Sem postavila kolnu!

Ne kecám, lžu jako když stískne, ale se mi to rýmovalo. Nicméně ale – o pondělním volnu, jsem se teda neflákala. Nebo jen chvíli u snídaně, kdy jsem si pěkně sedla a v klidu se nasnídala, pak si dala s Brtnikem kafe na dálku a pomalu se rozhoupávala k tomu něco dělat.

Plán byl, že budu celej den řádit na zahradě. Jaro se plíží, tak by to chtělo do toho trošku šlápnout….. Enemže ……….. ještě v devět ráno přízemní mrazíček, zahrada pod šedivákem. Nebylo kam spěchat. Ani ohaři nespěchali – vyběhli si na zahradu na rychlý vypuštění se a hned se sáčkovali do tepla.

„Ahá? Tady bude někdo lenošit?“, odhalila jsem. A odhalila jsem je správně. Navalili se do pelechů a že prej spinkat se bude. Tak jsem je nechala jejich osudu a šla se hodit do gala. Pracovního gala. Popadla jsem svý nový hogofogo ultralehký vědérko,  motyčku, kopáček, rukavice a začala řádit. Vzhledem k tomu, že vyvýšený záhony jsou nový – od loňska, a s podzimem jsem to po sklizni trochu opečovala, šlo to dobře. Ještě jsem i vytáhla pár mrkviček a cibulky 😮 😮 . A taky zimní pórky. Pěkně jsem to opracovala a nanosila tam trochu zeminy, jak si to sedlo. Hnůj už mám domluvený, svůj kompost připravený, tak to tam pak prdnu a bude.

Šla jsem si pro kafe, který jsem nechala v kůchni a ohaříci už byli auf. Vzhledem k tomu, že bylo furt ještě frišno a oni se budou po zahradě jen tak poflakovat, nahodila jsem Rumouškovi bundičku, aby se mu pro chlad nechtělo brzo zase zpátky dom. Ať si to sluníčko a pobyt na zahradě taky  řádně užije.

Dělali jsme si každej to svoje – oni se poflakovali zahradou a občas důležitě hlídali. Občas se svalili na připravený matrace. Jen jsem tedy jednu musela dovalit posléze navíc. Páč ten zmetek pekelná, mouratá, ten kyblík špíny /páč chodí od těch slepic jak prase, dobytek to je, a ne čistotná kočka/ se rozvalil na tu matraci umístěnou na lavici a dělal důležitýho. A ohaři by tím pádem měli o matračku míň.

Aby se ohaři úplně nenudili, dostali každý tvarohem naplněnýho konga. Tali se na to vrhla hned, Rumoušek chvili ofrňoval a pak nad tím spustil své oblíbený zmítání. Zanedlouho se mi naskytl zajímavý obrázek. Mouses rozvalenej nahoře na lavičce na matraci a blemcá si tam konga?????? Jako nepředpokládám, že by ho tam sám dostal – taky proč, kdyby chtěl, sleze si za tím dolů. Asi to tam frkla Taliprtka. Z nějakýho jí  známýho důvodu. Nicméně to vypadalo, jak když se s ním někdo z těch dvou chtěl podělit.

Pak konečně vylezlo na chvíli sluníčko pořádně, šla jsem si dát kávičku a zavolat Dennyky. Abych jí řekla, že jsem dneska doma! A že vona musí být v práci. Heč, heč jsem jí chtěla říct. No, takže to zas nevyšlo. Taky nebyla v práci. Jela vlakem od zubaře. Tak jsme chvíli  pokecaly, když už jsem se jí nemohla posmívat, že se flákám, zatímco ona v procesu a pak jsem se vrhla na to, na co jsem se dlouho těšila. Na tvoření. 

Vyrábím si totiž zajímavou dekoraci na zahradu. Dle inspirace na netu jsem poprosila Olinku, aby nevyhazovali vánoční stromeček, že ho využiju. O víkendu jsem ho konečně  zčásti oholila a nechala tam jen čtyři patra větví. A ty jsem taky oholila. Soused nedávno stříhal vrbu a tak jsem si u něj řekla o nějaké větve. A teď z toho pletu. Vypletu v těch torzech větví hnízdečka takový, pak do toho po zahradě nasbírám mech a následně do toho usadím jarní kytičky. Macešky, petrklíče a tak. Vytvořila jsem si tři základy a pak už byl čas se jít cournout.

To už nebylo tak sluníčkově, ale mělo to svou atmosféru.

A hlavně jaro, jaro už se probouzí, poslouchejte:

Vody v potocích – hodně!

Prooostě jaro pomaličku vstává. 

Chtěla jsem udělat romantícké záběry a … no………. posuďte sami, někdo se na to z vysoka… 😀

Tak prostě statický obrázek taky stačí – radši :D, ne?:

Když jsem se pak už vraceli domů, otočila jsem se a…

Hezký, za mě hezký.

Dorazili jsme dom naprosto shodně s Brtnikem.  Bylo v plánu zajet si do Slanýho do prvorepublikový kavárny, jenže oba jsme se shodli na tom, že, když jaro volá, hola, hola, tak zahradník hned skoč do pola! Ne, zahradník prostě mastí na zahradu a pustí se do toho. Byla jsem ráda, na zahradu nemá Brtnik moc času a když si může takhle zařádit, je to trochu očista pro jeho stavbou doma a v práci přetížený mozek. 

To už nám ohaři neasistovali, šli zbaběle na pelechy. 

My se pak taky s večerem spokojeně svalili a já si mohla říct svoje oblíbený: „To sme toho zase podělali!“ 😀