T: Žůžo? Co, kde? Jaký žůžo? Ty máš žůžo a nenechals mi?

R: Psíbože to se tak řiká, ne?

T: Co? Proč?

R: Chjo.. no, že to je žůžo!

T: Máš žůžo? Takycy žůžo!

R: Psišmarjá!! Řiká se, že když je něco fajn, že je to žůžo!!!! 

T: Aha…. tak Ty nemáš nic z žůžlání? 

R: NE!

T: A……………………… co teda bylo to žůžo?

R: Ten vejlet v sobotu přece!

T: Ajo! No tak ten byl teda! Jen ten začátek, ten byl blbej.

R: Proč?

T: Sme museli do auta. A to teda já nechtěla, nechtěla.

R: No já taky ne, sem se bál, i sem se klepal, pánčička řikala, jak šnuptychl z rychlika.

T: Já nebyla šunychl, ale utikla sem vod auta a pánik se steknul. Pak se steknula na něj pánčička a zahnala ho do ouzkejch. No nakonec mě nalodil teda. 

R: No jako to auto blbý, fakt blbý, páč jak řiká pánčička, furt tetkon jezdíme jen na tu veterinu a jinam vlastně ne, takže páč nejsme blbý, tak jsme si to pospojovali.

T: Tak já nejsem blbá?

R:……………………………………. 🙂 Ne, nejsi, samo, že ne………………………………. 😀

T: Nech si to, laskavě jo.

R: A dyk jooo, si dělám srandu z Tebe. Hele, hlavně, že sme fakt nejeli na tu veterinu, to bylo hlavní.

T: No! Hlavní – jak jsme vjeli na hlavní, bylo jasný, že nejedem, páč sme zahnuli doleva. A to značilo výletík.

R: Miluju výletíky, mi…

T: Já taky, taky miluju vý….

R: …luju výletíky, protože…….

T: JE TO NOVÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!

R: Přesně, je to nový a může se bádat.

T: A tady se dobře bádá. Trochu už to tam známe, takže víme co a jak a přesto je to furt nový.

R: Jedno sem teda ale nikdy tady nepochopil.

T: Ty? Ty si něco nepochopil? Hehehehé, tak to je supr, nejsi suprpes.

R: No, dycky řikaj, že jedem za Babinou. Ale vona tam nikdy nejni.

T: Za Babinou? Kdo je za Babinou?

R: Neudivuje mě, že si jí nepamatuješ, ty pometlo flekatý. Měl sem ji rád, sušila mi chlebíček a houstičky. No, ale dyš za ní tetkonc jedeme, nejni tam.

Ale možná se tam zdržíme dycky moc krátce. Tentokrát s sebou vzala pánčička gule a oříšky pro zviřátka, ať mají taky něco na zub.

T: Já teda vůbec nechápu, proč nás tam potupně dycky přivazujou.

R: Mno… že přikurtujou Tebe, to mě neudivuje, páč bys, pako šílený, stopro skončila někde dole v tý strži mrtvá, nebo dolámaná. Ale proč proboha i mě? Já sem  normální civilizovanej pes.

T: Jehéééhééééééééééééééééééééééééééééééééééééééhehehehehehe- heh. Normální prej!

R: Řiká ta, co má v hlavě průvan jak ve strži! Hihihííí

T: Do strže sem měla strčit Tebe, Ty votrapo. Tam bych měla příležitostí.

R: Jo, jo… tam jich je. Však taky nás hlídaj a cepujou, než se odtamtud vzdálíme.

T: Jo, to je furt samý, pocém, daleko, tady deme….

R: Pak už to ale stojí za to, člověk může lítat séém a taááám. O to víc, že pánik de napřed a pánčička se courá, aby si něco nafotila.

T: Jako jo, ale i tady si jeden nemůže kam chce, jak jde průzkumničit kousek dál, už ho volaj k pořádku:

R: No jo, všeho s mírou, nesmíš to moc přehánět.

T: A prosim Tě! Stejnak furt volá hlavně kůlivá rodinnejm portrétum nějakejm.

 A tak sem se sválně, sválně ksichtila 😀 

R: Vypadáš tam jak debžoň, jehehééé!

T: No dyk.

R: Takže žádná změna, jehehéééé!!

T: Tak hlavně, že Ty seš tam jak profesor. Záprdek. Profesooor Záprdéék, profesoor Záprdéék.

R: Řiká ta, co se půl cesty bála prasat?

T: Grr! Půl cesty ne, jen ten jeden kousek, kde to je zarostlý a kde je jasně psáno: Tady žijem my, prasata, děte pryč! Tak chci jít pryč ne, dyž to řikaj!

R: Princeznáá Prasomila, Princeznááá Prasomila.

T: Si fakt pitomejš.

R: To víš, že jo pani Chytrolínko. Dyk je to jen kousek. A pak – taková krása mechová .

Škoda jen, že nebyl sníh, páč tam se po něm dobře jezdí dolů.

T: Zas ale ta louka dole, když se k ní dojde tou cestou:

Moc ráda tady šmejdím. Je to evidentně křižovatka cest, hodně se tam jedna dozví.

R: Jo, tam si člověk počte, to je fakt.

T: Ale tak ono tady fakt všude je něco, kam se musí zaběhnout, počuchat, vyzjistit….

 

R: Ty hele a víš co bylo supr? Jak se pánčička zdržela, páč si zas něco fotila:

A pánik byl hodně napřed a začal nám utíkat.

T: Žjooooooooo, to bylo žůůůžo, žůžo jak jsme ho honili a pak zase běželi zpátky za pánčičkou.

R: No! Tak vidíš, že víš, co je žůžo. A to teda bylo žůžo, takhle lítat, štvali jsme ho jak divou zvěř.

T: Joooooooooooooooo neuniknul nám!

R: Bylo to moc fajn, jako vždycky. A tentokrát sme i trefili dobrou cestu a vyšli jsme přímo u auta. Což bylo fajn. Nemuseli jsme vůbec po silnici pochodovat, jak minule. Stačilo jen hópnout do auta a…………..

T: Rumouši?? RUMOUŠI! Ty spíš?

R: Sem si kapek klimbnul, no.

T: Ale……….dyk sme to nedořiknuli celý ešče?

R: To neva, dopovíme to potom. I tak už je to moc dlouhý.

T: Tak jo, brou…..