Tak je tu máme zase. Starýho Džejmse a jeho ženu.

Ta cestou domů dumala, co bude dál, že jo?

Říkala si, jakej měla pech, že si vzala zrovna Džejmse a ne Pištu Hufnágla 😀 /promiňte, to mi tak mimo příběh přišla na mysl jedna hláška z animovaného seriálu Podivuhodná dobrodružství rodiny Smolikovy/. A… dál… Kde by byla mohla bejt, kdyby….. Zas na druhou stranu pravda je, že když se Džejms snaží, je s ním fajn. I když práce je někdy pro něj sprostý slovo a jindy maká jak divej. Ještě tomu dá šanci. Ono taky, co jinýho jí zbývalo. Ale i tak si říkala , panebože, já jsem taková kráva, či celý stádo krav, jak jsem mohla být tak blbá.

Dojeli domů.

Džejms už byl dávno vzhůru a provinile čekal, s čím přijde jeho žena.  Ta zastavila koně a houkla dozadu: „Koukej vstát a nosit věci do domu.“ Džejmsova alkoholem zmožená schránka chvíli ještě setrvávala v poloze ležícího střelce. „Tak slyšíš?“ Teď už vyskočil, popadnul kanystr a kalupem ho nesl do stodoly. Jenže alkohol ho ještě neopustil.  V duchu si říkal, je to peklo, je to peklo.“ Kanystr ho táhl k zemi. Ploužil se.

Jeho žena to viděla a poslala za ním hlasitou jízlivou poznámku. “ Zatímco někteří tady makaj, manžel se prochází, jak na kolonádě. Je to jak o žních, zatímco manžel si leží, žala jen jeho žena, že?“ Vzala si z koše jablko, zatáhla pořádně brzdu kočáru a šla vypřáhnout a ustájit koně. Pak začala nosit věci do domu. Džejms nikde. Ukrojila si v kuchyni na stole kus masa, řka: „Jako vždycky, když se  má něco udělat, tak tu není.“ A jak byla rozčílená a hodila rukou, vyklouzlo jí to maso. Kolmo padajíc na čerstvě napastovanou podlahu.

„Tak je tohle možný? Já už si ani to maso nedám!“ Rožnula petrolejku, aby viděla, kde maso leží. Chtělo se jí plakat, ale pak si řekla, že se nebude litovat.

Džejms se mezitím přikohátal a sdělil své ženě, že ty granule pro psa, složil do stodoly. S každou větou, kterou řekl, čekal, co jeho žena. Ta se na něj podívala a pak to v duchu odmávla. Však s ním není tak zle. Už to Spolu ňák doklepeme. Nejni to sice slepá vášeň, jako dřívávějc, ale…. však už jsem to říkala. Nejni s ním tak zle. 

Tak, že by happy end? Jedno oko u nás nezůstane suché??