Asi k blížícímu se eMDéžet 😀 .

Nebo dodatečně k narozkám.  😀 . Páč to nebyl dar, to byl přímo veledar, vážení. A než jsem ho dostala, tak před tím servírovala ještě takový malý „předkrm“. (video jsem musela rozdělit na dvě části, aby se na stránky vlezlo)

Tak jak vidíte Taliprtku v závěru druhého videa se samotnou od sebe vrátit ke mně, už to byl vlastně veledar. Že se sama samotinká rozhodla běžet ke mně. Po těch letech práce je to velmi sladká odměna – kam se hrabe šlehačka 😀

No a pak – krom toho, že byla o téhle procházce hodně kontaktní, pořád za mnou běhala, vědoma si toho, jak pěkně to dělá, neb mi to vždycky, vždycky roztáhne hubu kolem celý hlavy, tak pak………………… pak, asi, že se jí tahle procházka taky moc líbila jako mně, se rozhodla, že mne obdaruje nejen pocitově.

Viděla jsem ji, jak nadšeně letí shora od kraje lesa, kde si četla stopy srn, které tam krátce před tím zamířily, když nás míjely,

 loukou dolů ke mně. A něco asi drží. Trochu ve mě hrklo, co to probohapsíhosvatýho vláčí? Mohlo to být cokoliv. Hubu měla taky kolem celý hlavy – tedy co jí onen dar, který vláčela , dovoloval.  Jak se blížila, zjistila jsem, cože to má za úžasnost. STAROU SMRDUTOU PRASEČÍ KOST! Velmi mne mrzí, že jsem nestihla zachytit ten moment, kdy mi ten hnus dovláčela a slavnostně předávala 😀 . Viděli byste to nejnadšenější a nejščastnější psí stvoření. Byla na sebe tak moc hrdá, co to našla, co to má a co mi to nese. Nemůžete ji zklamat. Nemůžete. Takže jsem v sobě ubezdušila ono Fhůůůj! , které se dralo napovrch. A místo toho ven vypustila nadšenou chválu, poděkování  a neskonalou vděčnost za to, jaké výsady se mi dostalo. Protože, jo. To zase beze srandy jo! Protože když vám pes přinese takovouhle pro něj vzácnost, tak to je skutečně veledar a musíte si toho vážit. Dostala jsem od psů už kde co – blechy zatím ne, ale shnilou  prasečí nožičku a ohlodanou prasečí kost, to mi donesla jen a jen Princezna Bufetilka největší, naše slavná Taliprtka. 

Zkrátka tahle odpolední čtvrteční procházka – to byla jedna velká lahůdka