Přesně jak do herny. Takhle přesně chodíme někdy ven. Do herny pod širým nebem.

Jsem neskutečně vděčná, ščastná a nadšená za tuhle možnost, kterou mi Domeček dává. Že nemusím ujít kilometry, abychom se s ohařikama ponořili do přírody, ale stačí mi vyběhnout pár kroků ze zahrady a jsme na loukách.

Na loukách, který mi skýtají neskutečný prostor a možnosti, jak si na nich s ohaříkama hrát. Protožem ne vždycky nutno procházkovat někam do dálav, ač to máme, pochopitelně,  rádi. Že někdy můžeme řádit jako malý a být skorem doma. Jako tuhle středu. 

Že byly s ohaříkama ve hře balonky, tak to je jasný. I to, že to u nás není jen o tupým lítání za balonkama. Že je s nima často „zlobím“ . Teď jsem k tomu často použila starou posekanou trávu, která tam ležela. A do který jsem jim balonky zahrabávala a oni do toho mohli skákat a útočit na to 😀 . Řádili jsme děsně. 

A pak jsem útočila naopak já na ně. To miluje Taliprdnice. Musím mluvit hrubým, hromovým a nebezpečným hlasem a dělat medvědí tance (a vypadat u toho jako idiotka), Tali skáče kolem mě a taky vyhrožuje. Blásinec. Rumíček ani moc útočit nepotřebuje, ale útočím i na něj, aby mu to nebylo líto. Hlavně ale, že kopu, kopu a výkopuju. A honím je po louce. A pak honí oni mě.

A pak vidíme paní od kozenek, které má na sousední louce pod námi. Jak stojí se svýma dvěma ovčandama  a nevěřícně zírá, co je to tam za cirkus. Já se směju, dejchám jak štyry, páč louka je do kopce a když chytnu dech, zamávám jí. Ovčandy taky zíraj a taky nevěřej svým očím a uším. Tohle je ještě ta dobrá varianta.

Pak se totiž taky může stát, že ač se u nás nikdo běžně nepohybuje, tak najednou zahlídnu, jak na cestě nad loukou, v lese, jede bičiglista. Takový ten hodně barevný. Papoušek. A vypadá, že samou zvědavostí skončí v tom blátě na cestě. Já to chápu, musí to být zvláštní pohled.  Navíc doteď jsem byla ustrojena tak trochu jako nějakej medvěd – taky z cirkusu. Páč jsem ukradla Brtnikovi bájo plyšovou mikinubundu s beránkem. Je mohutná a mi dost velká, takže možná spíš než medvěd vlastně vypadám jak roztančená jurta 😀 a kolem mně štěkající dvě psí strašidla, který útočí na tu jurtu 😀 . Tak to se pak nedivme, že to vezme po hubě do bláta, že jo 😀 .

A nám je to jedno. Je nám takhle dobře, vyblbneme se, vyřádíme se, jsme tam jak banda malejch harantů. Vidím ščastný ohaříky  a co potřebuju víc? Mně se pročistí makovice a pak jdeme spokojeně domů. A cestou, aby to nebylo furt teda jen, že nic, že samá zábava, natrefíme třeba na nějaký srnčí, za kterým se můžem plížit jak Apačové.

Tím pádem máme splněno i na poli nějakých povinností a jsme spokojený ešče víc.  🙂 . A abych měla splněno úplně, popadnu nějakou větvu a du:

Zima sice už je na odchodu, ale dřívího, dřívího nejni nikdá dost 😀