Ještě mám,  ještě mám sníh, zase napadl, tak se to musí využít.

Přehodit hadry, popadnout ledvinku, obojky, vodítko, odít Rumouška a vyráží se. Někteří jedinci doslova, páč to vypadalo, že ve svý zběsilosti použije Tali hlavu jako beranidlo a otevře tak jedním tahem branku 😀 . Jako by nestačilo, že trochu pokulhává, páč si zase zrakvila ve svý pošahanosti pravou přední. 

Venku jí to rozhodně ovšem neomezuje. To jen já jsem omezila – balonek. Ten jedeme primárně jen s Rumíčkem, když se nepočítá, že jí balonek hodím přímo do kušny, a Tali  má prostě courací volno. Ale! Přijde jí to zřejmě už jako moc 😀 a tak se začasto přikohátá sama od sebe a nebo dělá dokonce i šprtku. To když přiběhne, aniž by byla volána, neb právě cvičím s Rumíčkem přivolání. Přiběhne a předpisově předsedne a já padám údivem do závějí 😀 . Nebo chůzi u levé, pravé, levé, pravé…. A tak musíme i s paní Taliprdnicí pocvičiti zlehka. 

Největším cvičením ovšem byla ulička hrůzy 😀 neboli – jdeme na Prudkou louku a pak zase zpátky kolem kozenek a tím pádem mezi dvěma ohradníky :

A bylo krásně zastavili jsme se na chvíli v remízku u  rozložitého dubu a trochu si tam zablbli. Objevila jsem teď v telefénu novou funkci – pomalého nahrávání vídeja a tak máte jedinečnou možnost vidět ohaře i zpomaleně 😀 (nedivte se prosím zvukovým efektům, netušila jsem, že to zpomalý nejen pohyb, ale celkem logicky i zvuk 😀 😀 )

No a protože jsem se v tom natáčení pomalýho vídeja upíchla, tak vám sem prdnu šécko. Kdybyste se nudili, nemusíte pro medvídka mývala, můžete čučet na zpomalený ohaře. Než zase něco napíšu 😀

Jak chytaj sníh:

Jak hezky sami přiběhnou a chytaj sníh:

Jak jenom tak běhaj dálky /a já je možu v klidu nechat běhat/

Jak chytají dobrůtky a lezou na po posedu, aby byly fotky na ohaří přání letošní /páč to je jak Karlovarskej festival, ledva skončí už připravujete další   a matryjála nejni nikdá dost:

A pak si jen tak Tali prostě přijde, jen tak, jak nebývalo zvykem:

No a tak si tak blbnete, hrajete, kopete sníh, házíte balonek, zahrabáváte balonek, cvičíte, jdete, utíkáte, fotíte a najednou – jejda, to je hodin ale! A vono ešče je porád ale celkem světlo. Tak si jen dáme lehký klus s povelem Tempo-tempo, abychom se v tom šeru vyhnuli místu s případným výskytem divočáků, trochu nás při tom klusu zrychlí ona Ulička hrůzy, kde se klus promění tak trochu v úprk 😀 a pak už se zase můžeme loncat na pohodu až dom. Tam ještě obejdeme všechny moje krmítka, doplníme zobání /Tali si doplní zásoby v pupku ,protože krmí zrním na zemi jak slepice/ a frčíme ke kamnům. Krásnej sněžný venčení to bylo! Díky královno sněhových vloček, žes mi taky něco poslala!