A jak jsem si to vánočně užila.

Jsem moc ráda čas od času doma sama. Užiju si to úplně jinak, tím spíš, když jsem doma sama o čase vánočním. A tentokrát hned ráno celkem doslova 😀 .

Vstala jsem si na Pražáka v půl devátý a šla se nechat přepadnout ohařima.  A při tom se snažila obléknout. Což jsem učinila tak trochu jako napůl. Mikina a tepláky a pak jsem šla radši rovnou vypustit ohaříky ven. Byli sice pozdě v noci, ale přeci jen jsou ve všední dny zvyklý jít se venčit výrazně dřív. A Tali i přes Propalin má přeci jen někdy větší potřebu jít dřív.

Takže jsem na sebe hodila tyhle dvě věci a šup vypustit ohaře. Jen jsem pootevřela dveře, vřítila se dovnitř mouratá dělová koule a mazal do kůchně. „Sakra, Mouses! Krucinál, aby mi nešel takhle zvenku do postele!“, prolítlo mi hlavou, protože všude bylo dokořán, jak jsem větrala. Ale nemohla jsem za ním vyrazit, protože jsem měla v merku Rumíčka, který má občas furt ty tendence si hlídat, kde se Tali vypustí, aby mohl zkoumat a blemtat, musela jsem být na stráži. A taky jo. Hůkla jsem na něj, on se zatvářil a pravil, že když teda takhle, tak von ven nepůjde vůbec. A stoupl si ke vchodovým dveřím.

Takže jsem chtít nechtíc musela, přes své zcela sporé ošacení, vyrazit do prostoru. Trochu sněžilo, hodně foukalo a docela mrzlo……… ponožky nikde, na nohou díratý gumový rádobydřeváčky………….. utáhla jsem si aspoň zip mikiny co nejvejš to šlo. A „dotlačila“ venčícího rebela k tomu, že se taky vypustil. No a když už byl v tom, vydal se tedy za Taliprtkou, jenž se zaběhla k sousedům, kde máme teď ten probouraný plot. Je to fajn v tom, že můžu rovnou za slípkama, když jim něco nesu a po sadě se sem tam pohybují tím pádem psi. A večer tam Tali občas hlídá, tak není prostor u babičky opuštěný a furt se tam něco, někdo pohybuje.

Nu ano, vydala jsem se tam taky 😀 . Všimla jsem si, že je otevřená druhá strana plotu, která vede ke slepicím. To mě úplně nerozradostnilo, nechtěla jsem, aby se tam ohaři pohybovali takhle úplně všade. Rozběhla jsem se. Jen jsem tam zatočila, vyřítila se proti mě postava a já málem dostala infarkt . /Výhodou bylo, že jsem měla jen ty tepláčky, takže kdybych se leknutím znečistila, měla bych míň práce při praní 😀 /

Lekla jsem se zbytečně. Byla to Olinka. Běžela mi říct, že mají dokořán otevřenou branku i do ulice, protože čekají uhlí, tak aby mi ohaři nevyběhli ven. Vydýchla jsem infarkt a jala se zkoumat, kde mám fleky. Rezatej kožíšek hopíkal kolem nás, to bylo v cajku. Fleky stály pod starou jabloní a fedrovaly se tam padanejma jablíčkama. Odlehlo mi, že nerotuje někde za plotem. A povolala fleky k sobě. Ty musely dochroupat načatý jablíčko a pak se milostivě vydaly za mnou. Tou dobou už jsem vnímala, že je mi na nožénky mé holé, poměrně chladno, neb jsem si do botek nabrala zcela logicky něco sněhu.  Plus jsem si navíc vzpomněla na Mousese, kterýžto má vše plně k dispozici.  Informovala jsem Olinku, že mouratý bandita přepadl náš dům a musím tam honem běžet (i když běžet, běžet… v těch pantoflích, kdy vám v nich klouže rozpouštějící se sníh, to je vyloženě nadnesená formulace 😀 ) . Popřály jsme si znovu hezký nový rok a já mastila dom.  Abych taky zavřela všechny ty otevřený okna, sakryš!

K mé úlevě seděl Mouses na okně a způsobně tam pozoroval ptactvo na krmítku. Proběhla jsem domem jak tornádo a pozavírala šécky ty okna. Už bylo celkem frišno. Asi jak v těch mých díratých botkách.  Říkala jsem si, že jsem zvědavá, jak moc jsem zimě odolná, ešivá nenastydnu po týdle produkci.

A neměla jsem moc času nad něčím rozjímat, musela jsem dát péct chleba, který přes noc nakynul, udělat snídani ohaříkům a mouratýmu banditovi. Pozametat, vytřít, uvařit si čaj…… a než tohle šécko proběhlo, dopekl se mi akorát ten chleba a já si mohla sednou k pozdní snídani. Byla vynikající – okoralý chlebíčky. To miluju. Od dětství. Není lepšího chlebíčka, než toho, kde veka lehce v lednici okorá, sýr ztvrdne a též salám odevzdal něco ze své vlhkosti. Mňam. 

Pak došlo na kávičku na dálku. Kterou jsme si vypili s Brtnikem, kterýžto už musel na pár hodin do prasé. Mezitím se ohaříci prospali po snídani a mohli jsme si dát hru Na vyhledávače. Tentokrát se hledala šňůrka ke klíčům, nebo kartičce. To se velmi dobře schovává, takže měli ohaříci pěknou pakárničku. A hnedle třikrát za sebou.

Následoval Úklid, kdy jsem jim vysypala na zem všechno to haraburdí z bedýnky a tak na střídačku, vždy po třech kouscích pro jednoho, uklízeli balonky, plyšáky, kongy, žižladla a já nevím co šécko.

Pak přišel ke slovu ruční vysavač a hřebínek! Ano hráli jsme si na kosmetický salón. Kdy jsem nejprve Rumíčka, aby Tali si zase osvěžila o co jde, vzala do salůnu a tam ho česala a vyluxovávala zároveň. Přišel tomu před časem dost na chuť, takže v pohodě stojí. Taliprtka už se s tím taky trochu smířila, takže vždycky po chviličkách můžu. 

Mno a když jsme měli takhle pěkně rozjetý ten salon krásy………… došlo i na nehtové studio. Neboli, jsem vzala kleštičky a opět jako za prvním zamířila za Rumíčkem. Mám se stříháním drápů odjakživa problém. A nikdy jsem psům ale stříhat nemusela. Prvně až s Ešátorem, když už byl starší. A tam se ukázalo, že zcela logicky pak byl problém. Hlavně na mojí straně nůžek. Ale na tý jeho taky. Taky logicky, když ho to nikdo neučil. Zvládli jsme to, ale nedělám to ráda. Protože se bojím, že střihnu. Tím pádem ti psi vědí a nikdy to není úplně pohodovka. 

Jeden čas to vzal za svoje pánik, ale pak párkrát střihnul a chytil taky nerva 😀 . A tím, jak jsme tady, kde není žádný beton, nemají si ohaříci jak ty drápky obrousit. Takže……… no zkrátka řekla jsem si, že to musím zvládat já a sama. Ale popravdě se do toho taky nehrnu, protože se bojim………… 😀 😀 No nic, šlo se na to.

Rumíček se posadil, dal mi vzorově pacičku /a možná zavřel očička s myšlenkou a děj se vůle páně!/, já se nadechla a šla štípat. Měli jsme odstřiháno přesně před týdnem, tak jsem dneska mohla zase po trošce odstřihnout. Pravou tlapajznu jsme zvládli jak profíci a tak hned dostal dobrůtky. A Tali, která nás pozorovala, taky. Stejný průběh s levou přední, sláva, další dobrůtky. Pak jsem ho požádala, aby si lehnul a levou zadní jsme zvládly i ty zadní. SLÁÁÁVÁÁÁ volalo se Domečkem a skákalo se do výšky. Aji Tali.

Nechala jsem je doskákat, posadila Tali a poprosila ji o pravou přední pacinu. Podala, já ošmikala /tady se bojím fakt hrozně, ty drápy jsou černý/ a mohlo se tančit, ošmikala jsem pak i levou, zasypala ji dobrůtkama a následně ji položila na bok a v jednom vrzu zmákla i obě zadní. PAK PŘES ZÁKAZ VYBUCHL DOMA OHŇOSTROJ. Radosti 😀 na obou stranách. SLÁÁÁÁÁÁÁÁVÁÁÁÁÁÁÁÁÁ PŘEŽILI JSME TO. 

No a já jsem to teď  doklofala do počítadla a my půjdem ven. Je tam nevlídno. Zataženo a fučí. A taky mrzne, což jediný nevadí. Ale o to spíš půjdeme roznosit po loukách ty lojofky. A až se vrátíme, zatopím v kamnech a bude fajn.

Čus.