R: „Kdo jako?“
T: „No Mouses, přece!!
R: „Tak to bezvýhradně souhlasim!“
T: „Jednou mě z něj trefí!“
R: „To řiká i pánčička.“
T: „No bodejď, dyk je to pravda! Kolikrát vona už se o něj přerazila.“
R: „Jako tudle ráno. Zařvala na celou ztichlou vesnici v pět hodin ráno!“
T: “ A bylo to slyšet i přes ty naše kvalitní okénka! A nebylo to rozhodně nic slušnýho, co by se dalo publikovat.“
R: “ A divíš se? Když jdeš rozespalá za tmy do práce a ten pometlák ti skočí pod nohy, tak taky nebudeš volat nadšením něco jako: „Šmarjájozífku, to jsem se ale strašlivě ulekla, ty nezbedníku jeden!“
T: „Chápu, takže já se vůbec nedivim, že to vesnicí velmi drnčelo a neslo se tmou a tichem velmi nelichotivé zvolání. Šak já už sem taky měla včera na krajíčku, že ho ubezdušim!“
R: „Kdy?“
T: “ No jak jsme šli na procházku a odnést ptáčkům lojofky. To mě zrovinka na loučce pánčička volala, než budeme přecházet přes silnici a já hnedle z první otočila a uuuutykala za váma.“
R: „Tak to sem viděl, jak si uuuutykala, to bylo dobrý.“
T: „Ale pak si neviděl vůbec, co se stalo.“
R: „A co se stalo?“
T: „Ten blbec byl schovanej za trsem trávy, já ho neviděla, letěla jsem kolem něj a von mi skočil na hlavu! Taková prda, že to se mnou hodilo na zem.“
R: „A třebas se ti pak rozsvítilo?“
T: „No, tak ty seš taky pěkně hnusnej teda. Víš jak já sem se lekla??“
R: „Vim, taky mi to párkrát udělal, ale na mě si moc netroufá. Vyřvu mu pak dycky díru do hlavy a mám na chvíli pokoj.“
T: „Enemže to já nedělám, no. Nedělám. Sem hodná.“
R: „To seš, to je pravda, za tohle bych ho přetrhnul. Však pánčička, když je u toho, na něj pak taky dycky vlítne, páč ví, že je to záludný. A to se nedělá.“
T: „To teda nedělá. Ešče, že sem to pak mohla vyběhat ten šok. Pánčička mi nechala dost volnou tlapku, nic moc po mě nechtěla.“
R: „A já si s ní aspoň mohnul pořádně hrát s balonkem.“
T: To já si pak víc užila to stopování. To mám dycky ráda. Tentokrát mě to bavčilo hodně.“
R: „Mně taky, mě taky. Tak ono tohle je vůbec dobrá zábava, jeden si dycky pořádně vyčistí hlavu.“
T: „To se mi právě dneska hodně hodilo. A pak jsme si tak pěkně pobíhali, zkoumali myše a bylo dobře.“
R: „Dobrej začátek roku, ne?“
T: „Taky myslim, pěkně to vyšlo, i když v Domečku to počasí vypadalo, že nic moc, tak nakonec, to venku bylo celkem dobrý. No nic, já jdu lehnout a vymejšlet, jak se pomstim tomu poděsovi.“
R: „To já si před večeří pěkně schrupnu, takže brou a vzbuď mě, až bude v miskách.“
Zrovna včera jsem si říkala, že už tu dlouho nebylo nic o Mousesových přepadovkách, že už z toho hošíček třeba trochu vyrostl. A von né 🙂
Ne, kdepak. a fakt tím Tali sejmul, to není přehnaná autorská nadsázka. Smrad malej zákeřnej to je, bylo mi jí líto. Pak to stejný chtěl zkusit zase na Rumíčka tuhle, ale to jsem řvala jak prokopnutá , páč on jak Rumíček moc neslyší, tak tohle už mu fakt vadí, takže mouratec radši zabrzdil. Jednou ho přerazim :D, páč na nás to občas dělá taky 😀 a taky se lekneme.
Mám pocit, že kočky to přepadávání mají v popisu práce ?
No já jsem ho v tom ještě vlastně podpořila jak vždycky, když někde číhá, tak s ním tu hru hraju, že jo.
Mouses na Hrad. 🙂
Předtím ale týden bez večeře, za napadení handicapovaného Rumíčka. Vy ostatní holt musíte být ve střehu. Miluju toho hajzlíka.
……Mouses na Hrad. ?
Předtím ale týden bez večeře……
chceš, aby mě zabil???? 😮 😀 Stačí, když prostě není čas podávat večeři v obvyklou dobu. Už to je vo život. 😀
(si ho zase zanedlouho užiješ v článku) jen musím mít čas.
Výbornej rozhovor..
Je to rarach chlupatej ?
Pamatuju si, že kamarádčin kocour Mikeš byl něco podobnýho s tím jídlem (on i podobně jako Mouses vypadal). Ráno vždycky ječel za dveřma – obvykle tak kolem půl pátý a běda když jsem po vpuštění dovnitř domu nebyla dost rychlá s tou snídaní – skákal mi až do pasu a někdy se nezdráhal ani zkusit šplhat po mých holých nohách, což bylo teda značně nepříjemné ?
Jo, tak to by se teda Mouses už se zlou potázal, šplhat mi po holých nohách, stačí ty záda 😀 a že má tendence pnout se po pračce k lince, kde to jídlo připravuju a vážím a míchám…, to vždycky zasyším, ať padá dolů, tak padá a sedí a hledí. Já chápu, že mi to trvá dýl, jak páníkovi, kterej jen pleskne do misek maso a případně naláme zeleninu, zatímco já tu zeleninu nastrouhám, přimíchám jim tam kolagen, taurin a vitamíny, promíchám, aby jim to chutnalo, nicméně pro něco dobrýho se musí taky něco vydržet. Takže já požaduju klidný sezení a ticho – to se týká hlavně Taliprtky, která má tendence skučet, že brzy zemře na hlad. 😀
a jaká je sranda pozorovat DVĚ kočky, kdy každá z nich číhá na tu druhou…. jo jo , to se královsky bavíme a když to nevydržíme a bavíme se hlasitě, tak jim oběma dojde, že jsou prozrazené a uraženě odkráčí pryč, to už se většinou válíme smíchy na zemi. ale je pravda, že nás takhle přepadávaj výjimečně a VŽDYCKY se lekneme.
Hele a to věřím, že s sebou pak cuknou a doslova uraženě odkráčí, já se tuhle Mousesovi taky smála – něco se mu, tuším, nepovedlo. No…….. to sem teda koukala jak mě zpražil pohledem 😀
Zuzucha
šmarjá, Čelíčko a Ocásek – to musí být též černá smršť. 🙂 🙂
Někdy ty své dárečky vyfoť a ukaž.