Jako vždycky.
Ale jenom trochu. Neřval tentokrát celou cestu. Spíš to byla tak jako komentovaná procházka. A moc krásná procházka. Jako ostatně většina procházek tady.
Měli jsme fůru času, nikam jsme nespěchali a tak jsme si mohli užívat. Výhledy třebas:
Tohle je oblíbený Rumíčkův strom na kterém donedávna dělával Kočičku, kdy vyskočil na větev a tam se producíroval. Teď už naznal, že bude bezpečnější vyměnit Kočičku za Ťapičky a jen se o tu vodorovnou větev opírá. No jo, ale teď mu ji obsadil Mouses! Seděl tam jako veličenstvo vesmíru a dával všem najevo, že tohle je jeho pozorovatelna. Tak se na to Rumoušek vyfláknul a utíkal do půlky kopce, kde je jiný – lehce nakloněný – strom a tam předvedl svůj ťapičkovací um.
Naši radost za chvíli zchladil pozůstatek pro prasatech. Ale vlastně, co to říkám, to urážím prasata. Po s prominutím debilech – a to vlastně urážím i ty nemocný. Zkrátka po lidech kteří se chovají hůř, jak ten dobytek, páč ten s sebou do přírody rozhodně netahá nic podobnýho, aby si užil randálu, vyděsil zvířata a ještě to po sobě neuklidil:
Poctivě přiznám, že mi to hodně, hodně hnulo žlučí a abych se uklidnila pomáhala jsem si výhledama do okolí a připomínala si, že si přece nenechám zkazit naše procházení.
Byl opravdu krásný den a proč si ničit zdraví, pro blbost jiných. Jak pravdivý tohle rčení je.
A tak jsem se dovztekala a užívala si tý nádhery kolem:
Kdy se zvířectvo tak porůznu kolem nás šmrdolilo a netížilo nás vůbec nic.
Kolem vládlo ticho a kupodivu i pan profesor Kocourek si pro dnešek komentáře na téma trasa, směr a délka procházky nechal pro sebe:
Loncali jsme se tak lážo plážo po hřebeni,
a Mouses tvořil s ohaříkama jednolitou smečku. A hlavně byl zticha. A v tom ledovým tichu jsme došli až k mýtině, kde jsem si je trošku sešikovala. Protože, když se vyjde z lesa na mýtinu, tak opodál je posed. A poslední, co chci, aby myslivec viděl, jak z lesa vychází bez doprovodu dva ohaři a kočka k tomu. A tak jsme si dali husí pochod pěšinkou ve vysoký trávě:
Ke konci už tedy Mouses určoval směr cesty a navrhoval značné zkratky:
Byla to zase skvělá vánoční procházka a myslím, že tentokrát jsme si ji užili úplně všichni.
I Jeho Výsost Fšech lesůch Pán:
Ušel s námi celou tu velkoprocházku a my doufali, že jak přijde domů, padne a nebude prudit. Vyhověl nám. Stejně tak ohaříci a tak jsme se mohli jít spokojeně válet k pohádkám a cukroví.
Vánočky jsou prostě skvělej čas.
P. S. Opuštěn?
Nikoliv:
Mousísek ťapal celou vycházku po svých, nebo se nechal občas poponášet?
Oplácaný a v zimním kožuchu se za pár chvil asi docela pronese. I když co jsem zaregistrovala, nevydrží v náručí moc dlouho.
Je až dojemné jak bere celou smečku za svou a nenechá se o její společnost ošidit.
Když má teda náladu, tůůrista jeden ubrblaný. 🙂 Je boží.
Já si říkala, že si pošmákneš 🙂
Tentokrát to hezky uťapal po svých, celý, šikovný byl. A pak chrápal nahlas. Jo, pronese se, protože na zimu je zasádlen a zakožíškován /což je dobře, protože třeba dneska v noci jsem ho po dlouhý době nedostala na noc domů, stála jsem na dvorku jen v tílku a bombarďácích, pískala jako blásen a von nepřišel – má tam tu zateplenou budku, tak jsem v klidu, ale zima byla dneska velká – ráno mínus osm/. A ano, on se nenechá moc dlouho nést, musí člověk vypozorovat včas, kdy už stačí, jinak se začne vztekat, vztekloun jeden mrňavej 🙂 . ale jsem ráda, když se s námi někdy vydá, je právě vidět, že o tu společnost stojí.
Moc se mi líbí, jak jde kocour spořádaně s ohaříky. Kocour Ríša mě s bíglíky taky občas doprovázel do divočiny v labáku.
No teď jsem zjistila, proč od večera nemozu kocoura najít. Nemrznul, nic ho nezajelo. Byl od včerejšiho večera!!!zavřený ve sklepě, blboun. Jdu zjišťovat škody.
To je fajn, viď, taková smíšená smečka na cestách 🙂 . Je fajn, že se ta kočka drží ostatních. I pro případ potřebný obrany.
To je trubkin! Doufam, ze skody nenadelal a je v poradku. Brr, predstava takhle nekde zavrenyho zvirete je proste brrrr.
Fotky z protapky jsou epesni, vas bych chtela v lese potkat. 😀
Je to Trubkin Veliký 😀 . A moc šikovný, bez ztráty kytičky, taky hned uuutykal ven a za chvíli zase dovnitř, moc jsem ho pochválila. Ono mu tam v tom sklepě nemůže být zle – krom toho nevenčení se, je tam sucho, není to žádná mokrá ledárna – šak tam bydlí technika pro dům. A hlad měl chudínek.
No, když nás náhodou někdo v lese potká, celkem, pravda, kouká 😀 .
Sichr je sichr, Peti – snad abys mu tam postavila zásobní mističky s granulkami a vodou a rezervní pelíšek 🙂