T: Rumoušiii! Nespi už.

R: Co je zas?

T: No, nedopověděli sme to ešče.

R: No jo no, a to se asi zboří svět.

T: Jo, zboří, protože se nedozví, jak sem byla výborná.

R: Už zas! Sim Tě, nedělo se nic světobornýho, bylas v hospodě, na trzích…

T: No právě!! Dyk to bylo skvělý. Sem byla nejvýbornější. A už sto let jsme taky takhle nikde nebyli, abychom vo tom mohli vyprávět.

R: A to je fakt, to jo.

T: A v tý hospodě, tam to bylo prima.  I papáníčko bylo.

R: Málo ale. Páč pánik je škudla a nedělí se. 

T: Ale pánčička jo. Aji hranolky sme měli. A hranolky já ráda.

R: Ty já taky můžu. A tady maji dobrý, suchý sou, pěkně křupou..

T: Laskomina to je. Ešče, že je aspoň ta pánčička dělivá. A mně chutnal i ten chleba.

R: To víme, to sme věděli už v autě cestou zpátky. Bože to byl puch! Jak vod ropuch. Hehehéé Madmazél Puchmertl!

T: Rejpale. Hnusnej rejpale.

R: Promiň no, to sem musel prostě 😀 😀 😀 

T: No neboj, neboj, já si to vyberu. Už takhle máš u mě vroubek

R: E????

T: No za ty trhy. 

R: Co jako??

T: Tyčinky!!!!! TY-ČIN-KY!!!

R: Jooo tyčinky! Hmmmm. Tyčinkyy? No tak ty byly výborný!!

T: Já vim, vim. Jenže sem neměla skorem nic. PROTOŽE TYS MI TO SEŽRAL SKOREM CELÝ!!

R: Taky sem si to zasloužil.

T: CoOO?

R: No sem líbeznil na tu pani ve stánku.

T: Taky sem líbeznila!

R: Já víc. A taky – za ty roky si mi toho už tolik sežrala, že těch pár tyčinek….

T: Pár desítek tyčinek, pár desítek minimálně. Ten pytlik, co dala pani pánikovi pro nás, byl narvanej k prasknutí. A mnohem větší, než ten co byl pro něj.

R: No byl 😀 . A co! Ostatně pánik měl taky jen dvě. Šécko sem to zbouchnul sám.

T: Buřte nenažranej. No a já musela pro blbou medovinu nějakou. Kdyby med aspoň za to kápnul, to ne. Sem chudáky, nebožáky.

R: No, taks jednou v životě měla – jednou, poprvní – o něco míň, než já. Pánik byl nadšenej, když viděl, jak mi chutná…jak si spokojeně křoupu tyčinku za tyč…

T: Tak a dost! Už buď zticha, to je hnusný tohleto, to já Ti nedělám.

R: Ne, to ne, ty to rovnou sežereš celý . Dyk já se musel potupně!! potupně!!! dát na dráhu somráka!!

T: Cože? 😮

R: No jasně, musel. Páč jinak, kdybych se vždycky nenápadně nepřiplížil k Mousesově mističce, když on dojí a nestoupnul si nad ní a nečekal v tichosti a slušnosti, až si mě pánčička všimne a dovolí mi to dojíst, tak by na mě nikdy nedošlo, protože Ty seš dycky jak pominutá a schopná to, co on nedojí, vdechnout i s tou malou mističkou. 

T: Trapnej, trapnej seš. Můžem se laskavě, laskavě vrátit k tématu?

R: No to klidně můžem – byly fakt výborný, ty tyčin…

T: A dost!

R: Jehehééé!

T: No, tak sme se zasmáli…… Uvědomuješ si ale, že jsme málem měli po he-he? 

R:???

T: No, kdyby nehoukalo to auto, když nás v něm nechali, tak jsme se na trhy třeba nedostali.

R: Ale jo, dostali, si piš. Pánčička by si pro nás přišla, měla to v plánu a přes to nejede vlak. Jen takhle jsme tam byli s nima celou dobu.

T: No! A těch psů co sme potkali. Já třeba u tý medoviny, takovýho malilinkatýho pidižvíčka. Nejdřív se mě bál a pak se přišel seznamovat. A! Nezašlápla sem ho!

R: No já to měl vopačně, potkal sem stodolu! Obří holka nějaká, chlupatá pastevecká. No ale hele, jak ta poslouchala! To bylo skorem jako já. 

T: A………že já sem poslouchala, to je jako vo ničem? To nevyzvedneš? To nejni hezký vod Tebe. A vod pánika taky ne, páč to z něj musela vydolovat pánčička, to uznání. Ostatně………von nás tam nechtěl ani moc, že s náma bude vopruz, jak řiká. No, ešče, že to auto se rozpískalo, hehehe, to měl teda smůlu. 

R: Já taky ale měl smůlu.

T: Proč?

R: No protože sem nešel s pánčičkou, preventivně mě přiřadila k pánikovi , a sama si vzala Tebe, aby prej neměl nervíky. S někym.

T: S kym? Byli jsme tam enem my?

R: No, právě. Tak zkus přemejšlet.

T: ??????????????????????

R: No tak nic, to nevadí.

T: Já ale měla svoje vobdivovatele.  Prej sem krásná a šikovná.

R: Řek kdo jako? 

T: Ten pán ve stánku od útulku, jak jsme tam šly s pánčičkou. Její kamarádka Sokol má prej odtama pejska. Tak šla dát pánčička peníze a hlásání, že pejsek se má skvěle a je v těch nejlepčích rukách. 

R: A jo tady! No jo, tam sou samý vlídní lidi. A voni Tě neznaj………….

T: Ten pán ale řikal, že by si mě klidně vzal, že sem krásná a šikovná.

R: To řikal, právě proto, že Tě neznal. A hlavně……….vona by Tě pánčička přece nedala. 

T: Nedala, nedala viď? Má mě ráda, viď?

R: No bať. Gdo by nemiloval naši prdlou Taliprdku!

T: No, tak zas to celý shodíš.

R: Jak shodim? Myslim to vážně.

T: Nene, já ti nevěřim, sežrals mi tyčinky!

R: No bóže. Však jsme na druhou stranu furt měli od pánčičky sypáno, protože sme se chovali vzorovaně.

T: A já byla nejvzorovanější! A dětem sem se líbila. Hele a těch pachů, co tam bylo ale. To zas bylo po letech…

R: Žůžo! Žůžo to bylo. A pánčička je nejhodnější, páč přinutila pánika, že se ešče pudem cournout nad soutok a tak jsme si mohli čuchat v ulicích….

T: A na zámku! Ty jo, já byla na zámku, sem Princezna.

R: Jehehééé, hihihííí škyt. Princezna Tali-prtka! 

T: Škodolibče, náhodou…..chovala sem se přímo vybraně.

R: No, vybraně…. to se taky bojim, že sis to vybrala. Na roky dopředu …..

T: Houby s voctem kamaráde, pánčička řiká, že sem hodná. A!

R: A?

T: Řiká to i pánik.

 

(R: Pšššt ticho, ať to vona neslyší, páč dycky dyš to slyší, tak hodná bejt přestane, ale vona je fakt hodná. To jen abyste věděli. Když si vezmete, co to bylo za uragán a dneska chodí po trzích a když odejde, tak ty trhy dál stojej, tak to je kus práce, ne? )

R: No je fakt, žes nikde nic neukradla, nevylila a tak se sváteční atmosféra nerozbila. Abych to tak nějak rýmovaně uzavřel.

T: Jo, bylo to žůžo.