A já jsem byla ščastná jako blecha.

Taková krása, já dostala dárek. Sněhovej dárek.

Spousta sněhu bylo a tak jsme toho museli využít. A nebyla jsem jediná, kdo se radoval:

Tudíž jsme strávili krásný celý odpůldne venku. Kdy jsme si hráli:

Jen tak se brouzdali sněhem:

A já to celý nechávala jenom na nich, kam se půjde, což někdy byly fuška, jak to teda vyřešit 😀

Bože, jak já jsem si to užívala. To ticho, kdy vločky tiše počítaly čas, než dopadnou na zem.

Ten tichý klid a krásu krajiny.

Tohle je něco, co má pro mě hroznou sílu a energii.

A když k tomu mám dva takovýhle parťáky:

Tak jsem neskutečně, neskutečně bohatá a ščastná. Nepotřebuju peníze, mám tohle bohatstvíčko a to je pro mě strašně moc, moc, moc.

A protože nám bylo dobře všem:

tak:

A šlo se čmuchat a zkoumat dál:

Nebylo vůbec kam pospíchat, já jsem – když jsem nemusela výkopovat – často jen stála a usmívala se jako blbeček na ty dva, který tam v tom sněhu řádili jak malý. 

Domů jsme došli opravdu až za tmy. Lehce vymrzlý, ale totálně spokojený. Cestou jsme u branky nabrali ještě Mousese, který se vracel odněkud z rajzu a šlo se pěkně ke kamnům. Brtnik svědomitě topil a tak nezbývalo nic složitějšího, než se svalit na gauč a do pelíšků a slastně hibernovat.