Nu, tak hádejte- kolik a jakých zvířat najdete?

Starej rančer Džejms Daniel si pokojně četl noviny, když mu jeho manželka řekla, aby byl tak hodnej a nanosil vodu. Džejmsovi se nechtělo, byl línej jak veš a tak onu povinnost oddálil klasickým mužským oddalovacím dotazem.  „A v čom to jako mám nanosit?“ „Támdle stojí džber u škatule s papírem do stodoly. Ten vem taky.“ Přidala mu rovnou k pracovním povinnostem jeho žena.

Protáhnul obličej, pak i tělo a zvednul se. Poškrabal si ránu na lejtku, co ho svědila. Bylo to kousnutí od psa rančera Williamse. „Estelo, to sem Ti vlastně ani neřek. Víš, že mě kousnula ta potvora štěkavá vod Williamse?“ „Kdo, koho?“ zeptala se Estela. „No vod Williamse, toho znáš, ne?“ „Koho?“ zeptala se znovu Estela. „Tak nic, to je tak, když se člověk baví s hluchou.“ zamumlal si Džejms a šel pro tu vodu a odnést papíry do stodoly.

Jeho žena se mezitím vyšňořila, že si vyjedou do městečka na nákup a když se Džejms vrátil, řekla mu ať zapřáhne, že potřebuje nakupovat. Tak šel. Zrovinka, když přiváděl koně ke kočáru, viděl, jak jeho žena, která vyšla z domu, se najednou točí jak čamrda na místě a ječí. Aby ne. Kolem ní rotoval ten malej zmetek kousavej vod Williamse. „Co mám dělat, co mám dělat?“ ječela Estela

„Tak ho prašti kabelkou, volal na svou ženu. „Prašti ho, von uteče“. Chvíli trvalo, než se Estela trefila a pes s ječením konečně utekl. Vydýchla, učísla si vlasy, nasedla. Sice  už byla trochu rozvrkočená, ale čas pokročil a tak vyjeli.

Dorazili do městečka před koloniál. Zrovna tam dva pomocníci majitele  nesli mák v pytli. „Zašel bych do báru.“ nadhodil Džejms. Estela ho odmávla a zaplula do koloniálu. Okamžitě přispěchal uctivý majitel a ptal se, co si přeje. „Máslo, nádivku, řepu, marmeládu, deko, kapie-těch dvě kila, malý balení tvarohu, salát a pírkovou mašlovačku. Tak to bychom měli, škatule s nákupem nanoste do kočáru.

Vyšla před obchod a rozhlížela se. Kde zas ten Džejms vězí. Von snad vodplul na Tenerife ne? Kruci! “ Kde je? Že, Krucinál,  nejde? říkala si.

Vykasala si svých stopadesát sukní  vydala se rázným krokem k báru.

Jestli ho tam našla, to nevim, páč se mi už chce hrozně spát. Ale vy musíte najít tu hromadu zvířat, která se v textu schovává. 

Dobrou.

Tak sem tady s tim vápnem!

Teda ne s vápnem. S řešením.  Počítat můžete sami, dávám sem origoš verzi, kdy je každé zvíře psáno v textu velkým písmenem. 

Našli šécko?

Starej rančer Džejms Daniel si pokojně četl noviny, když mu jeho manželka řekla, aby byl tak hodnej a nanosil vodu. Džejmsovi se nechtělo, byl línej jak veš a tak onu povinnost oddálil klasickým mužským oddalovacím dotazem.  „A v čom to jako mám nanosit?“ „Támdle stojí džBER U ŠKAtule s papírem do stodoly. Ten vem taky.“ přidala mu rovnou k pracovním povinnostem jeho žena.

Protáhnul obličej, pak i tělo a zvednul se. Poškrabal si ránu na lejtku, co ho svědila. Bylo to kousnutí od pSA RANČEra Williamse. „Estelo, to sem Ti vlastně ani neřek. Víš, že mě kousnula ta potvora štěkavá vod Williamse?“ „Kdo, koho?“ zeptala se Estela. „No vod Williamse, toho znáŠ, NE?“ „Koho?“ zeptala se znovu Estela. „Tak nic, to je tak, když se člověk baví s hluchou.“ zamumlal si Džejms a šel pro tu vodu a odnést papíry do stodoly.

Jeho žena se mezitím vyšňořila, že si vyjedou do městečka na nákup a když se Džejms vrátil, řekla mu ať zapřáhne, že potřebuje nakupovat. Tak šel. Zrovinka, když přiváděl koně ke kočáru, viděl jak jeho žena, která vyšla z domu se najednou točí jak čamrda na místě a ječí. Aby ne. Kolem ní rotoval ten malej zmetek kousavej vod Williamse. „Co mám dělat, co mám dělat?“ ječela Estela

„Tak ho praŠTI KAbelkou, volal na svou ženu. „Prašti ho, von uteče“. Chvíli trvalo, než se Estela trefila a pes s ječením konečně utekl. Vydýchla, učísla si vlasy, nasedLA. SICE  už byla trochu rozvrkočená, ale čas pokročil a tak vyjeli.

Dorazili do měsečka před koloniál. Zrovna tam dva pomocníci majitele  neSLI MÁK v pytli. „Zašel bych do báru.“ nadhodil Džejms. Estela ho odmávla a zaplula do koloniálu. Okamžitě přispěchal uctivý majitel a ptal se, co si přeje. „MáSLO, NádivKU, ŘE PU, MArmeláDU, DEK O, KAPIe-těch dvě kiLA, MAlý balení tvaroHU, SAláT A PÍRkovou mašlovačku. Tak to bychom měli, škatule s  nákupem nanoste do kočáru.

Vyšla před obchod a rozhlížela se. Kde zas ten Džejms vězí. Von snad vodplul na TeneriFE NE? Kruci! “ Kde JE? ŽE Krucinál  nejde? říkala si.

Vykasala si svých stopadesát sukní a vydala se rázným krokem k báru.

Jestli ho tam našla, to nevim, páč se mi už chce hrozně spát. Ale vy musíte najít tu hromadu zvířat, která se v textu schovává. 

Dobrou

No a dobrou i dneska, padám do peří. Doufám, že se vám příběh i hádanka líbily