Koník má zkušenost, že se pro ni dycky vrátíte a rozhodně nestrádá. Teta návštěvy rozmazluje dobrůtkama, vymýšlí hry, s Tali a Rumouškem je sranda, jen by Koníková holt měla ráda za perdelí i svoji smečku.
Denny, jak se mají kočenky? Vlípni sem, prosím, nějakou fotku ušounků, dlouho jsem je neviděla. 🙂
Přesně – už má nacvičeno, že ji tu nenechají, takže trocha toho truchlení je, ale nic dramatickýho, zábavy pak má…. to uvidíte zítra, páč jsem to dneska zapomněla nastavit, aby článek vyšel. Spletla jsem si datum 😀
Aj jaj, Denísky, ktorej chýbaly tenísky! Pupik malinká si byla.
Je to pro ty děti těžký – já si pamatuju – máma s námi byla sama – tak jsem měla hlídaci tetu Cukrovou, to byla jako moje babička, dělala nejlepčí švestkový knedlíky – Blbouni jim říkala. To byla mana nebeská. Chodila jsem k ní, než jsem musela do školky a pak, když jsem třeba byla nemocná.
Nedovedu si představit, jak muselo být třeba Kuskusový, když byla ve školce celý týden. Hrozný pro ty mrňousky, hrozný. Jsem ráda, že tenhle systém zatím drží mateřskou a umožní to, že máma může být s dítětem co nejdýl.
Kuskus fotky jsem dala do diskuze. Nestrádá naopak, hlavinku jí paní domácí pěkně zamotává. Kočenky v pohodě, už se začínají sápat na parapet, jak se trochu otepluje 🙂
aj jaj jaj, koukám, že nenaběhl další článek? Tak ho tedy nechám už až na zítra a jdu zkontrolovat, co jsem udělala špatně 😀