R: „A co zas?“

T: „Proč jako se musí šécko tak natahovat. Jak nějakej budlik!“

R: „Budlik??????“ 

T: „No budlik, co se natahuje, aby zazvonil fčas!“

R: „Jo budik! Budik se řiká ty mudrlantko.“

T: „Budik??? Budik?“

R: „Jo, přesně. Budik!“

T:“Jako,….že…budik-tak,budik-tak?“

R: „Ne! Ne, achpsíbože! Budik, od slova budit!“

T:“A jo taglenc! No ale ešivá to nejni jedno, že jo, prostě se to natahuje!“

R:“ Ale co? Co se natahuje!“

T:“ No to rozdávání dárečků, co sem přivedla ta hvjézdička.“

R: “ A co bys jako myslela?  Že hrcprsk a máš tu kupu dárečkůch?“

T: „Jo, asi přesně taglenc nějak A pak bych uďála já hrsprsk do dárečkůch.“

R: „No, to by to dopadlo…..ostatně jako dycky. „

T: „Náááhodou.“

R: „Právě…náhodou, jehehééé.“

T: „A proč to nevydávaj hnedle ráno a deme místo toho ven?“

R: “ Vidělas už někdy hvjézdičku ráno?“ 

T: „Jo, dyž nás pánik dycky ve všední den vytáhne, tak jo, to tam hvjézdičky sou.“

R: „Ale to sou vobyčejný hvjézdičky, ne ta, co vokazuje, kdy přídou dárečky. A Psížišek chodí zásadně…

M: „KO-ČÍ-ŠEK! KOČÍŠEK, vy tajtrdlici.“

T: „Sim tě, ty mlč, by se sem tak někdo vandroval, kůli jedný mouratý mule. Psížišek a hotovo!“

R: „Nule, ty mulo. Jehehéé. Každopádně dycinky večer, jenom večer, vážení. Jindá nikdá.“

T: „No výborný a my pak musíme trpět.“

M: „Já netrpim, já spim. Umim si počkat.“

R: “ A to já taky. Prostě, kdo si počká, ten se dočká.“

T: „Tak to nejni ani trochu pravda, páč já se nemožu dočkat nikdy .“

R: „Sim Tě, šak se pořád něco děje… ráno procházka, asistence při vaření, pár minutek na pelíšku, odpolední procházka, pár minutek na pelíšku, další odpolední procházka.“

T: „No, to je výborný, samý to……. nepodstatnostě.“

R: „Jo? Nepodstatnostě? A proč tak podstatně teda žebráš u šporhletu?

T: „Gde?“

R: „Achpsíbože, sem zapomněl, že nejsi žádná lingvistka. U sporáku, má drahá, u sporáku.“

T: „A jo tady, no a gde jinde bych jako měla žebrat? Šak vy ste tam voba nasáčkovaný taky.“

M: „A………. jak to tam pěkně utiká, při tom žebrání.“

R: „Přesně tak, sem tam něco kápne a najednou je skorem večer.“

T: „A voni si vodejdou!!!!!!!!!!!! Prostě vodejdou a ani nenechaj nic votevřenýho, aby mohl Psížišek….!“

M: „KO-ČÍ-ŠEK!“

R: “ Tsss…“

T: „PSÍ-ŽI-ŠEK! Mulo!!! „

R: „Nulo se řiká!“

T: „A no jo porád, důležitý je, že prostě zamkli vodešli si – prej zpívat a jak asi ten chudák Psížišek…..“

M: KO…

T: „GRRR…..Psížišek může potom příjít, dyž je zamčíno? Vo to se to zase protahuje. A pak ešče ta druhá procházka, dyž se vyzpívaný vrátili…!“

R: Tak ale ta byla suprová, to neřikej.“

T: „Ale jo, jako jo, balonky lítaly.

R: „A pánik!! Pánik šel s náma si hrát, to JE přece SVÁTEK.

M: „A že sem tam byl já, to jako je nic?“

R+T: ??????????????????????????? 

M: „Si trhněte!“

T: „Honil si balonky?? No? Nehonil, tak mlč, mulo.“

R: „Nu…….“

T: „Prosim Tě, nebazénuj na dedlajnech!“

R: 😮 😮 😮

T: “ Se řiká. Dyš je něglo hnízdopysk.“

R: Hele, nic ve zlym, ale ty cizí slova……… to ti jako moc nejde.“

T: „Protože furt hlavně špekuluju, jak to příště urychlit to dárečkování, páč to pak bylo ešče kafíčko, večeře…..“

R+M: “ No ale ta byla!“

T: “ No byla, byla, ale jednak pozdě, že jo, páč prej šickni najednou  a druhak ……zase se to natahuje……“

R: „A tak pro vařený masíčko s mrkvičkou……….to si klidně ešče počkám.“

M: „Taky!“

T: „Co taky?!

M: „Si počkám.“

T: No jasně, tady sou šicky vyklidněný jak budka.“

R: 😮 ……….. budka??? Vyklidněný jak budka?

M: „Asi budhu myslí.“

T: „Jo, tak ten klidně taky. Já to fakt nechápu. Proč jako se to musí tak šponovat?????!!“ 

R: „Aby ses víc těšila.“

M: „Ty neurózo!

T: „Sám si ta…ne…tadlenta Róza! Si prostě myslim, že je kolem toho zbytečně moc cirkusu.“

M: „Tak já sem byl moc spokojenej. Já dostal dárek jako první.“

T: „No a to je taky nespravedlnost! Takovej satanáš jako seš ty, co přepadá ostatní ze zálohy a věší se jim na záda, by neměl dostat vůbec, ale vůbec nic. Natož, aby to dostal jako první!“

M: „Hihihííííííííí!“

T: „No fšak počkej, až se k tomu dostanu, roztrhám to jak balíček v kterým sem dostala vod Psížiška Krysu! A balonek. A buřta. A balonek. A balonek………..“

R: „To nechápu, nechápu, jak si toho mohla dostat stejně jako já. Sem byl tak f šoku a konsternovanej, že mi nešlo vůbec rozbalovat.“

T: „A to já si to rozbalila hnedle. Prvního buřtika, aby mi to někdo neukradnul a až pak ten měkkej pískací balonek. Ten je žůžovej. Má chapadýlka, spoustu, spoustu měkkejch chapadýlek a můžu na něj nejen pískat, ale taky za ty chapadýlka škubat!“

R: „To řikám furt, že tobě je škoda, aby Psížišek něco nosil,  dycky to rozškubeš. Zatímco moje krysa je vcelku, tvoje je vokamžitě invalidní.“

T: „Co kecáš? Tetkon je ešče komplex.“

R: „Komplet.“

T: „No, dyk řikám. Je celá.“

R: „Protože toho máš tolikatě, žes to ešče nestačila zničit.“

T: „A taky vono nejni čas moc, že jo. Jenom ráno, když fstane pánčička a lítáme Domečkem. Pak se padne po snídani do pelíškůch a pak, pak se letí ven.“

R: „A to je na Psížiškovi nejlepší. Že nám nadělí páníky doma! Že si hrajeme a hodně chodíme ven.“

T: „A tam lítáme!“

R: „A chodíme na vejlety.“

M: „A já sem spokojenej, že se pěkně dlouho povaluju na gaučíku, u kamen, můžu si chodit hodně často ven a dovnitř a ven a dovnitř….“

R: „A vycourat tak hodně tepla……“

T: „No vono popravdě, někdy je i lepčí, že courá sem a tam, páč tudle to pánčička tak rozfajovala tu pec, že se tam nedalo skorem vydržet.“

R: „Ešče, že máme ten svůj gaučíček v předsíni…. tady se dobře spí a vedro tu není. Tak dobrou.“

T: „Dobrou, zejtra to zase roztočíme, drahouši!“