Tak jsem si s ohaříkama  vyrazila na línou předvánoční procházku.

Byla totiž adventní neděle. Sníh už to pomalu balil a i když bylo spíš pošmourno, myslím, že jsme si to hezky užili. A že jsem to ohaříkům udělala pestrý.

Nejdřív jsme šli k Marušce, která je v mlze schovaná,

zkontrolovat světýlko, jestli jí ještě svítí. Už moc ne, musíme koupit baterky.

A pak jsme zamířili na louky u pastvin – doplnit gule do krmítek. Mlha nás provázela celou tu dobu.

Což rozhodně nevadilo tomu, abychom se dobře bavili.

Když jsme splnili svý ptačí povinnosti a pokorně si vyslechli lamentování opeřenců, kde se tak dlouho flákáme, švenkli jsme to hore a protože bylo ještě spousta, spousta času, vydali jsme se loukama dozadu. Až na Prudkou.

Kde dole pod ní, ještě stále bylo malinký ledový království. Jen zlehýnka jsme nakoukli,

aby se ta čistá krása nerozplynula a v tichosti jsme přešli na druhou stranu za silnici.

A tam jsme si každý užívali po svém.

Někdo čučením na tu krásu:

Někdo prací sčítací komisařky:

A někdo hrou na podsvinče, který si vybírá ty nejlepčejší jablíčka, aby si mohnul narvat pupek 😀

Já jsem si zase už po milióntý užívala skutečnosti, že můžu nechat Tali takhle si pobíhat a ani nepípnout. A to dokonce i v momentě, kdy přijde za námi ke kraji louky, kde si zjišťuje cosi na druhý straně silnice.  Že nic neruší sváteční ticho toho dne  a je nám všem moc dobře.