Tak kde jsme to minule ten příběh opustili?  Manželka Džejmse šla pro něj do báru, že jo? Tak jdem za ní.  A vy hledejte. Zase zvířata.

S podkasanejma sukněma a rumělcem ve tváři se nařítila do báru. Aby tam nalezla muže svého, jak spolu s bandou dalších podroušenejch, stojí na malém pódiu, kde občas hrávali muzikanti, a mlátí příborem do plechovky od oleje.

Důrazně si pro něj vykročila a sáhla do chumlu opilců. „Něh ma!“ ohradil se v nářečí. „Máme zkoušku, máme tu desať mužov. Kapelo, hrej!“ křepčil bosej po pódiu. Jeho ženě došla trpělivost velmi rychle. Popadla jeho bagančata a mrskla je po něm se slovy. „Tady máš svoje boty, vezmi je a okamžitě poď. 

Džejsm se přikrčil a přiblble se usmívaje, sebral svý boty a šel. Věděl, že není radno si dlouho zahrávat. Jeho dva nejbližší spolukřepčící se pleskli oba v čela a zvesela pokračovali dál. „Ešivá nejsme my šikovný?“, pochválil je ten menší. Džejms se zatím červenal od uší až po tkaničky bot, který si obouval. Mezitím kolem protančil starej Džou Blek a se slovy:“I vy drahá?“ plesknul laškovně Džejmsovu ženu po těch stopadesáti sukních. Ta nelenila a plesknutí mu obratem vrátila. Což ovšem poslalo milýho Džoua Bleka do kouta, kde nějaké kotě žralo krmení. Tak, tak stačilo uskočit. 

Džejms naznal, že bude nejlepší zrychlit a vypadnout. Což byl sice dobrej, ale pro něj těžko proveditelnej úkon. Jak rychle vstal a dal se do pohybu zamotala se mu hrozně šiška. Výsledek byl ten, že pozvracel venku výkop i celý chodník.

Jeho žena už se rozčílila, drapla ho za svrchník a hodila ho na kočár u koloniálu. Nic nedbala na to, že tam má složený nákup. Vztekle se na něj otočila a pravila: „Zas z ostudy kabát, nic se nezmění, pravdu měla moje matka, loňský rok stejný jako ten předchozí a letos to bude nejinak! Když mě žádal vo ruku, tahal mě za nos, Eldorádo sliboval!“  zuřivě vykřikovala. „A podivejte se dneska! Prrrr!“ zavolala na koně, který se pod dojmem jejího hněvu začal plašit.

Snažila se uklidnit, ale měla co dělat, aby toho kořalu nevyhodila za jízdy z kočáru. Ten se mezitím vzadu povaloval a drbal se tu na noze, bradě, ba i jinde. Jeho žena vedla koně směrem k domovu a dumala, co bude dál.

A já to taky nevim, ale musím jít zase spát 😀

Dobrou

Tak já jsem se hecla a pokusím se sem vecpat řešení z notebooku. Neslibuju, že mi to vyjde, ne vždy se s notebookem tady na stránkách dobře pracuje, tak nevím, zda budu úspěšná. 

Zde v původnim znění s titulky, ani sama vlastně nevím, kolik těch zvířat jsem tam nacpala tentokrát. Řekne mi to někdo? 😀

Tak kde jsme to minule ten příběh opustili?  Manželka Džejmse šla pro něj do báru, že jo? Tak jdem za ní.  A vy hledejte. Zase zvířata.
S podkasanejma sukněma a rumělcem ve tváři se nařítila do báru. Aby tam nalezla muže svého, jak spolu s bandou dalších podroušenejch stojí na malém pódiu, kde občas hrávali muzikanti, a mlátí příborem do plechovky od oleje.
Důrazně si pro něj vykročila a sáhla do chumlu opilců. „Něh ma!“ ohradil se v nářečí. „Máme zkoušku, máme tu desať mUŽOV KApelo, hrej!“ křepčil bosej po pódiu. Jeho ženě došla trpělivost velmi rychle. Popadla jeho bagančata a mrskla je po něm se slovy. „Tady máš svoje boty veZMI JE a okamžitě poď. 
Džejsm se přikrčil a přiblble se usmívaje, sebral svý boty a šel. Věděl, že není radno si dlouho zahrávat. Jeho dva nejbližší spolukřepčící se pleskli oba V ČELA a zvesela pokračovali dál. Ešivá nejsme MY Šikovný? pochválil je ten menší. Džejms se zatím červenal od uší až PO TKANičky bot, který si obouval. Mezitím kolem protančil starej Džou Blek a se slovy:“I VY DRAhá?“ plesknul laškovně Džejmsovu ženu po těch stopadesáti sukních. Ta nelenila a plesknutí mu obratem vrátila. Což ovšem poslalo milýho Džoua Bleka do kouta, kde nějaké kotě ŽRALO Krmení. Tak, tak stačilo uskočit. 
Džejms naznal, že bude nejlepší zrychlit a vypadnout. Což byl sice dobrej, ale pro něj těžko proveditelnej úkon. Jak rychle vstal a dal se do pohybu zamotala se mu hrozně šiška. Výsledek byl ten, že pozvracel venku výkOP I CElý chodník.
Jeho žena už se rozčílila, drapla ho za svrchník a hodila ho na kočár u koloniálu. Nic nedbala na to, že tam má složený nákup. Vztekle se na něj otočila a pravila: „Zas z ostudy kabát, nic se nezmění, pravdu měla moje matKA, LOŇský rok stejný jako ten předchozí a letos to bude nejinak! Když mě žádal vo ruku, tahal mě za nOS, ELdorádo sliboval!“  zuřivě vykřikovala. „A podivejte se dnesKA! Prrrr!“ zavolala na koně, který se pod dojmem jejího hněvu začal plašit.
Snažila se uklidnit, ale měla co dělat, aby toho kořalu nevyhodila za jízdy z kočáru. Ten se mezitím vzadu povaloval a drbal se tu na noZE,BRAdě, ba i jinde. Jeho žena vedla koně směrem k domovu a dumala, co bude dál.
A já to taky nevim, ale musím jít zase spát 😀
Dobrou