Všechno, už od rána.

Kdy jsem toho stihla spoustu. Nejen vstát 😀 . Ale taky zacvičit si u otevřenýho okna, uklidit vypraný prádlo, pomudlat a pohovořit s ohaříkama a odejít včas.

V práci mi to taky odsejpalo, i jsem odhrnula nějaký ten restík, do kterýho se mi dlouho nechtělo. A doma pak! Tolikatě věcí jsem za to odpoledne stihla.

A nejlepší na tom pochopitelně byla ohaří procházka. Páč zase sníh byl a to mě vždycky potěší. A nejen mě, i ohaře. Hlavně Rumouška, který si letos to svoje výkopování užívá dlouhodobě. Je jako ten blásen a už mě při výkopování i kouše do gumáčků, jak se rozvášnil 😀 😀 . Musím dávat bacha, abych z něj nevyrobila boxera, kdybych se trefila. Talinka mi to pro dnešek trochu komplikovala. Páč vona taky chtěla balonek, a že prej „Cy a cy a cy!“ , řvala na mě jak prokopnutá. A tak jsem udělala malej ústupek, kdy jsem jí balonek vždycky „hodila“ jen mezi přední packy. Aby si ho mohla chytit, ale nerasila si tu haxnu svou. Měla z toho děsnou radost a provokovala sama ke hře. Což je venku převeliká vzácnost. Tak jsem na ni musela útočit a honit ji po louce. Pak zase voni honili mě a já volala: „Pomooooc honěj mě psííí, pomoooc!“ . Radši ani nepřemýšlím, že mě při tom může někdo pozorovat 😀 😀 .

A měli jsme i dneska zase zvířecí zážitek z rubriky Lucie Výborná 😀 . Tali dneska narazila na zajocha a předpisově se zapíchla a pak stačilo zavolat jen : „Nech to být a poď zpátky!“ a zatímco zajoch si v klidu odhopkával o kus dál, tak ona se otočila a pádila za mnou  – letěla jak šíp, nadšená z toho, jak dobře to udělala. Víte co se mi dělo v osrdí? Erupce radosti a ščestí. A podle toho, jak se tvářila ona, to měla taky tak. 

No a pak jsme si zase hráli a hráli a hráli. A na závěr jsem jim našlápla čmuchání a oni se do toho tak krásně ponořili – hezky se mi na to dívalo.  Domů jsme dorazili po šestý, to akorát Brtnik dokončoval nanášení lepidla na stěnu ve verandě. Já mezitím stihla zatopit v peci a zlehka zamávat hadrama – neboli utřít prach v půlce Domečku a tak jako poklidit.  A pak jsme si spolu sedli a dali si kafe. Byla  pohodička.

Pak jsem sfrkla zvířectvu večeři. A nám večeři a mísu výbornýho zeleninovýho salátu, připravila jsem si článek na zítra, koukla s Brtnikem na dedektýfku a když šel spát, sedla jsem si ještě teď k počítadlu, abych sepsala ten dnešní bezva den. Mám ráda, když se toho do toho jednoho dne tolikatě vejde. To pak jde spát člověk spokojenej. Takže za mě dobrou noc! A vám hezký ráno, či dopoledne…odpoledne… podle toho, kdy to budete číst.