Jako dycky. Hnedle po Mikuláši.

Páč ten Mikulášský adventní víkend je na Křivoklátě připravován víc právě pro ty děti a Mikuláše. 

Letos jsem hodně mudrovala nad tím, jestli nevzít ohaříky. ale nakonec jsem to zapíchla. Páč v jeden moment na tom Mělníku bylo vidět, když se čekalo, že je Rumouškovi trošku ziminka. Je to už prostě starší pán, takže příště to bude chtít obleček. Ne, že bych ho teď nemohla vzít, ale ten Křivoklátský knížecí advent je nějak víc o tom postávání. Tady se zastavíme, tady si popovídáme ve stánku, protože už některé ty prodejce známe. Teda ne, že by si nás pamatovali na první dobrou, to by asi nešlo, ale pak vždycky ví. Takže jsem to nakonec odmávla. I proto, že na tom Mělníku, je víc prostoru, líp se tam člověk pohybuje s teletem nějakým flekatým. Na tom nádvoří a ve sklepeních hradních je toho prostoru při procházení, okukování, povídání a nakupování míň a stačí máchnout flekatým ocáskem a zboží je na zemi 😀 . Když bývával jeden pes, nebo když byla dvojice těch inteligentní, tak jsme je i brávali, ale s Tali…. no to ne, to nejde 😀 . Když si to taky chcete užít. A to my chceme. Máme tuhle naši tradici rádi.

Vyjelo se až ve tři, neb máme rádi tu atmosféru, kdy už se setmí. Taky je tam tou dobou už mnohem míň lidí.  Stánky – hm, to zní v tomhle případku pěkně blbě, i když to pochopitelně stánky jsou, ale tak nějak to prostě nejsou běžný stánky, kde koupíte divnostě jako na Staromáku. Vůbec. Tady mají pořádný zboží. A opravdu tady můžete koupit někomu dárek, kterým mu uděláte radost a ne, že koupíte koninu jen proto, abyste koupili dárek.  A jsou tu pochopitelně stánky věcný a stánky žrací. A taky ty s tekutinama. A právě  tam jsme zamířili hnedle na samým počátku. 

Páč nás zaujal stánek s nápisem Kávy pitel 😀 . Čtete dobře. Asi proto pitel a ne pytel, že je ta kávička fakt pitelná. Máme rádi kávu, rádi si vybereme a tuhle jsme vybrali moc dobře. Kvalita.  O kousek dál nás upoutal útulný stáneček s punčem. A s ním je to jako s kávičkou. Taky si potrpíme na kvalitku. A tady to vypadalo, že to i tak i opravdu bude. A bylo. Velký kelímek vynikající vánoční chuti s porcí ovoce na špejličce. Ta vůně a ta chuť. Lahoda!! Lahoda!! Až taková, že jsem si pak radši došla ještě pro jeden, protože jak říkaly dámy ve stánku, v pět zavírají. Tak abych měla s čím si při korzování užívat vánoční atmosféry.  A ten druhý kelímek my jedna z těch dvou dam  – asi to byly maminka s dcerou – dala protekčně o hodně větší variantu. A tak mi to vydrželo na hodně, hodně dlouho. Jsem si tu dobrůtku totiž šetřila. Brtnik svou nealkoholickou variantu vybžunknul hned. 

Došli jsme na nádvoří a šli zkoumat, kdo ze stálic je na svých místech.

Jako třeba můj oblíbený pan Rakytník 🙂 . Je tu každý rok a v podstatě skoro vždycky i na stejném místě. A protože je tu vždycky i do poslední chvíle, kdy už trhy oficiálně končí, nemusela jsem nakupovat hned a vláčet to s sebou, ale stavit se tam právě až na konci, kdy vždycky chvíli popovídáme a popřejeme si pěkný svátky. Tohle je ten echgold pravej výrobce Rakytníku. Firma, která s ním tady začínala  a mají nejen poctivý, ale taky hodně široký sortiment, od různých sirupů, přes marmeládičky, čaje a léčivý mastičky na koutky třeba. Tady vždycky poctivou část peněženky necháváme.

Stejně jakooooo třebaaaas u stánku s grilovanými sýry. Bože to já miluju. Já miluju lehce roztavený sýr – ne taveňák, ale normoš tvrdý sýr, když si ho dáte s chlebem zapéct do trouby. Mňáám. Natož takhle – na grilu s tím kouřem, oštiepok uzený………….. tuny bych toho byla schopná sežrat, tuny 😀 . Ale tak musí si člověk nechat místo ešče i na jinčí věci, že jo. 

Jakooooo třebaaas na vynikající, obyčejný, ale skvostný bramboráčky. Poctivý, křupavý, dokonalý. A protože jsme pejskům slíbili, že jim něco přivezeme…….. vzali jsme o bramborák navíc. Enemže……. jsou fakt dobrý, hrozně moc dobrý. Takže jsme jim ho svorně sežrali 😀 . 

Leč! Není třeba si myslet, že jsme hanebný nenažranci, co jim šécko sežerou a nic nepřivezou. Tss. Byl tu totiž vánoční stánek i pro čoklidy. Takže tam jsme hned poté skočili koupit odpustky. O tom bramboráku jim prostě neřeknem, ne? 😀

A šlo se koukat na ohňovou show. To přece k hradu a hradním slavnostem patří. Moc pěkný to bylo, jako dycinky. Ohně v rukou šikovnýho pána se točily a protínaly, vytvářely  obrazce, krása. Pak jsme se šli na chvíli podívat do sklepení. Tam jsem teda měla trošku zklamání, ponivadž už tam nebyla paní se šípkovou keramikou. Ta je moc krásná a já si tam vždycky koupila nějaký kousek a nebo mi ho koupil Jéžišek, abych já nevěděla. A těšila  jsem se, až bude Domeček hotový, jak si ho s ní vyzdobím. Jako jo, já mám čím zdobit, ale nevadilo by mi mít postupně se rozrůstající sbírku 😀 . Škoda no.

Na chvíli jsme se tady zastavili i u stánku Útulku Voříškov, jako každý rok a i tady se zapovídali. Následně jsem opanovala své každoroční puzení zakoupit si další a další balíčky Křivoklátských františků – když jich mám ještě habakůk doma. Zato jsem si koupila tři dřevěný vyřezávaný figurky, jako dárky a pak už jsem si sedla na ruce. A stejně jsme šli už zase ven. 

Hnedle vedle obřích hradních dveří stál další z oblíbených stánků. Ten s medovinou. Ten já prostě nemožu vynechat. A není to ani kvůli té medovině, kterou pak nakonec teda koupím. Je to kvůli vystoupení, který k tomu patří. Tu medovinu (a dobrou teda, dobrou) totiž každoročně prodává výbornej týpek. S vyřídilkou takovou, že by prodal flašu i doktoru Nešporovi. Fakt. Letos byl takovej nějakej zaraženej, tak jsem ho ponejprv musela vodbrzdit a trošku ho pošťuchovat, že pokud jako chce, abych něco koupila, bude se muset víc snažit. Skončilo to takovou společnou scénkou na téma neochotná kupující a vlezlej prodejce 😀 😀 😀 . Myslím, že jsme si to užili oba a já si pak u něj pořídila medovinu se skořicí. A musím říct, že ano, má pravdu, když se lehce, jen lehounce zahřeje………..to je vůně! Když se spojí ten med a skořice v tom nápoji – nemá to chybu. Vůně vánoc.

Ještě jsme se jakou dobu jen tak procházeli nádvořím, tu nakoukli, tam se podívali a užívali si tu atmosféru, kdy je sice kolem určitý ruch, ale zároveň vlastně takový jako i sváteční poklid. 

Naposled jsme zamířili k Rakytníkovýmu stánku a já si tam nakoupila zase habakůk věcí. A protože jako vždy jsme s sebou neměli tašku, rvali jsme si to do kapes jak syslové. A to už nastal moment, kdy většina lidí – návštěvníků odešla a ten malý zbytek se volně mísil s prodávajícími a vystupujícími a byla družná zábava, která volně plynula. Pro mě jako bonus sličná vlkošedka. Terezka. Tak jsem jí  hned začla říkat Kostková 😀 . Typickej obří čumes, mokrej jak razítko. Pěkně jsem ji podlachnila a už jsme se s hradem loučili.

A jako každý rok jsme si mohli říct, že to bylo fajn. Moc fajn. Pohodička a vánoce všude kolem a okolo. Já jsem ještě na cestu vyrážela zásobená vzorkem horký medoviny a tak mě hřálo nejen u srdce.